Válka v Perském zálivu přinesla řadu intenzivních vzdušných soubojů mezi koaličními a iráckými silami, přičemž jen v rámci letecké kampaně koalice bylo v období od 17. ledna do 23. února 1991 svrženo 88 500 tun bomb v rámci 100 000 vzletů. Dne 14. února se posádce víceúčelového stíhacího letounu McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle podařilo jedno z nejpůsobivějších vítězství kampaně, když úspěšně shodili naváděnou bombu na irácký vrtulník, který tak zasáhli v letu. Zničený vrtulník jim byl následně připsán jako regulérní sestřel.

Kapitán amerického letectva Tim "Rhino" Bennett a jeho operátor zbraňového systému kapitán Dan "Chewy" Bakke pátrali po možném nasazení nebezpečných raket Scud poblíž Al-Ká'imu, když se náhle objevily irácké vrtulníky, které začaly útočit na pozemní americké speciální síly.

Foto: Letouny F-15E nad Kuvajtem během operace Pouštní bouře | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Erwin Rommel zvaný ,,liška pouště" - legendární velitel, taktik a nejmladší ze všech generálů nacistického Německa

V tehdejším článku pro Air Force Magazine Bennett vzpomínal: "Mise byla Scud CAP (Scud combat air patrol) v severozápadním Iráku. Během Scud CAP jsme se rozhlíželi buď pomocí zaměřovacího modulu FLIR, nebo radaru, abychom našli mobilní Scudy. Můj wingman měl dvanáct bomb Mk. 82 (neřízené bomby o hmotnosti 227 kg) a já čtyři GBU-10 Paveway II (laserem naváděné bomby o hmotnosti 956 kg) a čtyři AIM-9 (infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch Sidewinder) a dvě externí palivové nádrže. Já jsem vedl let."

Mise začala v jednu hodinu ráno, kdy špatné počasí donutilo Bennetta a Bakkeho křižovat nad silnou oblačností, když jim letoun včasné výstrahy a řízení (Airborne Warning and Control System, zkráceně AWACS)  Boeing E-3 Sentry oznámil, že pozemní tým speciálních sil má potíže –⁠ blíží se k nim pět iráckých vrtulníků.

Pomocí radaru Bennett rozpoznal, že se jedná o vrtulníky Mil Mi-24 Hind, které irácká armáda používala k přepravě těžce ozbrojených jednotek. Zdálo se, že Mi-24 právě vysazují své pasažéry v rámci následné podpory útoku na nedaleké jednotky amerických speciálních sil.

Oba piloti tak rychle připravili plán, jak zasáhnout vedoucí vrtulník bombou GBU-10 Paveway II ještě když je na zemi. Pokud by bomba dopadla, když by byl nepřátelský vrtulník na zemi, cíl by byl zničen, pokud by vrtulník vzlétl dříve, než bomba dopadne, zlikvidovala by tato alespoň vojáky, které právě vrtulník vysadil.

Psali jsme:Martin von Golin: Válečník, vrah, zloděj a hrdina ve službách teutonských rytířů

Posádka stíhacího letounu pak bombu vypustila 6,5 km od cíle, zatímco se letoun řítil po obloze rychlostí 1126 km/h ve výšce 760 m. V době vypuštění bomby jejich radar ukázal, že se cíl již pohybuje ve vzduchu rychlostí 185 km/h a stoupá. V té chvíli byli již Bennett a Bakke mimo dostřel a věděli tak, že bomba vrtulník nezasáhne.

Když uběhlo několik vteřin a bomba neexplodovala, Bennett řekl Bakkemu, aby na Mi-24 stále mířil laserem. Vzpomíná si, že řekl doslova: "Teď už není šance, že by ho bomba dostala." Avšak vrtulník se náhle otočil směrem k nim, což Bakkemu umožnilo laserem naváděnou bombu na cíli zamknout. "Objevil se velký záblesk a já uviděl, jak kusy vrtulníku létají všemi směry," řekl posléze Bennett. "Vrtulník to rozmetalo na kusy, skoro se vypařil."

AWACS se následně ozval vysílačkou a řekl pilotovi: "Rozumím tomu tak, že jste to vizuálně identifikovali jako irácký vrtulník." Bennett prohlásil, že ne, vizuálně cíl neidentifikoval, avšak pomocí infračervené technologie určil, že jde o irácký Mi-24. On i Bakke pak znervózněli, protože se obávali, že omylem zasáhli přátelský vrtulník. V té době totiž létali speciální operátoři do Iráku ve vrtulnících Sikorsky MH-53 a Bennetta zajímalo, zda náhodou nezaměřili jeden z nich.

Naštěstí AWACS potvrdil, že se v oblasti žádné přátelské letadlo nenachází, čímž bylo potvrzeno, že došlo k úspěšnému zničení nepřátelského vrtulníku. Tím však Bennettova neuvěřitelná mise neskončila. Po potvrzení, že zničili nepřátelský vrtulník, se všude kolem objevovaly velké záblesky, což posádka stíhacího letounu původně považovala za rakety země-vzduch odpalované zdola. Ve skutečnosti se však jednalo o bomby shazované shora.

"AWACS vyslal další let a řekl posádce, aby shodili bomby na udaný soubor souřadnic. Na daných souřadnicích jsme se však nacházeli my!" Bennett a Bakke tak okamžitě opustili oblast a během pouhých 15 minut, než se vrátili na základnu, se jim ještě podařilo zasáhnout nepřátelskou raketu Scud.

Bennett po válce v Perském zálivu opustil aktivní službu, avšak následně až do svého odchodu do důchodu (v roce 2017) létal na letounech General Dynamics F-16 Fighting Falcon u Letecké národní gardy Jižní Karolíny, kde dosáhl hodnosti podplukovníka.

Zdroj: warhistoryonline