Gladiátorky: Byly skutečné? A co o nich víme dnes?
Za vlády císaře Augusta byl ženám senátorů zakázán vstup na gladiátorské zápasy. Ostatní ženy se mohly na hry dívat pouze ze speciálních zadních sedadel. Existují i dochované zprávy o vztazích mezi gladiátory a svobodnými ženami. Málokdo však ví, že ženy v arénách dokonce bojovaly.
Foto: Ženské souboje byly vzácné, asistejně jako Naumachus - námořní bitva v arénách | Wikimedia Commons / Public domain
První zmínka o ženských soubojích pochází z pera historika Dia Cassia, který ve svých zápiscích z doby vlády císaře Nera píše o úpadku mravů ve společnosti. Další dochovaný záznam pochází od historika Tacita z roku 63 n. l., kde uvádí, že se v arénách konaly duely žen ze šlechtických a senátorských rodin.
Celkově vzato, účast na gladiátorských hrách byla pro vysoce postavené Římany ostudná. Rádi se na ně chodili dívat, ale přímá účast v soubojích znamenala hanbu. Jeden z hrdinů Satyriconu od Petronia Arbitera, který žil za vlády císaře Nera, vzpomíná na velkolepé gladiátorské hry, kterých se účastnil i ženský essedarius. Essedarius byl typ gladiátora, který vystupoval jako vozataj na válečném voze a byl vyzbrojen kopím, malým štítem a mečem. Jeho helma byla zdobena peřím. Soudě podle velkého očekávání v Satyriconu byly ženské zápasy poměrně vzácné.
Foto: Rekonstrukce římského válečného vozu, ze kterého bojoval gladiátor Essedarius | Wikimedia Commons / Public domain
Další zmínka o ženách, které se účastnily krutých her, pochází z roku 80 n. l., v souvislosti s otevřením Kolosea. Během zahajovacích her bylo podle historika Dia Cassia zabito na 9 000 zvířat a bojů se spolu s muži účastnily i ženy – tentokrát však nebojovaly v gladiátorských zápasech. Titův bratr a nástupce Domitianus rád gladiátorské hry zpestřoval právě ženskými souboji, ale také souboji liliputánů.
Ženy ovšem nebojovaly pouze v Římě. Překvapivě nejvíce informací o ženských gladiátorkách pochází z Malé Asie. Jde o mramorový reliéf z 1.–2. století n. l. z města Halikarnassos, zobrazující dvě bojující gladiátorky. Reliéf je doplněn jmény Amazonka a Achilles – je tedy jasné, že šlo o umělecká jména. Z textu lze také vyčíst, že si obě gladiátorky vysloužily svobodu – což bylo velmi vzácné, protože ve většině případů jeden z bojovníků zemřel. Pokud však bojovali statečně a jejich show se líbila publiku, mohli přežít oba.V roce 200 n. l. vydal císař Septimius Severus dekret zakazující ženám účastnit se gladiátorských bojů.
Předpokládá se, že gladiátorky měly podobný původ jako gladiátoři – byly to otrokyně nebo svobodné ženy z nižších vrstev společnosti, které si chtěly vydělat peníze. Žádný známý zdroj nezmiňuje souboj ženy s mužem, a s největší pravděpodobností tedy ženy bojovaly pouze mezi sebou. Jedním z účelů gladiátorských her bylo připravit Římany na válku, a skutečný boj mezi ženami jim mohl dodat odvahu. V gladiátorských hrách se rovněž cenila novost a originalita – přivést do arény vycvičené ženy byla tehdy jistě velká podívaná. Ačkoli byl gladiátorský boj oblíbeným motivem v umění, zobrazení gladiátorek se dochovalo minimum. Jediným známým příkladem je zmíněný reliéf z Halikarnassu. Ženské souboje byly velmi vzácné, stejně jako například naumachie – rekonstrukce námořní bitvy v arénách.
V roce 1996 archeologové v Londýně odhalili starý římský hřbitov. Zajímavostí bylo, že za hřbitovní zdí se nacházel osamělý hrob – hrob ženy. V hrobě byly kromě ostatků nalezeny i zbytky zvířat, šišky italské borovice a čtyři přívěsky. Jeden s motivem gladiátora a další tři s podobiznou egyptského boha Anubise. Historici se domnívají, že mohlo jít o gladiátorku. V Londýně totiž rostly italské borovice pouze v okolí amfiteátru Londinium a egyptský bůh Anubis byl často ztotožňován s římským bohem Marsem, v jehož požehnání se z arény odnášela mrtvá těla. Skutečnost, že se hrob nacházel za hřbitovní zdí, svědčí o nízkém společenském původu pohřbené – navzdory tomu, že se pravděpodobně jednalo o bohatou ženu. Existují však i názory, že se mohlo jednat o ženu, která se pouze ráda dívala na gladiátorské zápasy.
Zdroj: Diletant
Komentáře