Avro Canada CF-105 Arrow je frustrující a tragický příběh o prvotřídním letadle, které bylo zemi, v níž mělo být vyráběno, příliš ambiciózní. Letadlo vzniklo v době krátce po druhé světové válce, kdy Západ očekával válku se Sověty a věřil, že hlavní hrozbou budou dálkové bombardéry létající ve velkých výškách. Začaly se tak konstruovat těžké proudové záchytné stíhačky, které by dokázaly rychle doletět k přilétajícím bombardérům a sestřelit je. V Kanadě byl navržen stíhací letoun Avro Arrow.

Když byl konec druhé světové války na dohled, začali se kanadští představitelé zabývat poválečnou budoucností. V zemi bylo množství leteckých továren, které stále vyráběly modely jako Spitfire a Lancaster, a to byla příležitost. S využitím těchto továren by na úsvitu éry proudových letadel země nastartovala významný letecký průmysl, který by navrhoval a stavěl letadla ve vlastní režii, bez závislosti na zahraničí. Kanaďané neplánovali obyčejný, průměrný či udržovací průmysl. Ambicí bylo vyrábět špičková letadla, která svět nebude moci ignorovat, a kanadští výrobci by se tak prosadili nejen doma. Doufali, že díky novým konstrukcím se Kanada na dlouhá léta etabluje jako významný globální hráč na vojenském i civilním trhu.

Foto: Počítačový model Avro Arrow | Dennis Jarvis / CC BY-SA 2.0

Psali jsme:Ofenziva v údolí Shah Wali Kot: Tvrdá bitva, ve které si australské speciální síly podaly bojovníky Tálibánu

Jednou z prvních společností, která z tohoto plánu vzešla, byla společnost Avro Canada, která rychle zahájila práce na novém stíhacím letounu CF-100 Canuck s proudovým motorem. Během vývoje tohoto letounu docházelo ke zpožděním, ale když byl stroj hotov, ukázalo se, že jde o skvělý letoun, který sloužil až do roku 1981. Jako záchytný letoun však měl spíše nevýrazné výkony.

Nutno podotknout, že CF-100 Canuck byl také jediným sériově vyráběným stíhacím letounem domácí kanadské konstrukce v historii a Avro začala pracovat na nástupci CF-100 ještě předtím, než Canuck vůbec vstoupil do služby. Ano, řeč je o bájném Avro Arrow. Arrow měl být jakousi zlatou husou Kanady, její vlajkovou lodí, jejím prvním produktem špičkové techniky. Avšak jak se nakonec ukázalo, ambice mířily příliš vysoko.

Požadavky na letoun Arrow byly společnosti Avro zadány již v roce 1953 - dvoumístné letadlo se dvěma motory, které může letět rychlostí Mach 1,5 ve výšce 21 300 m. Tyto specifikace byly stanoveny v době, kdy před pouhými 10 lety byly špičkou vrtulové Spitfiry.

Avro na tyto požadavky reagovala modelem C105, 24 metrů dlouhým dvoumotorovým letounem s vnitřním zbraňovým prostorem a výrazným delta křídlem. Zbraňový prostor byl schopen nést různé řízené střely i protizemní bomby. Motory, které Arrow při testech používal, byly dva proudové motory Pratt & Whitney J75-P-3, které dokázaly s přídavným spalováním vyvinout tah 10 660 kg.

Psali jsme:Neporazitelné římské legie

Návrh byl natolik slibný, že v červenci 1953 byly projektu, nyní pojmenovanému CF-105, přiděleny finanční prostředky ve výši 27 milionů dolarů na pokračování vývoje. O pouhý měsíc později Sověti odpálili svou první vodíkovou bombu a nedlouho poté se do vzduchu vznesl strategický bombardér M-4 Mjasiščev. Tento vývoj vedl k tomu, že finanční prostředky na C105 byly masivně navýšeny na 260 milionů dolarů, což mělo zaplatit stavbu pěti zkušebních letounů Avro Arrow a 35 letounů Arrow Mk. 2 se sériovými motory a systémy řízení palby.

Konstrukce letounu byla důkladně testována na zmenšených modelech v aerodynamickém tunelu a pomocí mimořádně pokročilých počítačových simulací. Výsledkem těchto testů bylo několik změn, včetně optimalizace příďového a ocasního kužele a snížení konců křídel. Na některých místech byl použit titan, který lépe odpovídal extrémním výkonům. Zatímco drak byl nejmodernější, snad nejrevolučnějším aspektem Arrow byl systém řízení letu.
Křídla a výkony letounu Arrow znamenaly, že k pohybu řídicích ploch musely být použity hydraulické pohony. Samotná hydraulika byla ovládána raným systémem fly-by-wire, který převáděl pilotovy pohyby na signály vysílané do hydrauliky. Protože však takto uzpůsobené ovládací prvky v kabině pilota nejsou fyzicky spojeny s plochami, pilot ztrácí cit pro letadlo a může ho také přetěžovat použitím příliš velké síly, aniž by o tom věděl. Chybí zpětná vazba.
Společnost Avro zavedla systém, který přenášel pohyby řídicích ploch zpět do řízení a uměle je reprodukoval pomocí aktuátorů, čímž vrátil pilotovi pocit z ovládání letadla. Letoun Arrow používal špičkový systém pro zvýšení stability, který pomáhal udržovat stabilitu letounu ve všech třech osách pohybu.

Avro následně představilo zářivě bílý Arrow v roce 1957 davu 13 000 lidí a 25. března 1958 s ním uskutečnilo první let. Při třetím zkušebním letu stroj překonal zvukovou bariéru a při sedmém letu překonal rychlost 1 600 km/h. Během testů Arrow prokázal skvělé letové vlastnosti a při vysokorychlostním letu téměř dosáhl rychlosti Mach 2.

Zdálo se, že letounu, který, jak mnozí doufali, pozvedne kanadský letecký průmysl, se vše daří. Bohužel, zatímco se Arrow rýsoval jako převratná novinka, masivně narůstající rozpočet programu, který činil 1,1 miliardy kanadských dolarů, se stával překážkou.

V polovině roku 1957 byla liberální vláda nahrazena vládou konzervativní, vedenou premiérem Johnem Diefenbakerem, kdy pro tuto novou vládu byl bianco šek pro Avro Arrow jednoduše nepřijatelný. Ve stejné době nabízely USA Kanadě vybavení pro národní obranu za mnohem nižší cenu. Navíc technologie mezikontinentálních balistických raket pokročila a obavy z těžkých bombardérů ustoupily do pozadí. Arrow tak byl náhle nejen příliš drahý, ale také v podstatě zbytečný.

20. února 1959, v den, který se v Kanadě stal známým jako "černý pátek", byl pak projekt Arrow oficiálně zrušen. Téměř 15 000 zaměstnanců společnosti Avro a dalších 15 000 lidí v celém dodavatelském řetězci bylo okamžitě propuštěno ze zaměstnání. Krátce po zrušení projektu bylo společnosti Avro nařízeno zničit všechny plány, dokumenty, makety i samotná dokončená letadla. Některé části Arrowů však zaměstnanci tajně propašovali ven, a dokonce existuje i podezření, že jeden stroj Avro Arrow byl kompletně zachráněn a ukryt.

Výše uvedený krok v podstatě ukončil činnost společnosti Avro, která byla rozpuštěna a pohlcena společností Hawker Siddeley Canada. Kanada nakonec zakoupila 66 letounů McDonnell CF-101 Voodoo, které Arrow nahradily, i když v mnohem méně pokročilé podobě. 

Zdroj: warhistoryonline