19. února 1943 zahájil německý polní maršál Erwin Rommel útok na spojenecká vojska v Kasserinském průsmyku. Tato průrva v pohoří Atlas v západním Tunisku měla potenciál zajistit průchod spojeneckými liniemi a poskytnout Němcům výhodu ve válce o severní Afriku.

Úspěch v Africe by původně Němcům, jak bylo jejich záměrem, umožnil dostat se k ropným polím na Blízkém východě, zajistit si dodávky pohonných hmot a také umožnit útok na SSSR z jihu. Ukázalo se však, že jde o obtížný konflikt – Rommel narazil na sveřepého protivníka Montgomeryho a vzrůstající materiální převahu Britů a jejich spojenců. V únoru 1943 již byly sny o Blízkém východě a napadení SSSR z jihu nahrazeny mnohem skromnějším cílem udržet pozice, případně z Afriky bez velkých ztrát ustoupit. Bitva o Kasserinský průsmyk tomu měla pomoci. Byla by to první velká bitva druhé světové války mezi americkými a německými jednotkami.

Foto: Tank M3 Lee americké 1. obrněné divize během bitvy v Kasserinském průsmyku | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Torpédové čluny PT byly za druhé světové války obávané a jejich zbraně smrtící

Když Amerika v roce 1941 vstoupila do druhé světové války, její vláda se dohodla s Brity, že by se měli vypořádat s Hitlerem, než se zaměří na Japonsko. Americký plán na invazi do Francie byl Brity odložen ve prospěch intervence v severní Africe, kde již měli jisté úspěchy, a které bylo důležité a relativně snazší před otevřením hlavní fronty ve Francii završit. A tak se v roce 1942 americké síly připojily k Britům v operaci Torch a vylodily tisíce vojáků v Maroku a Alžírsku, kde se zapojily do vleklého tažení s cílem dobýt Tunisko.

Nové africké tažení se od počátku potýkalo s problémy. Nezkušené a špatně organizované americké jednotky vadily zkušeným britským vojákům, zatímco Britové zase vadili Američanům svou arogancí. Tváří v tvář polnímu maršálu Rommelovi, jednomu z nejefektivnějších vůdců nacistické válečné mašinérie, čelili Američané nebezpečnému nepříteli. Zapojili se do války, která zuřila v poušti již dva roky, přičemž ani jedna strana nebyla schopna zajistit konečné vítězství. V lednu a únoru 1943 Rommel získával půdu pod nohama, porazil Spojence u průsmyku Faïd a Sidi Bou Zid a donutil je ustoupit od Gafsy.

Rommel byl odvážný a rozhodný velitel, který válce dobře rozuměl. Doufal, že se mu podaří prorazit americké linie a obsadit jejich zásobovací linie v okolí Tébessy. Chyběla mu však plná podpora generálplukovníka Jürgena von Arnima. K Rommelovu velkému zklamání Arnim zadržel část sil potřebných k útoku a nařídil, aby místo toho zaútočili na jiné průsmyky. Rommel se zdráhal postupovat způsobem, který by nechal boky jeho formace vystavené, ale nechtěl se vzdát příležitosti, kterou Kasserine představoval.

Zahájil útok za deště v časných ranních hodinách 19. února, v čele úderné skupiny Afrika Corps. Proti jeho jednotkám stála Stark Force, kombinace amerických a francouzských jednotek, které plukovník Alexander Stark rozmístil do pečlivě naplánovaných obranných pozic. Německá průzkumná jednotka neuspěla v počátečním pokusu obránce překvapit. Rommel zahájil tankové útoky po dně průsmyku a podél kopců na východě, ale jeho jednotky byly zastaveny tuhým odporem a vytrvalou dělostřeleckou palbou.

Psali jsme:Filadelfský experiment (pokus armády o cestování v čase / teleportaci)

Následujícího rána Rommel nasadil do útoku další jednotky. Většinou šlo o Němce z 10. tankové divize, které doprovázela italská 131. obrněná divize Centauro. Mezitím se dole u silnice v Thale shromažďovaly britské jednotky a na podporu Stark Force byl vyslán malý oddíl. Rommel konečně dosáhl průlomu. Američtí obránci ustoupili z průsmyku v dezorganizovaném stavu. Získali však dostatek času na přeskupení na další obranné linii spojenců.

Město Thala bylo pro spojenecké armády životně důležité. Pokud by ho Němci dobyli, komunikační trasy by byly přerušeny a americké jednotky včetně 9. pěší divize by byly zcela odříznuty. Zatímco Force Stark bojoval v Kasserinském průsmyku a jeho okolí, britská 26. obrněná brigáda se připravovala na obranu Thaly. Spolu se zbytky americké 26. pěší brigády se zakopaly na hřebenech po obou stranách silnice do města. Přinutili Němce, aby je postupně po jednom hřebeni obsazovali, a vedli náročnou a vyčerpávající, ale životně důležitou zdržovací akci. V době, kdy nastala noc, byli Němci stále jižně od Thaly. Ta se udržela.

Přes noc se spojenci znovu reorganizovali. Frontu nyní držely převážně britské jednotky se silnou britskou a americkou dělostřeleckou podporou. Ráno 22. února zahájila tato děla proti Němcům silnou palbu. Obrněná technika byla zničena, komunikace narušeny a celý postup se na jeden den zastavil. Němci se snažili přeskupit, ale dělostřelectvo nepolevovalo, a když padla noc, 10. tanková divize ustoupila z bojiště.

Rommel viděl, že útok nedosáhl svého cíle. Byl přetížený, zásoby docházely a jeho nejlepší šanci na průlom zastavilo spojenecké dělostřelectvo u Thaly. Dne 23. února se sešel se svými důstojníky a přes odpor těch, kteří se domnívali, že vítězství je stále možné, nařídil ústup. Americké letectvo pak německé a italské jednotky při jejich ústupu průsmykem účinně bombardovalo. Do 24. února bylo důležité údolí opět v rukou Spojenců.

Bitva o Kasserinský průsmyk dosáhla svého taktického cíle, kterým bylo prolomení průsmyku, avšak strategický cíl bitvy byl zmařen, jelikož nedošlo k žádnému průlomu spojenecké linie a nebyly získány žádné zásoby. Ačkoli Němci bojovali dobře, nestačilo to. Nedokázali využít relativní nezkušenost amerických jednotek, které proti nim stály. Rommel měl v březnu podniknout ještě jeden postup, ale Hitler ho z Afriky odvolal a jeho velení předal von Arnimovi, muži, který maršálovy plány podkopal.

Na straně Spojenců přinesl Kasserinský průsmyk zásadní poučení. Nezkušenost amerických důstojníků vedla k problémům s rozmístěním jednotek a s komunikací, zatímco nezkušenost jejich mužů přinesla mnoho obětí. Konečně však měli šanci dokázat, že jsou odhodlaní bojovat. Role Britů v Kasserinském průsmyku jen posílila jejich pocit převahy. To se však mělo v průběhu bojů změnit a Američané postupně dokázali, že se díky odhodlání, které prokázali u Kasserine, nenechají zahanbit. Bitva u Kasserinského průsmyku dala Američanům mnoho lekcí a oni se z nich dobře poučili. Získané poznatky jim umožnily porazit Němce ve zbývajících letech války ještě mnohokrát.

Zdroj: warhistoryonline.com