Generálporučík Lesley McNair si nikdy nevysloužil takovou historickou pověst, jakou zasluhoval. Nikdy se nedožil toho, aby si sedl do pohodlného křesla s brandy v ruce a začal sepisovat paměti. Neměl ani státní pohřeb, odpovídající jeho hodnosti, ani ho ve svých pamětech oslavně nevelebili kolegové generálové a další absolventi West Pointu. Toho všeho se mu nikdy nedostalo, protože byl roztrhán na kusy při akci US Air Force v operaci Cobra, následkem tzv. friendly fire, palby do vlastních řad. Při tomto incidentu zahynulo 136 Američanů, přes 500 jich bylo raněno.

Foto: McNair poslouchá, jak Omar Bradley, velitel 82. pěší divize, vysvětluje McNairovi scénář na Louisianských manévrech | Wikimedia Commons

McNair se narodil v roce 1883 a sloužil v obou světových válkách. V roce 1904 absolvoval Vojenskou akademii Spojených Států, tedy West Point, a stal se důstojníkem polního dělostřelectva. Když vypukla 1. sv. válka, McNair sloužil jako pobočník šéfa štábu výcviku 1. divize. Následně se stal velitelem dělostřeleckého výcviku AEF, Amerických expedičních sil. Tato funkce položila základy jeho průkopnických reforem, které se odrazily v americké armádě za 2. světové války. Skutečnost, že jeho talent a dovednosti si vyšší velení uvědomovalo, se odrazila v jeho 35 letech v povýšení do hodnosti brigádního generála. Stal se tak v té době nejmladším generálem v armádě. Během 2. světové války porážely americké síly Němce většinou prostou převahou a hrubou silou. Nicméně, za touto taktikou byl i promyšlenější systém, který byl především McNairovou zásluhou.

Psali jsme:Kanadský nájezd na Dieppe byl katastrofou, Spojenci však získali zkušenosti k nezaplacení

Od roku 1940 do doby těsně před jeho smrtí, McNair velel výcviku a organizaci pozemních sil. Vyvinul program, usnadňující každému vojákovi, který podstupoval základní výcvik, aby vyhověl nárokům nasazení v boji. Nebylo snadné změnit civilisty na profesionální zabijácké stroje, ale McNair to dokázal. Aby toho docílil, zavedl výcvikový systém, který byl tak blízko skutečnému boji, jak jen být mohl. Začal tím, že učil odvedené pseudovojáky základním návykům a dovednostem, před tím než je zařadil do výcviku malých jednotek a posléze do výcviku divizního. Tak armáda odvedence naučila potřebným základním každodenním dovednostem a návykům vojáka dřív, než je zařadila ke specializovanému výcviku podle požadavků různých zbraní.

Nová doktrína umožnila armádě i vojákům modernizaci a úspěšnou aktivitu na bojišti, zvláště tváří v tvář mobilnějšímu nepříteli. A navíc, McNair byl dostatečně inteligentní, aby si uvědomoval, že tanky a letadla samy o sobě moderní válku rozhodnout nemohou. McNair, rodák z Minnesoty, kladl velký důraz na vyváženost bojových jednotek, které se měly skládat z ideální kombinace pěchoty, tanků a dělostřelectva. Místo toho, aby se snažil kopírovat německou taktiku z doby vrcholu jejích úspěchů, McNair věřil, že pěchota je páteří armády, zatímco ostatní druhy zbraní mají být použity pro podporu a rozvíjení toho, čeho pěchota dosáhne. McNair byl poslán na evropské váčiště v roce 1944. Byl jmenován velitelem stínové 1. armády, která měla zmást německé velitelství a pomoci utajit skutečné místo a plán invaze do Francie. Po jejím uskutečnění se vydal na inspekci vojáků v první linii během operace Cobra.

Foto: McNair poté, co byl v Tunisku v dubnu 1943 oceněn Purpurovým srdcem, s levou rukou v závěsu | Wikimedia Commons

Spojenci využívali během invaze do Francie k přímé podpoře pěchoty těžké bombardéry. Bohužel, v této době došlo ke dvěma velkým tragickým incidentům tzv. "přátelské palby", tedy zásahu vlastních jednotek. První z nich se odehrál 24. července. Při špatné viditelnosti přelétalo americké linie 1600 bombardérů. Některé byly odvolány zpět, jiné v pochybnostech neodhodily bomby. Jiné to ovšem udělaly, a následkem špatného zacílení akce bylo 25 mrtvých a 131 raněných z vlastních řad. Incident, při kterém byl zabit generál, se stal den na to. Místo bombardování ve směru východ-západ, jak bylo zadáno, 1800 letadel 8. letecké armády bombardovalo ze severu na jih, přes americké linie. 111 amerických vojáků bylo zabito, 490 raněno. Uvádí se, že tělo generála McNaira bylo vymrštěno 25 metrů do vzduchu, a poté bylo identifikováno jen podle tří hvězd na jediném rameni, které se na zbytcích těla zachovalo. S přihlédnutím k následkům bombardování vlastních jednotek z minulého dne, tohle už se stát nemuselo a nemělo.

Psali jsme:Francouzská armáda v září 1939 vtrhla do Německa. Chtěla podpořit Polsko. Výsledkem byla ostuda

McNair se nestal válečným hrdinou. Nikdy se nedočkal uznání od svých kamarádů, kteří dovedli do konce osvobození Evropy. I přes to hrál ve válce velice důležitou roli, a zaslouží si, aby nebyl zapomenut.