Aby urychlily konec druhé světové války, svrhly Spojené státy atomové bomby na dvě japonská města: Hirošimu a Nagasaki. Válka se tak navždy změnila. Ačkoli USA zůstávají jedinou zemí, která kdy svrhla jadernou bombu na nepřítele, mnoho dalších zemí má nyní tyto zbraně připravené a nadále je používá jako odstrašující prostředek proti další válce, případně, jak aktuálně sledujeme, k vydírání svých sousedů a prosazování svých iracionálních cílů. Před svržením bomb "Fat Man" (tlouštík) a "Little Boy" (chlapeček) na Japonsko pracovali američtí vědci také na bombě pojmenované "Thin Man" (hubeňour). Její koncepce se však neosvědčila.

V roce 1942 pořádal Robert Oppenheimer letní konference v Chicagu a kalifornském Berkley. Během těchto konferencí, které se konaly ještě předtím, než armáda převzala kontrolu nad jaderným programem, diskutovali fyzikové o různých návrzích jaderné bomby. Robert Tolman, vědec z Cal Tech, tehdy představil myšlenku bomby implozního typu. Tolmanova myšlenka zprvu vzbudila jen malý zájem, protože fyzikové se soustředili na konstrukci typu bomby tzv. dělového typu.

Foto: Test Trinity ze 16. července 1945, historicky první výbuch jaderné bomby | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Raketový Messerschmitt Me 163 Komet pilotům spojeneckých bombardérů naháněl hrůzu

Jaderné bomby byly tajně vyvíjeny v Národní laboratoři Los Alamos v Novém Mexiku. Tým vedený Oppenheimerem začal nicméně pracovat jak na bombě tzv. dělového, tak implozního typu. Prototyp dělové bomby dostal přezdívku Thin Man a implozní styl byl přezdíván Fat Man. Názvy podle jejich tvaru vymyslel Robert Serber, bývalý Oppenheimerův student, který pracoval na projektu Manhattan. Vybral si je na základě jejich konstrukčních tvarů; Thin Man byl velmi dlouhý a název pocházel z detektivního románu Dashiella Hammetta The Thin Man. Fat Man byl kulatý a tlustý a byl pojmenován podle postavy Sydneyho Greenstreeta v Hammettově románu Maltézský sokol. Little Boy následně vznikl jako praktičtější varianta Thin Mana.

Tým pracující na návrhu dělové bomby tvořili Edwin McMillan, Charles Crutchfield a Joseph Hirschfelder. Skupina doufala, že při testech bude moci použít plutonium 239, ale tento prvek ještě nebyl k dispozici. Proto byla většina jejich návrhu založena pouze na teorii.

Jaderné bomby byly zcela nové, a vývoj v mnoha ohledech sledoval cestu pokusů a omylů. Netrvalo dlouho a s konceptem Thin Man se objevily četné problémy. Jedním z hlavních problémů bomby přitom byla její délka. Vzhledem k tomu, jak byla zbraň dlouhá, se před dopadem na zem otáčela do stran. Kvůli tomuto nežádoucímu pohybu se po dopadu na zem rozpadla.

V roce 1943 byla v Dahlgrenu ve Virginii provedena řada testů. Po četných neúspěších bylo testování ukončeno. Vývojáři se vrátili k rýsovacímu prknu a pokusili se o vylepšení. V roce 1944 měla být bomba testována znovu. Cestou k  cílové oblasti se však Thin Man předčasně uvolnil a propadl se do dveří pumovnice B-29. Zkušební letoun byl těžce poškozen, ale naštěstí nikdo nezahynul.

Psali jsme:Bitevní lodě třídy Montana - na velikosti záleží, ale dokončení projektu by bylo iracionální

Otázka, zda je vůbec plutoniová bomba možná, či nikoli, neměla jednoznačnou odpověď. V roce 1942 sir James Chadwick, anglický fyzik oceněný Nobelovou cenou, dospěl k závěru, že "plutonium nemusí být kvůli nečistotám pro zbraně praktickým štěpným materiálem." Aby bylo možné použít konstrukci zbraně typu Thin Man, museli by vědci použít plutonium. Kvůli vysoké hodnotě spontánního štěpení v plutoniu však byla tato konstrukce zatím skutečně nepoužitelná.

Během schůzky v červenci 1944 bylo dokonce rozhodnuto od vývoje bomby Thin Man upustit. Místo toho byly veškeré úsilí a zdroje zaměřeny na vytvoření bomby Fat Man. Bomba Fat Man byla sice také založena na plutoniu, ale díky implozní konstrukci byla proveditelnější než Thin Man.

Vědci nicméně využili poznatky z testování bomby Thin Man k vývoji nového typu: Little Boy. Little Boy byl stejně jako Thin Man štěpná zbraň dělového typu. Místo plutonia 239 však k výrobě výbušné nálože využívala uran 235. Štěpení se provádělo vystřelením dutého válce ("střely") na pevný válec ze stejného materiálu ("terč") pomocí nálože nitrocelulózového hnacího prachu. Bomba obsahovala 64 kg vysoce obohaceného uranu, přičemž jadernému štěpení podléhal necelý kilogram, což byla hlavní nevýhoda tohoto řešení.

Fat Man se stal historicky druhou jadernou bombou použitou ve válce. Stejně jako Thin Man používala plutonium 239. Její konstrukce se však lišila: Fat Man byl implozní bombou. Bylo zjištěno, že bomby implozního typu jsou výrazně účinnější, pokud jde o výbušnou sílu na jednotku hmotnosti štěpného materiálu v bombě, protože stlačené štěpné materiály reagují rychleji, a tudíž úplněji.

6. srpna 1945 svrhlo americké armádní letectvo nad japonským městem Hirošima uranovou dělovou štěpnou bombu Little Boy, a o tři dny později, 9. srpna, pak nad městem Nagasaki plutoniovou implozní štěpnou bombu Fat Man. Bombardování způsobilo okamžitou smrt přibližně 130 tisíc lidí. Dodnes se vedou diskuse o etice použití jaderných zbraní, a o tom, zda a do jaké míry přispěly k japonskému rozhodnutí přijmout bezpodmínečnou kapitulaci.
Od svržení těchto bomb ve čtyřicátých letech 20. století již v žádné válce k dalšímu použití jaderných zbraní nedošlo. Oppenheimer 16. července poté, co viděl první úspěšný test jaderné zbraně, slavně prohlásil: "Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů."

Zdroj: warhistoryonline