Jak jistě víte, oddíly kozáků, kromě toho, že bránily polské Záporoží proti nájezdům tatarských muslimů, kteří pod ochranou tureckých Osmanů plenili, vraždili a brali otroky, také statečně vyrážely na námořní plavby, jejichž účelem bylo zaútočit na osady anatolského pobřeží Turecka. Cílem bylo muslimům oplatit jejich krutost, obohatit se a především osvobodit své křesťanské bratry z muslimského otroctví, což bylo pro silně věřící kozáky velmi důležité.

Foto: Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi (1880–1891) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Nejmladšímu padlému Američanovi ve Vietnamu bylo 15 let. Nepřežil první střet s nepřítelem

Pro takové operace byla vždy vytvořena flotila 80–100 malých člunů, nazývaných čajky, ve kterých bylo umístěno 5 až 6 000 kozáků. Každá kozácká čajka byla unikátním plavidlem, až 18 metrů dlouhým, 3–4 metry širokým a 1,5 metru hlubokým. Byly to velmi obratné a rychlé lodě. Po stranách člunu byly podhlavníky upletené ze svazků rákosí, které zajišťovaly jeho stabilitu a umožňovaly, aby se loď nepotopila ani po naplnění vodou.

Kozácká čajka byla vybavena dvěma kormidly – na zádi a na přídi, stěžněm s plachtou a 10–15 vesly na každé straně. Na palubě čajek byla instalována dvě děla a v sudech na dně člunu byly uloženy zásoby – sušenky, proso, solené maso a mouka. I když kozáci milovali alkohol a v době míru byli prakticky pořád na plech, na válečném tažení pít nesměli, a kdo toto pravidlo porušil, čelil velmi přísnému trestu. Proto byla na palubách čajek jen voda a ani hlt alkoholu. Každá čajka mohla pojmout 50 až 70 mužů, kteří lačnili po krvi muslimských barbarů.

Výroba jedné lodi trvala pouhé dva týdny, takže za 2–3 týdny mohlo 5–6 000 kozáků postavit 80 až 100 čajek. Každý kozák jedoucí na námořní plavbu měl s sebou šavli, dvě arkebuzy, asi 3 kg střelného prachu, zásobu kulek a ruční kvadrant, který kozákům pomáhal navigovat loď. Pro lehká děla obsahovala každá čajka dostatečné množství střelného prachu a dělových koulí, které se skladovaly vedle jídla.

Na svých čajkách byli kozáci schopni přeplavat Černé moře za 36–40 hodin, aby se objevili nečekaně na pobřeží Anatolie, čímž v srdcích Turků vyvolávali strach a zoufalství. Objevit a lapit flotilu čajek nebylo vůbec snadné. Čajky se zvedaly jen 0,7 metru nad vodu, takže kozáci si tureckých lodí všimli vždy dříve, než je Turci mohli odhalit.

Psali jsme:Bitva u Mühldorfu: jedna z posledních rytířských bitev evropského středověku

Pokud kozáci odhalili nepřítele, jejich velitel rozkázal stáhnout plachty a počkat na noc, aby mohla kozácká flotila na Turky tiše a nečekaně zaútočit. Nejlepší střelci nejdříve postříleli hlídky a zbytek mužstva se nalodil na tureckou galéru, kde kozáci v rychlosti vyhladili posádku. Když boj skončil, byli křesťanští otroci, kteří sloužili jako galejníci, osvobozeni a galéra byla potopena.

Kozáci vypálili bezpočet tureckých osad a měst, osvobodili bezpočet křesťanských otroků a jako jediní zaútočili na tureckou Konstantinopol, ve které vypálili dvě čtvrti. Jeden turecký historik napsal o námořních taženích kozáků toto:
„Můžeme s jistotou říci, že na celém světě nejsou odvážnější lidé, kteří by se méně starali o život a kteří by se méně báli smrti. Lidé zkušení v námořních záležitostech říkají, že kozáci se svou obratností a odvahou jsou v námořních bitvách hroznější než jakýkoli nepřítel.“

Velmi zajímavý byl způsob, jak se kozácká flotila do Černého moře vůbec dostala. Turci pochopitelně kozáky očekávali, protože je jejich nájezdy bolely a nekonečně ponižovaly, a proto bylo ústí Dněpru obvykle zablokováno tureckými galérami s hlubokým ponorem, které měly kozákům neprodyšně uzavřít cestu do moře. Kozáci to ale očekávali, a proto dopluli k ústí řeky, kde se 5–7 km od tureckého loďstva uchýlili do rákosí, nepřístupného nepřátelským galérám. Potom si zvolili nejtemnější noc, většinou před novoluním, a pak, za naprostého ticha, proklouzli kolem tureckých galér a vydali se na moře, kterému vládli.

Hledal jsem velmi pečlivě, ale nenašel jsem v historii kozáckých nájezdů na turecká pobřežní města jediný případ, kdy by byli kozáci Turky zaskočeni, poraženi nebo dokonce vyhlazeni. V době, kdy mocná osmanská říše drtila křesťanská království a unavená Evropa nevěděla, jak se divokým Turkům bránit, byli pravoslavní kozáci jediní, kteří těm kozomilcům dávali tvrdé rány a osvobodili z muslimského pekla tisíce křesťanských duší. Byli to borci, frajeři a opravdoví vojáci Krista.

Zdroj: warhistoryonline.com