Sir Jacob Charles Vouza byl obyvatel Šalomounových ostrovů, který se vyznamenal v bitvě o Guadalcanal za 2. světové války. Živil se jako rybář, ale v letech 1916 až 1941 sloužil u policie. Za japonské okupace se přihlásil jako dobrovolník k domorodé jednotce Coastwatchers, která využívala znalosti terénu ke špionáži pro Spojence.

Působení během 2. světové války ve spojenecké armádě​​​​​​

Po vylodění americké námořní pěchoty na Guadalcanalu, se Vouza dobrovolně přihlásil k mariňákům jako průzkumník, neboť místo ostrov dokonale znal. Jeho hlavní úkolem bylo mapovat japonské pozice. Jako dárek mu mariňáci věnovali malou americkou vlaječku, kterou nosil schovanou pod opaskem svých šatů.

Dne 20 .8. 1942 byl Vouza zajat japonskými jednotkami. Při prohlídce u něj Japonci našli americkou vlajku a tím jim došlo, že se jedná o špiona. Ihned ho přivázali ke stromu a začali vyslýchat, avšak ani po několika hodinách tvrdého vyslýchání z Jacoba nedostali žádné přiznání. Poručík Yishimoto, který vedl výslech, to nakonec vzdal a nařídil Vouzu popravit ubodáním.

Japonský voják následně vytáhl bajonet, nasadil ho na pušku a několikrát spoutaného Vouzu bodl do obličeje, hrudi, ramene a břicha. Vouza na základě svých poranění upadl do bezvědomí a Japonci ho takto nechali na pospas jeho osudu.

Psali jsme:Bombardování Darwinu aneb jak australský přístav zažil svůj Pearl Harbor

Foto: Jacob Vouza s válečnou trofejí, japonským mečem Katana | Wikimedia Commons

Po nějaké chvíli se Vouza probral, překousal provaz, kterým byl přivázán ke stromu a vydal se k americkým pozicím. Z masivní ztráty krve byl tak zesláblý, že většinu cesty šel téměř po čtyřech. Takto ušel asi 6 km, než dorazil k Martinu Clemensovi (britský velitel průzkumníků, kteří se skládali z původních obyvatel), který mu ihned zařídil první pomoc a odvoz do polní nemocnice. Než byl Vouza převezen, stačil ještě svým zachráncům sdělit veškeré informace, které se během svého průzkumu před zatčením o Japoncích dověděl.

Foto: Vouza a George Tuck během svého působení na Guadalcanalu | Wikimedia Commons

Clemens cenné informace ihned předal LtCol. Edwinu Pollockovi, veliteli 2nd Battalion 1st Marines, který měl rozmístěný prapor u ústí řeky Ilu. Dle Vouzovy zprávy se na 2nd Battalion řítilo asi 500 japonských vojáků. Mariňáci byli ihned zmobilizováni, ať očekávají útok a během deseti minut útok doopravdy přišel. Bitva se stala známou jako "Bitva o Tenaru".

Psali jsme:Bitevní lodě třídy Montana - na velikosti záleží, ale dokončení projektu by bylo iracionální

Vouza strávil v polní nemocnici dvanáct dní, kde mu bylo darováno přes sedm litrů krve. Po zotavení se vrátil zpět do služby a stal se hlavním mariňáckým průzkumníkem a osobním poradcem Evanse Carlsona, velitele 2nd Raider Battalionu. S nimi se pak později účastnil třicetidenní akce hluboko za nepřátelskou linií s jediným cílem - zabít Japonce.

Foto: Jacob Vouza má na Šalamounových ostrovech i svůj památník | Wikimedia Commons

Za jeho zranění , obětavost a neprozrazení žádných informací o amerických jednotkách dostal Vouza vyznamenání Silver Star (stříbrnou hvězdu) od generála 1st Marine Division, Alexandra Vandergrifta. Za jeho třicetidenní akci s Raidery Vouza obdržel Legion of Merit a získal hodnost Sergeant Major. Od britské vlády pak obdržel vyznamenání George Medal, Police Long Service Medal a Knight Commander of the Most Excellent Order of the British Empire.

Tento příběh jsem čerpal z knihy Edson Ridge od Merlina Grofta. Dle této knihy je Vouza největší ikonou mezi mariňáky v rámci bitvy o Guadalcanal. Velmi podrobně jsou Vouzovy příběhy popsány také v knize od Martina Clemense Alone on Guadalcanal: a coastwatcher's story.

Video: Krátký archivní snímek z roku 1970 s Jacobem Vouzou  / YouTube