Ljudmila Michajlovna Pavličenková byla jednou z nejslavnějších sniperek druhé světové války. Její jméno se stalo synonymem pro nekompromisní přesnost, odvahu a sílu ženy v mužském světě války. Proslavila se svými výjimečnými schopnostmi v bojích proti nacistům, kteří se ji marně snažili zlikvidovat.

Psali jsme:Jak malí hrdinové umírali za vlast - smrt jedenáctiletého Wojciecha Zalewskiho

Foto: Ljudmila Michajlovna Pavličenková | Wikimedia Commons / Public domain

Když v červnu 1941 nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz, Pavličenková se okamžitě přihlásila jako dobrovolnice do Rudé armády. V té době byla studentkou historie na Kyjevské univerzitě a také vášnivou sportovní střelkyní s velmi dobrými výsledky ve střelbě z pušky. Díky těmto schopnostem byla vybrána k výcviku sniperek – což byla v té době mimořádně náročná a prestižní role.

Během svého výcviku prokázala nejen výbornou mušku, ale také klidnou mysl, trpělivost a schopnost operovat v extrémně nebezpečných podmínkách. Brzy byla nasazena na frontu, kde měla za úkol likvidovat nepřátelské vojáky, důstojníky i snipery, kteří ohrožovali sovětské jednotky.

Její první větší vojenskou operací byla bitva o Sevastopol, kde Pavličenková působila jako sniperka v obraně tohoto strategicky důležitého města na Krymu. Během této krvavé a dlouhé bitvy, která trvala od října 1941 do července 1942, na sebe výrazně upozornila. Za necelých šest měsíců zabila 187 nepřátelských vojáků, včetně několika důstojníků. To vše navzdory tomu, že operovala v oblasti intenzivních bojů, kde se denně dostávala do přímého ohrožení života.

Psali jsme:Zapomenutý Hitlerův bunkr v Moravskoslezském kraji

Její schopnosti, preciznost a odhodlání v boji jí brzy vynesly respekt nejen mezi sovětskými veliteli, ale i mezi samotnými Němci. Bylo známo, že Němci vyvíjeli značné úsilí, aby ji vypátrali a odstranili. Snažili se o to dlouhodobě – často bez úspěchu. Pavličenková se dokonce střetla s německým sniperským esem. Jejich souboj trval celé dva dny a Ludmila z něj vyšla jako vítěz. Tato událost ji definitivně katapultovala mezi válečné legendy.

Sovětská propaganda ji začala prezentovat jako vzor ženy-bojovnice – nejen proto, že skvěle zvládala sniperku práci, ale také proto, že se dokázala zapojit do přímého boje. V jedné z bitev se například chopila lehkého kulometu a pomohla zadržet německý útok. Vojáci, kteří ji znali, o ní mluvili s úctou. Nejen kvůli její efektivitě (její celkové skóre činí 309 potvrzených zásahů), ale také kvůli jejímu klidu, disciplíně a lidskosti mimo boj.

V červenci 1942, během finální fáze bojů o Sevastopol, zaznamenala svůj největší úspěch – za jediný den zabila 36 německých vojáků. O měsíc později se však od ní válečné štěstí odvrátilo. Utrpěla zranění po souboji s německým sniperem. Někdy se spekuluje, že tento střelec byl na ni speciálně nasazen, ale pravděpodobnější je, že šlo o náhodu. Každopádně zranění znamenalo konec jejího aktivního působení na frontě.

Její válečný příběh tím ale rozhodně neskončil. Po zotavení byla vyslána na oficiální propagandistické turné po Spojených státech, kde se setkala i s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem. Během své cesty vystupovala na veřejnosti, poskytovala rozhovory a motivovala americkou veřejnost k větší podpoře války proti fašismu. Stala se symbolem ženské síly a vytrvalosti – nejen v Sovětském svazu, ale i v zahraničí.

Po válce se vrátila ke studiu historie a pracovala jako vojenská instruktorka. Její příběh však žil dál – nejen v historických pramenech, ale i v knihách, dokumentech a pamětních výstavách.

Ludmila Pavličenková je dodnes považována za jednu z největších legend mezi sovětskými snipery – a to jak muži, tak ženami. Její odkaz ukazuje, že ženy dokážou být nejen rovnocenné mužům v boji, ale i výjimečné. Pavličenková se stala důkazem, že i v hrůzách války může vyniknout osobní statečnost, profesionalita a lidská velikost.

Zdroj: valka.cz