Současné konflikty ukazují jeden zajímavý jev – jsou v nich úspěšně nasazovány některé zbraňové systémy, které byly donedávna považovány za zastaralé. Někdy je to dáno tím, že takovéto zbraňové systémy jsou k dispozici, zatímco na akvizici moderní techniky armády nemají prostředky. V mnoha případech je tomu však proto, že se tyto systémy skutečně osvědčují a jsou tak i nadále vyráběny, a to i přes svou letitost a zdánlivou koncepční zastaralost. Jedním z takovýchto zbraňových systémů jsou lehké kolové obrněné transportéry v uspořádání 6x6.

Historická geneze kolových obrněných transportérů

V případě kolových obrněných transportérů je tato situace do jisté míry paradoxní. Obrněné transportéry v uspořádání 6x6 totiž představují vývojový předstupeň dnešních nejrozšířenějších obrněných transportérů v obvyklém uspořádání 8x8. Kolové obrněné transportéry v uspořádání 6x6 začaly vznikat v šedesátých a především v sedmdesátých letech minulého století, kdy bylo zřejmé, že pěchota vedle pásových obrněných transportérů (M-113 atd.) potřebuje i nějaký lehčí, rychlejší kolový obrněný transportér. Zatímco tehdejší Sovětský svaz vyráběl svůj obrněný transportér BTR-60 již v uspořádání 8x8 (nutno ovšem říci, že BTR-60 měl velmi zhuštěnou konstrukci), západní státy šly poněkud jinou cestou. Zde začaly vznikat obrněné transportéry v uspořádání 6x6.

Typickým příkladem takového západního obrněného transportéru se stal německý obrněný transportér s příznačným názvem Transportpanzer Fuchs. Právě na něm jsou dobře vidět rozdíly mezi západní a východní, sovětskou konstrukční školou. Jak naznačuje název, typ Fuchs sloužil skutečně jen pro transport vojáků na bojiště s tím, že dál budou postupovat pěšky. Fuchs proto nesl jen slabou výzbroj tvořenou kulomety. A zatímco sovětské obrněné transportéry řady BTR se vyznačovaly poněkud nešťastnou koncepcí s motorem vzadu a stísněným vnitřním prostorem, německé transportéry Fuchs byly zcela jiné. Díky umístění motoru uprostřed vozidla bylo totiž možno umístit prostor pro výsadek na logičtějším místě v zádi vozidla. Výstup a nástup výsadku navíc umožňovaly prostorné dveře. Obrněný transportér Fuchs se vyznačoval i celkově větším vnitřním prostorem. I proto si obrněné transportéry Fuchs brzy získaly popularitu, a dočkaly se značného rozšíření.

Psali jsme:Evropa a válka USA za nezávislost – také s poukazem na další vývoj geopolitických vazeb

Foto: Obrněný transportér Transportpanzer 1 „Fuchs“ | Wikimedia Commons / Public domain

Velmi podobné jsou i finské obrněné transportéry Sisu XA-180/188, resp. modernější XA-200/202 se zesíleným pancéřováním. I v tomto případě jde o relativně jednoduché, nenáročné obrněné transportéry, s krabicovitou konstrukcí a velkými okny v přídi vozidla. Výsadek má k dispozici dostatečně rozměrný vnitřní prostor a pohodlné dveře, umožňující rychlý výstup a nástup. Obrněné transportéry řady XA se finské armádě velice osvědčily, a postupně nahradily sovětské BTR-60. Lze také podotknout, že obrněné transportéry XA-180/188 se velice osvědčily v misích OSN, a byly rozsáhle exportovány.

Poněkud jinou koncepci představují belgický typ SIBMAS, případně i brazilský EE-11 Urutu či jihoafrický typ Ratel. Ačkoliv jde opět o obrněné transportéry v uspořádání 6x6, vyznačují se poněkud jinou koncepcí, a odlišným uspořádáním kol. I v jejich případě jde ale o jednoduché a z dnešního pohledu lehké obrněné transportéry, vyzbrojené převážně kulomety. Příznačné ale je, že u těchto obrněných transportérů se začala objevovat i těžší výzbroj, tvořená 20 mm kanony.

Foto: SIMBAS | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Útok na Izrael – a co bude dál

S kolovými obrněnými transportéry v uspořádání 6x6 přišla i švýcarská firma Mowag, která zkonstruovala známé obrněné transportéry Piranha. Jejich koncepce se už více podobala dnešním kolovým obrněným transportérům, protože firma Mowag svá vozidla Piranha pojala jako modulární, v uspořádání od 4x4 až po 10x10. Velkého rozšíření se ovšem dočkala právě šestikolová verze, vyráběná v celé řadě variant.

S podobnou konstrukcí, jako je švýcarská Piranha, přišla i rakouská firma Steyr – jde o obrněné transportéry Pandur, známé i z českého prostředí. Původně totiž obrněné transportéry Pandur existovaly jen v šestikolové verzi; osmikolová verze, určená pro AČR, vznikla až jejím zvětšením. I Pandury původně představovaly jednoduchý, lehký obrněný transportér, disponující pouze kulometnou výzbrojí.

Foto: Rakouský Pandur 6×6 | Bundesheer

A podobných obrněných transportérů vzniklo mnohem více. Velkou výhodou takto koncipovaných obrněných transportérů totiž bylo to, že byly konstrukčně jednoduché. Byly navíc i relativně levné. Do jejich výroby se proto mohly pustit i méně vyspělé státy.

Nástup obrněných transportérů 8x8

Vývoj nicméně postupně spěl k větším, těžším, a v neposlední řadě také lépe vyzbrojeným obrněným transportérům v uspořádání 8x8. A to i na základě zkušeností z různých konfliktů v devadesátých letech včetně různých zahraničních misí realizovaných západními státy. U obrněných transportérů 6x6 nevyhovoval především jejich relativně omezený vnitřní prostor, protože moderní voják nese mnohem víc vybavení než jeho předchůdci. Pokud nemělo dojít k redukci výsadku (což bylo považováno za nežádoucí), bylo třeba vnitřní prostor zvětšit. I to byl důvod, proč došlo k prodloužení obrněných transportérů o jednu nápravu na dnes nejrozšířenější uspořádání 8x8. Stejně tak se zvýšila i výška vnitřního prostoru.

Přestalo také vyhovovat lehké pancéřování těchto obrněných transportérů, které bylo původně určeno jen na obranu proti palbě ručních pěchotních zbraní. Na bojišti se totiž ve zvýšené míře začaly objevovat různé velkorážové kulomety M-2 HB, případně DŠK či modernější NSV), leckdy namontované na různé terénní automobily. Aby jim obrněné transportéry byly schopné odolávat, bylo jejich pancéřování zesíleno. Zatímco původní obrněné transportéry měly pancéřování odpovídající úrovně Level 1 či Level 2 podle normy STANAG 4569, dnešní obrněné transportéry běžně dosahují úrovně Level 3 či 4, někdy i Level 5, takže mají odolnost srovnatelnou s pásovými BVP.

Stejně tak začaly být obrněné transportéry osazovány i silnější výzbrojí. I to byl výraz zkušeností z různých konfliktů let devadesátých, kdy se ukázalo, že původní výzbroj tvořená maximálně velkorážovými kulomety je nedostatečná. Na obrněné transportéry začaly být osazovány různé malorážové kanony, čímž se vlastně kolové obrněné transportéry transformovaly v kolová bojová vozidla pěchoty (KBVP).  Původně byla kolová BVP vybavována kanony ráže 20-25 mm (např. známý kanon Bushmaster osazený na amerických vozidlech LAV). Později se přešlo na dnes obligátní ráži 30 mm, ať již západní ráži 30x173 či východní ráži 30x165. V posledních letech se pak na kolových obrněných transportérech objevují i kanony 35 mm a první kanony 40 mm (např. kanon CTA, který ale zatím dosáhl jen malého rozšíření). A u některých typů, např. kazašského obrněného transportéru Barys či srbského typu Lazanski, je osazen ruský kanon AU-220 M ráže 57 mm.

V důsledku těchto kroků ale tato kolová BVP výrazně ztěžkla, a nabyla na rozměrech. Dnešní kolová BVP jsou proto vzdálená původním malým, lehkým obrněným transportérům, jako byly sovětské typy BTR, ale i západní typy, jako byl belgický SIBMAS. Moderní typy kolových BVP běžně dosahují délky i přes 8 metrů, a výšky i výrazně přes 3 metry! Ještě markantnější je ale nárůst hmotnosti. Dnešní kolová BVP, jako je např. francouzský typ VBCI či finské AMVXP, dosahují hmotnosti 30-32 tun. Izraelský typ Namer vzhledem k použití mimořádně silného pancéřování dosahuje hmotnosti až 36 tun. Obdobně vysoké hmotnosti ale dosahují i moderní  ruské a čínské typy, pro které vždy byla příznačná nižší hmotnost. Jde tedy o celosvětový trend, kterému se do značné míry nelze vyhnout.

Takovýto nárůst rozměrů a hmotnosti ovšem působí i problémy. V některých situacích a především v určitém terénu proto tato těžká kolová BVP ani nelze nasazovat. Neméně důležitou nevýhodou těchto kolových BVP je i jejich vysoká cena, která se blíží ceně pásových BVP. V důsledku toho si tato vozidla mohou armády pořídit jen v nižších počtech, nedostačujících k tomu, aby jimi mohly vybavit všechny své pěchotní jednotky. Což je samozřejmě obrovský problém.

Z toho vyplývá přirozená potřeba doplnit kolová BVP nějakým menším, lehčím, a v neposlední řadě také levnějším typem. V některých armádách jsou proto stále u části pěších jednotek využívány pro transport pěchoty běžné nákladní automobily. Takové řešení je ale nedostatečné, protože konflikty posledních desetiletí jasně ukázaly na význam pancéřové ochrany. Velmi populárním řešením této situace se stalo používat pro tyto úkoly obrněné automobily. Ty totiž oproti svým někdejším předchůdcům (např. francouzský typ VBL) získaly schopnost nést výsadek, takže mnohdy jsou schopny uvézt celé pěší družstvo. Jenže ani obrněné automobily nejsou ideálním řešením, protože nemají dostatečnou průchodnost terénem. Jako překvapivě dobré řešení této situace se proto ukázal – částečný návrat k původním, lehčím šestikolovým obrněným transportérům.

Návrat lehkých obrněných transportérů

Dalo by se tedy říci, že technický vývoj se v tomto případě obloukem vrací zpět, což je nejen u vojenské techniky, ale u techniky obecně poněkud nezvyklé. Je ovšem třeba říci, že tyto lehké šestikolové obrněné transportéry zajišťují transport jen části pěchoty. Hrají roli spíše doplňkového typu, protože hlavní prostor zaujímají moderní těžká kolová BVP vyzbrojená kanony. Platí to i z hlediska taktického, kdy těžká kolová BVP vyzbrojená kanonem jsou umístěna na nejexponovanějších místech, zatímco lehké kolové obrněné transportéry jsou používány pro vedlejší úkoly. Přesto tyto lehké obrněné transportéry nabývají na významu.

I proto se v poslední době objevila hned celá řada nových, či spíše staronových typů lehkých kolových obrněných transportérů. Příznačné je pro ně uspořádání 6x6 (bylo by ovšem chybné zaměňovat tyto obrněné transportéry s obrněnými automobily v uspořádání 6x6, jako je např. český TITUS. Tyto šestikolové obrněné automobily mají zcela jinou koncepci, a svým pojetím se hodí spíše jako základ speciálních vozidel, jako spojovací, velitelská vozidla atd.). Díky tomu mají vyšší průchodnost než běžné obrněné automobily v uspořádání 4x4. Stejně tak je charakteristickým prvkem i lehká výzbroj, tvořená převážně jen kulomety, byť velkorážovými. Díky absenci těžké a rozměrné věže, ale stejně tak i zásoby těžké kanónové munice bylo možno u těchto vozidel dosáhnout výrazného snížení hmotnosti, a ušetření vnitřního prostoru (v případě osádkových věží). Také pancéřování je oproti kolovým BVP poněkud nižší, obvykle dosahuje úrovně jen Level 2 nebo Level 3 podle normy STANAG 4569.

Jedním z těchto typů je moderní finský typ Pasi (XA-300), vyvinutý společností Patria. Je možná příznačné, že do vývoje tohoto vozidla se pustila právě společnost Patria. Společnost Patria je přitom producentem známých a obchodně úspěšných kolových BVP AMV. Přesto společnost Patria vycítila určitou potřebu na trhu, a pustila se do vývoje nového obrněného transportéru.

Typ Patria Pasi XA-300  představuje jen další rozvinutí starších obrněných transportérů řady XA. Opět jde o relativně lehké vozidlo, vyzbrojené jen kulomety. Jeho velkou výhodou je ovšem vynikající pohyblivost v terénu, a také dostatečně velký vnitřní prostor, zajišťující pohodlnou práci posádky a výsadku. Nemalý význam má i nižší cena tohoto vozidla. Proto tato vozidla zavedla do své výzbroje finská armáda. V relativně vysokém počtu 200 ks zavede obrněné transportéry do své výzbroje i Lotyšsko, do programu se zapojilo i Švédsko. O vozidlo Patria Pasi XA-300 navíc projevily zájem i další státy. Obrněný transportér Patria Pasi XA-300 tak do jisté míry ukázal cestu i dalším konstrukcím.

Foto: Obrněný transportér Patria 6x6 finské armády v roce 2022 | MKFI / Public domain

Stejně tak je zajímavým příkladem i již zmíněný německý typ Tpz Fuchs. Tpz Fuchs na první pohled představuje zastaralý typ, jelikož výroba těchto obrněných transportérů začala už v roce 1979. Jenže i přesto jsou obrněné transportéry Tpz Fuchs stále populární. Ve velkých počtech tyto obrněné transportéry slouží dosud i v německé armádě. A to i přesto, že Německo disponuje zdařilým kolovým BVP Boxer 8x8. Německo navíc část svých vozidel Tpz Fuchs zmodernizovalo, takže budou moci sloužit ještě dlouho. Také Německo se tak drží filozofie, že těžká kolová BVP (typ Boxer navíc patří k nejtěžším) je třeba doplňovat nějakým lehčím, levnějším obrněným transportérem.

Ovšem možná ještě pozoruhodnější je to, že výroba typ Tpz Fuchs (byť v modernizované podobě) i nadále pokračuje. V Německu je výroba Tpz Fuchs již ukončována. Jenže výrobní linku na tato vozidla odkoupilo Alžírsko, na jehož území bude dál pokračovat pro potřeby domácích sil. Alžírská armáda navíc požaduje vysoké počty těchto obrněných transportérů, jejich celkový počet by měl dosáhnout téměř 1000 kusů. Případ Alžírska je mimořádně zajímavý. Alžírsko by si snadno mohlo pořídit nějaké moderní kolové BVP. Stejně tak by si Alžírsko, pokud by stálo o lehký levný typ, mohlo pořídit ruské BTR-82 (Alžírsko využívá předchozí typ BTR-80), případně by mohlo od Ruska odkoupit licenci na jejich výrobu. Přesto šlo Alžírsko právě cestou nákupu velkého množství Tpz Fuchs. I to o mnohém vypovídá.

Obdobný je případ i obrněného transportéru Pandur EVO 6x6 (neplést s českým typem Pandur II EVO 8x8, v současnosti nabízeném AČR). Původní obrněné transportéry Pandur 6x6 ve velkých počtech využívá rakouská armáda. Rakouská armáda své obrněné transportéry Pandur nechala zmodernizovat, především si ale u výrobce objednala zcela novou verzi Pandur EVO, a to v impozantním počtu 325 ks. Výroba vozidel Pandur 6x6 proto i nadále probíhá. Přitom ještě před několika lety se zdálo, že po transferu výrobních technologií vozidel Pandur do České republiky výroba těchto vozidel v Rakousku skončí. Rakousko by si navíc snadno mohlo pořídit obrněné transportéry Pandur II v uspořádání 8x8. I příklad rakouského typu Pandur, resp. Pandur EVO tak má svou hlubší vypovídací hodnotu.

A podobných případů je víc. Lze uvést např. indonéský typ Anoa, který je jen zdokonalenou podobou starého francouzského typu VAB. Významné úspěchy zaznamenává i turecké vozidlo ARMA v podobě obrněného transportéru v uspořádání 6x6 a pouze kulometnou výzbrojí. A vzhledem k úspěchu typu Patria XA-300 či Tpz Fuchs lze předpokládat, že se budou objevovat i další, obdobné konstrukce.

A co Česká republika?

Je zřejmé, že lehké kolové obrněné transportéry v uspořádání 6x6 i přes zdánlivou zastaralost své koncepce jsou stále perspektivní. Je proto otázkou, zda by se touto cestou neměla vydat i Česká republika. Lehčí kolový transportér by mohl být zajímavou příležitostí pro český zbrojní průmysl. Je přitom otázkou, zda by stálo za to jít po vzoru Rakouska cestou vývoje a výroby nějaké zjednodušené, zkrácené verze Panduru (což by bylo z hlediska technického  nenáročné, navíc by se dalo jít cestou osvědčené spolupráce s rakouským výrobcem), anebo cestou vývoje zcela nového, odlišně koncipovaného obrněného transportéru po vzoru finského typu Patria XA-300 či německého Tpz Fuchs. Vzhledem k tomu, že tyto obrněné transportéry jsou výrobně jednoduché a vyznačují se i nižšími nároky na vývoj, by realizace takového programu nebyla problémem. Zvlášť pro vyspělý český zbrojní průmysl.