Obležení Leningradu za druhé světové války od září 1941 do ledna 1944 bylo děsivou zkušeností pro všechny obyvatele města. Kromě lidí ale hladem a bombardováním trpěla i zvířata v tamní vyhlášené ZOO. Místní ZOO bylo malé a kouzelné zařízení, které bylo založeno roku 1865, o rok později než v Moskvě. Roku 1941 byla leningradská zoologická zahrada nejlepší v celém sovětském svazu, každý rok jí navštívilo milion a půl návštěvníků a před válkou se v leningradské ZOO nacházelo celkem 175 druhů zvířat.

Během války se pak ještě předtím, než se uzavřel obléhací kruh kolem města, z leningradské ZOO podařilo evakuovat 58 nejcennějších zvířat do Kazaně speciálně vypravenými vlaky. Bohužel, mnoho zvířat však muselo zůstat na místě a bylo následně zabito během německých náletů, které začaly ničit celé město. Například 9. září 1941 byla zabita slonice Betty, miláček leningradských dětí, dobrosrdečné a hodné zvíře. Během dalšího náletu pak utekly všechny opice a zaměstnanci ZOO je pak naháněli po ulicích města. Zvířata byla vyděšená a v očích měla nechápavý výraz. Německé bomby a granáty tehdy sice ušetřily mládě ussurijského tygra, to však stejně podlehlo hrůzou z bombardování - zvíře zemřelo na krvácení do mozku.

Foto: V Leningradské ZOO spali zaměstnanci přímo v areálu, aby hlídali zvířata před hladovými občany. Zde slonice Bettie, zabitá během bombardování.  warhistorionline

Psali jsme:Holandští hledači pokladů našli pomocí magnetu německou druhoválečnou pušku StG 44

Jiná zvířata měla více štěstí. Městský sovět, namísto aby nařídil jejich utracení a zkonzumování, naopak přidělil ZOO speciální dávky sena a kořenové zeleniny. Díky těmto opatřením včetně neobyčejné oddanosti a vynalézavosti personálu ZOO se nakonec podařilo udržet přes první zimu obléhání naživu 85 zvířat. Zaměstnanci si je odnesli domů, nebo se o ně starali přímo v ZOO. Zničené klece byly opraveny a zaměstnanci postavili speciální zábrany, které měly zvířata chránit proti střepinám.

Nejtěžší bylo nakrmit masožravá zvířata, protože v Leningradu nebylo samozřejmě k dispozici žádné maso. Tady museli chovatelé hodně improvizovat a zapojit svůj důvtip. Zjistilo se, že např. lišky, lasičky, mývalové a supové se dali přesvědčit k sežrání sekané zeleniny z otrub, durandy a brambor, pokud byly pomazány krví nebo vymáchány v masovém vývaru z kostí. Náročnější druhy, jako byly např. tygří mláďata, sovy a orli, museli zaměstnanci ZOO přelstít tím, že jim tato směs byla zašívána do kožek králíků či morčat.

Když se v létě 1942 ZOO znovu otevřelo, byla přeživší zvířata skutečnými celebritami. Dávala totiž lidem naději, že město znovu bude žít. Kondor havranovitý jménem Věročka, buvolec nilgai jménem Námořník nebo medvěd Griška, zase naučili děti, jaké je to smát se a žít. Největší hvězdou však byla hrošice Krasavica. Byl to jediný hroch v Sovětském svazu a přes zimu jí držela na živu oddaná ošetřovatelka Jevdokija Dašinovová. V jejím bazénu chyběla voda a hrošici tak popraskala kůže. Každý den jí proto Dašinovová vlastnoručně omývala 40 vědry teplé vody, kterou museli vozit na saních z řeky. Popraskanou kůži jí pak natírala kafrovým olejem, aby se rány zahojily a dál kůže nepraskala. Hrošice nakonec válku přežila a zemřela až v roce 1950.

Foto: Hrošice Krasavica a její ošetřovatelka Jevdokija Dašinovová | warhistoryonline

Psali jsme:Tajemná místa: Největší div vojenského stavitelství

Skutečný zázrak bylo přežití opičího mláděte jménem Elsa. Její matka tehdy neměla mléko a zdálo se, že je tak opička odsouzena k smrti hladem. Zpráva o jejím osudu se po Leningradu roznesla rychlostí blesku a vyhladovělí lidé rychle uspořádali sbírku mléka. Mléka se nakonec v obklíčeném městě podařilo vybrat tolik, že mláděti zachránilo život.

Leningradské ZOO se stalo symbolem vzdoru proti okupantům a po skončení leningradské blokády obdrželo 16 zaměstnanců zoologické zahrady vyznamenání "Za obranu Leningradu".

Zdroj: historytoday.com