Mistel (česky Jmelí) byl tajným bombardovacím systémem německé Luftwaffe používaným během druhé světové války. Mistel měl umožnit německé Luftwaffe provádět útoky na velmi odolné cíle, jakými byly například opevnění nebo válečné lodě.

Foto: Mistel I (Junkers Ju 88 a Messerschmitt Bf 109) | Bundesarchiv

Protože tehdejší Luftwaffe neměla k dispozici žádný prakticky použitelný těžký bombardér s možností útoku na vysoce zodolněné bodové cíle, byla za ně hledána náhrada nebo případná alternativa. V roce 1942 zadala RLM vývoj létající pumy ovládané stíhačkou pod krycím názvem Beethoven Gerät.

Psali jsme:Jihokorejský tank K2 Black Panther trochu jinak

Řídící letoun byl upevněn na hřbetě bombardéru/pumy pomocí konstrukce obráceného písmene V, které spojovaly letouny na křídlech. Další pomocný nosník byl mezi konci trupu u ocasních ploch, letouny tak byly mezi sebou uchyceny třemi body. Stíhač pro tyto účely byl dodatečně vybaven kotevními body a připevňoval se k nosnému letounu pomocí výbušných nýtů, které zajišťovaly jeho odpoutání během letu. Stíhač byl také vybaven spojeným řízením nosného letounu s možným přepnutím pro udržení přímého letu (pro zteč).

Foto: Ukořistěný Mistel (Junkers Ju 88 a Focke-Wulf Fw 190)

Prvotní varianty tohoto projektu kombinovaly kluzák DFS 230 s cvičným Kl 35 případně další varianty (DFS 230 a Bf 109E-4), kdy se především ověřoval samotný koncept řiditelnosti konstrukce dvou letadel. Po dokončení zkoušek obdržel svoje bojové jméno Mistel.

První varianty Mistelu byly tvořeny velmi rozšířeným bombardérem Ju 88 se stíhačem Bf 109 jehož označení bylo Mistel 1. Cvičná verze Mistel S1 (S - Schull - školní) se skládala z normálního Ju 88, který byl jen zbaven výzbroje a v kabině byl hodnotící důstojník, který hodnotil úspěšnost cvičného útoku.

Psali jsme:Noční výcvik armádních řidičů v terénu a na smykové desce

Foto: Mistel - zadní pohled | Bundesarchiv

Mistel byl vzhledem ke své výbavě bojovou kumulativní hlavicí především určen pro útok na vysoce zodolněné cíle jako jsou opevněná stanoviště, nebo hladinová plavidla. Díky kumulativní hlavici o hmotnosti přes 1700 kg s možností měnit chování kumulativního paprsku byl schopen prorazit jakýkoli pancíř, či beton. Luftwaffe tento letoun nasazovala často i proti mostům, ale díky použité kumulativní hlavici nebyly výsledky útoku tak efektivní, jak asi velení předpokládalo. Kumulativní hlavice totiž proráží cílený objekt, ale neničí jej, a tak je u mostů poněkud neefektivní.

Foto: Model zamýšleného Mistelu IV - Junkers Ju 287 ed un Messerschmitt Me 262 | Wikimedia Commons

Mistel sám byl i přes plánovaný vývoj několika variant vyráběn pouze ve verzi Mistel 1 a Mistel 2, včetně školních verzí. Reálného nasazení se však dočkala pouze první varianta Mistel 1. Mistel 2 byl sice vyroben v několika kusech ale konec války neumožnil jeho nasazení, došlo pouze ke cvičným letům se školní verzí. Mistely byly přiřazeny k jednotce Kampfgeschwader 200.

Vzhledem k celkem dobrému nápadu se konstruktéři snažili vymyslet další varianty Mistelu. Do konce války proto vzniklo pět verzí Mistelu včetně několika subvariant. Nejzajímavější je poslední verze Mistel 5, která naplňuje původní myšlenku létající bomby ovládané pomocí stíhače složené z Arado E.377a a He 162.

Varianty systému Mistel: 

Mistel - prototyp - Ju 88A-4 a Bf 109F-4
Mistel 1 - Ju 88A-4 a Bf 109F-4
Mistel S1 - Cvičná verze Mistel 1
Mistel 2 - Ju 88G-l a Fw 190A-8, nebo F-8
Mistel S2 - Cvičná verze Mistel 2
Mistel 3A - Ju 88A-4 a Fw 190A-8
Mistel S3A - Cvičná verze Mistel 3A
Mistel 3B - Ju 88H-4 a Fw 190A-8
Mistel 3C - Ju 88G-10 a Fw 190F-8
Mistel Führungsmaschine - Ju 88 A-4/H-4 a Fw 190 A-8
Mistel 4 - Ju 287 a Me 262
Mistel 5 - Arado E.377A a He 162

Foto: Model zamýšleného Mistelu V - Heinkel He 162 s kluzákovou pumou Arado E.377a | Wikimedia Commons

Technické údaje systému Mistel 2: 

Posádka: 1
Délka: 14,76 m
Rozpětí: 20,32 m
Výška: 4,6 m
Hmotnost (prázdný): cca 11 000 kg
Hmotnost (naložen): cca 20 000 kg
Maximální vzletová hmotnost: cca 20 000 kg
Pohonná jednotka: 2x BMW 801D-2 po 1268kW (1724k) a 1x BMW 801D-2 ve stíhacím letounu Fw-190A
Maximální rychlost: 378 km/h (při útoku 600 km/h)
Dolet: cca 400 km
Dostup: 4570 m
Výzbroj: cca 1 720 kg výbušniny (70% Hexogen, 30% TNT) kumulativní nálož v přídi bombardéru