Plamenomet je zařízení vrhající určeným směrem proud hořící látky. Je to především zbraň, ale existují i jeho nevojenské aplikace, například vypalování porostů. Moderní vojenský plamenomet byl vynalezen v Německu v roce 1901, a byl široce užíván během válek 20. století. V moderní válce byl poprvé použit roku 1915 s velkými úspěchy. Podobné zbraně ale existovaly i dříve. První německý plamenomet byl vlastně jen vylepšením principu řeckého ohně. Ve válce se plamenomet používal zejména v boji proti zákopům, kulometným hnízdům a pevnůstkám. Plamenomety fungovaly tak, že se zápalná kapalina (nafta nebo benzín) vystřelovala tlakem inertního plynu, nejčastěji dusíku, nebo se pro každý zášleh užilo energie malé výbušné nálože. Dosah zbraně činil přibližně dvacet metrů.

Tato zbraň měla mezi vojáky hroznou pověst. Její nositel bych víc než ostatní vystaven nepřátelské palbě, protože se této zbraně nepřítel právem obával. Kam nedosáhly granáty či přímá palba z ručních zbraní, byl z pravidla nasazován právě plamenomet. Situace, kdy bráníte bunkr, kde jste relativně v bezpečí a nepřítel vás prostě zapálí je naprosto šílená. Né, že by zastřelení bylo lepší, ale kdyby si měl člověk vybrat mezi zastřelením a upálením, málo kdo by volil druhou možnost, že? Navíc nositeli hrozilo prostřelení natlakovaných nádob na zádech a úniku hořlavé látky do okolí. To v situaci, kdy všude zuří bitva a hrozí, že tak sám uhoříte rozhodně není hezká představa. Málo kdo tak chtěl plamenomet nosit...

Psali jsme:Maxim Silencer: První tlumiče hluku výstřelu