Budoucí velitel I. praporu 7. výsadkového pluku 2. výsadkové divize Reino Hamer se narodil 29. srpna 1916 v Rastende u dolnosaského Oldenburgu. Po absolvování základní školní docházky a středoškolských studí je povolán do řad Říšské pracovní služby.

Po absolvování služby v rámci RAD Hamer nastupuje ke 2. praporu 22. protiletadlového pluku Luftwaffe. Nadřízení si brzy všimnou nesporných kvalit tohoto 21letého mladíka, který si následně v červnu 1937 rozšiřuje vojenské „vzdělání“ absolvováním kurzu leteckého pozorovatele. 1. března 1938 je v hodnosti praporčíka poslán ke studiu na válečné škole v Drážďanech. Následně se v létě 1938 stává příslušníkem 1. praporu 32. protiletadlového pluku. Poté, co na podzim téhož roku odezní napětí související s tzv. sudetskou krizí, kdy je na spadnutí vypuknutí války se sousedním Československem, Reino Hamer absolvuje další kurzy a 1. září 1939, tedy v den vypuknutí 2. světové války, kterou Německo rozpoutalo útokem na Polsko, je jmenován velitelem 1. čety 32. protiletadlového pluku. Rychle však pokračuje v postupu, následně totiž velí baterii Flaku a poté slouží i jako pobočník velitele.

1. března 1941 je Hamer povýšen na nadporučíka a zároveň se staví do čela čety v rámci výsadkového protiletadlového kulometného praporu situovaného v Quedlinburgu. Posledního dne 41. roku je jmenován velitelem jedné z rot tohoto praporu.

Psali jsme:František Peřina - Generál nebe...

Pro své vynikající bojové vlastnosti a zkušenosti, které nasbíral např. v Norsku, či v Sovětském svazu, je 1. července 1942 na zhruba 5 měsíců převelen ve funkci velitele výsadkové roty do Döberitzu, kde cvičí nové Fallschirmjägery. Většinu svého bojového nasazení ovšem Hamer stráví na východní frontě, zejména pak na severu u Leningradu.

1. prosince 1942 Reino Hamer opět míří do boje proti Sovětům. Přebírá velení nad protitankovou rotou 100. polního praporu Luftwaffe a se svými muži odráží pokusy Rudé armády o prolomení blokády Leningradu. Na začátku března 1943 je převelen a postaven do čela 2. roty 6. výsadkového pluku. Na podzim je povýšen do hodnosti kapitána.

Na rok přesně od svého převelení k 6. výsadkovému pluku přebírá velení na celým jeho I. praporem. V té době Sověti Němcům těžce pouští žilou. Ztráty narůstají velkým tempem a německé formace jsou stále častěji nuceny formovat tzv. bojové skupiny ( Kampfgruppe ). Jedné takové velí na jaře 1944 i Reino Hamer. To se však již blíží jeho převelení na Západ, do Ruska se Hamer již nevrátí.

Pouhých 5 dní před vypuknutím spojenecké operace Overlord, tedy obojživelného vylodění ve francouzské Normandii, se Hamer 1. června 1944 stává velitelem I. praporu u 7. výsadkového pluku, jenž tvoří součást 2. výsadkové divize. 12. června 1944 obdrží 2. výsadková divize rozkaz k přesunu do oblasti přístavu Brest. Divize tou dobou disponuje pouze 6 631 muži ( oproti 11 119 mužů tabulkových stavů ). Vybavení těžkými zbraněmi a vozidly je rovněž naprosto nedostatečné. Právě v prostoru Brestu má být 2. výsadková divize doplněna chybějící technikou a vojáky.

Psali jsme:Protipartyzánská operace Hornung – inspirace filmu „Jdi a dívej se“

Po průlomu Spojenců u Avranches 1. srpna 1944, je 2. výsadková divize urychleně přesunuta právě sem. U Huelgoat a Monts d'Arree dochází ke krvavým střetům s postupujícími americkými jednotkami směřujícími k Brestu. 9. srpna zahájí 7. výsadkový pluk, tedy i Hamerův I. prapor protiútok ve směru na Gouesnou, čímž otevře ústupovou cestu pro části roztříštěné 266. pěší divize Wehrmachtu, které se tak podaří z obklíčení uniknout. V těžkých ústupových bitvách jsou zbytky 2. výsadkové divize do poloviny srpna 1944 zatlačeny do „pevnosti Brest“ (Festung Brest).

Foto: Intenzivní boje o „pevnost Brest“, září 1944 |  Wikimedia Commons / Public domain

V noci z 28. na 29. srpna 1944 se dvě roty 28. amerického pěšího pluku pokusí prolomit německé linie u Kergroas. Ráno však Němci provedou protiútok, podpořený dvěma útočnými děly StuG III a jedním kořistním středním tankem M4 Sherman. Američané brzy obě útočná děla vyřadí, ale ukořistěný Sherman zničit nemohou, protože jim dojde munice do bazook. Následně provede I. prapor 7. výsadkového pluku pod velením nyní již majora Reino Hamera protiútok, který vede k zajetí několika stovek amerických vojáků. Právě za tuto akci je Hamer 5. září 1944 dekorován Rytířským křížem. O 14 dní později však sám upadá do spojeneckého zajetí, ze kterého je propuštěn v březnu 1946.

Přesně o 10 let později si Hamer na sebe opět obléká armádní uniformu, tentokráte západoněmeckého Bundeswehru. Roku 1959 se stává velitelem 261. výsadkového praporu v Sigmaringenu. Roku 1962 je jmenován taktickým instruktorem výsadkových vojsk se sídlem v Mnichově. Od dubnu 1970 je v hodnosti plukovníka velitelem 27. výsadkové brigády a od dubna 1972 slouží coby zástupce velitele 1. výsadkové divize. Do penze odchází o pět let později. Plukovník Reino Hamer umírá v Ubstadtu 2. července 1992 ve věku 75 let.

Zdroj: druhasvetova.com