Většině lidí znalých zbraní, ale i těm méně zkušeným, je znám americký přenosný protiletadlový systém země-vzduch Stinger, jenž je dodnes postrachem letounů a vrtulníků. Zřejmě největší slávu si vydobyl v Afghánistánu, kde v rukou tamních mudžáhidů představoval v 80. letech nebezpečného soupeře sovětských vzdušných sil. Jméno Stinger však v historii zbraní nesla i jiná, velmi zajímavá konstrukce. Patrně nejzajímavější americká improvizovaná zbraň, vzniklá v pouhých šesti exemplářích, nesla označení M2 Stinger. Tento lehký kulomet vznikl na základě leteckého kulometu AN/M2 ráže .30-06, a to prostým, ale efektivním spojením kulometu s pažbou samonabíjecí pušky M1 Garand. Celý komplet pak doplňovaly muška a dvojnožka pocházející z automatické pušky BAR M1918.

Foto: M2 Stinger | Reddit

Psali jsme:Když na velikosti záleží aneb nové modely české pistole CZ P-10

Ve snaze poskytnout americkým námořním pěšákům lehkou zbraň s vysokou kadencí, vhodnou k „čištění“ džunglí dobývaných tichomořských ostrovů, pracovalo nezávisle na sobě několik mariňáků na přestavbě leteckého kulometu AN/M2. První použití tohoto kulometu v pozemním boji měl „na svědomí“ desátník William H. Colby z New Yorku. Colby se zúčastnil těžkých bojů na ostrově Bougainville, kde Američané k posílení svých obranných pozic po úspěšném vylodění přivezli na břeh několik kulometů AN/M2. Colby navrhl minimální úpravu letecké zbraně spočívající v namontování dvojnožky. Jeho výtvor byl prověřen v boji o pouhé dva dny později, kdy byly americké linie napadeny Japonci. Desátník Colby spolu s nabíječem, vojínem Edwardem Crumlishem, odrazili útočící císařské vojáky.

Ačkoli byla improvizace považována za zdařilou, celý koncept musel být vylepšen. Do práce se pustili další tři námořní pěšáci: seržant Milan J. Grevich, rotný Tony Stein a četař John Lyttle. Ti navrhli vylepšenou variantu, která umožňovala přesnější palbu a snadnější manipulaci včetně přenášení zbraně. Na krátkou dobu však byly práce přerušeny – důvodem bylo Grevichovo nasazení v bojích na Bougainvillu. Po jejich skončení se ale seržant, nyní již příslušník roty G 28. pluku 5. divize americké námořní pěchoty, jenž byl zklamán účinností amerických zbraní na Šalamounových ostrovech, opět pustil do práce – a právě včas. Jeho jednotka se totiž v rámci mohutného námořního svazu blížila k malému vulkanickému ostrůvku, jehož jméno bude znát celý svět – Iwodžima.

Všech šest kulometů M2 Stinger bylo zkompletováno na palubě transportní lodi. Vznikla poněkud nevšední zbraň o váze 9,5 kilogramu s kadencí až 1 350 ran za minutu, nabíjená pásem se 100 náboji. Efektivní dostřel činil téměř 1 400 metrů. Nevýhodu představovalo poměrně rychlé přehřívání zbraně. Přeci jen šlo o letecký kulomet chlazený vzduchem, kterého bylo v letových podmínkách dostatek, takže zbraně lafetované ve střelištích a střeleckých věžích letounů tímto problémem netrpěly.

Pro chystané vylodění na Iwodžimě byly Stingery rozděleny po jednom mezi tři čety roty G, jeden byl ve výbavě demoliční čety, pátý nesl sám seržant Milan Grevich a šestý byl svěřen rotnému Tonymu Steinovi z roty A 28. námořního pluku. Právě Stein byl za svou statečnost na Iwodžimě vyznamenán nejvyšším americkým vyznamenáním – Medailí cti. Bohužel posmrtně. 1. března 1945 byl v čele své čety zabit japonským odstřelovačem. Několik dní předtím však na sebe upoutal pozornost japonských pěšáků, aby umožnil postup své čety. Vystaven těžké palbě zahájil ze svého Stingeru střelbu, která usmrtila všechny Japonce. Ani ti však nemířili špatně – Steinovi kulomet dokonce dvakrát doslova vystřelili z rukou.

Psali jsme:Vznik legendy Glock 17

Navzdory své improvizované podobě se Stinger ukázal jako vynikající zbraň. Bohužel ani to ho neuchránilo před jeho osudem. Velení námořní pěchoty nemělo rádo ve svém arzenálu nestandardní zbraně a přestože se počítalo s dalším vývojem, válka skončila dříve, než k němu došlo. Všech šest kulometů M2 Stinger tak bylo postupně zničeno a žádný se do dnešních dní nedochoval. Existuje však několik velmi kvalitně zpracovaných a střelbyschopných replik.

Zdroj: valka.cz, armyrecognition.com