Pistole Glock jsou dnes oficiální výzbrojí ve více než 50 státech po celém světě a jako zbraně soukromých organizací a individuálních uživatelů slouží v mnoha dalších zemích, nicméně, skutečnou proslulost si získaly především poté, co se široce prosadily jako zavedená výzbroj mnoha policejních útvarů a bezpečnostních organizací ve Spojených státech.

Foto: Dnes už legendární pistole Glock 17

Až do roku 1963 nic nenasvědčovalo tomu, že by se Gaston Glock mohl někdy v budoucnu stát velkovýrobcem pistolí. Narodil se 19. července 1929 ve Vídni v rodině železničního dělníka. Po ukončení studia začal pracovat ve strojírenství, v podniku, který se zabýval výrobou otopných těles, a vypracoval se až na pozici manažera podniku. Jeho ctižádost jej dovedla k tomu, aby v roce 1963 spolu se svojí ženou Helgou založili vlastní podnik.
Nejdříve firma Glock vyráběla předměty pro vybavení domácností, například kování dveří, garnýže a kovové příslušenství oken. Firma zpočátku fungovala v malé dílně, navzdory malé výrobní kapacitě se však úspěšně rozvíjela.

Psali jsme:Spice 250 – izraelská bomba s umělou inteligencí

Foto: Gaston Glock

Gaston Glock navázal kontakty s rakouským ministerstvem obrany. Podařilo se mu získat zakázky na výrobu různých předmětů pro potřeby armády, zejména nožů a bodáků, polních lopatek a kulometných nábojových pásů. Ani tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla Glockova firma vydat cestou výroby ručních palných zbraní. Glock sám neměl prakticky žádné zkušenosti s používáním ručních zbraní, kromě krátké služby u německé armády na konci 2. světové války.

Foto: Nákres odhaluje jednoduchost pistole Glock 17, tvořenou pouhými 34 součástmi

V únoru 1980 byl Glock svědkem rozhovoru, nebo spíše hádky dvou rakouských důstojníků. Muži se rozrušeně dohadovali o tom, že rakouská armáda hledá náhradu za vysloužilou pistoli Walther P-38. Glock se pokusil co nejrychleji zjistit další informace. Nijak se nenechal odradit tím, že o zakázku na vyzbrojení rakouské armády budou bojovat nejvěhlasnější evropské zbrojovky. Obrátil se na rakouské ministerstvo obrany a získal oficiální katalog požadavků kladených na nově zaváděnou služební pistoli. Požadavky byly shrnuty do 17 hlavních bodů. Na novou pistoli se kladly mimořádně vysoké požadavky, zejména co se týkalo její spolehlivosti, udržovatelnosti a snadnosti ovládání. Nová zbraň musela výrazně předčit dosud používanou a osvědčenou pistoli P-38. Glock se rozhodl do soutěže o státní zakázku zapojit, na což se mnozí v jeho okolí dívali se značnou skepsí. Pokud chtěl uspět, musel nabídnout lepší zbraň, než jakou dokázaly nabídnout podniky s dlouholetou – někdy i více než stoletou – tradicí. Glock nicméně obdržel od ministerstva obrany souhlas se svojí účastí v soutěži, a pustil se do práce.

Psali jsme:Těžký kulomet Browning M2 HQCB ve službách naší armády

Foto: Pistole Glock se dobře hodí k nošení v opaskovém pouzdře: Je poměrně plochá a na jejím povrchu nejsou rušivé výstupky. Absence manuální pojistky znamená, že s nabitou pistolí lze střílet ihned po jejím tasení z pouzdra

Vývoj nové zbraně

Gaston Glock nejdříve získal informace o moderních pistolích. Zakoupil mnohé zbraně, pečlivě je studoval a zjišťoval, jakými principy se jejich konstrukce řídí. Ve svém úsilí nebyl odkázán jen na vlastní vůli a intuici. V květnu 1980 shromáždil mezinárodně uznávané odborníky na palné zbraně, s nimiž diskutoval o tom, jak by měla nová zbraň pro rakouskou armádu vypadat. Z těchto konzultací potom vzešla některá užitečná rozhodnutí. Glockova skupina odborníků se jednoznačně shodla na tom, že u nové zbraně je prvořadá spolehlivost. Pistole musela být lehká a s co nejméně členitým povrchem, aby při tasení z pouzdra o nic nezadrhávala. Důležitá byla způsobilost k intuitivnímu zamíření – aby zbraň v přirozeně natažené ruce střelce mířila do směru jeho pohledu. Odborníci se dále shodli, že minimální počet součástí, požadovaný ministerstvem (58 kusů), je příliš velký – a doporučili namísto toho, aby pistoli netvořilo více než 40 součástí. Menší počet součástí znamenal jednodušší údržbu a snadnější opravitelnost, jednodušší zbraň byla pochopitelně také výrobně méně náročná.

Foto: Litevský voják sloužící u Mezinárodní bezpečnostní pomocné síly v Afghánistánu při výcviku s Glockem 17

Mimořádně zajímavá debata se rozvinula kolem pojistného ústrojí zbraně. Většina tehdejších pistolí měla manuální pojistku, páčku s polohami „zajištěno“ a „odjištěno“. Střelec měl zbraň před uložením do pouzdra zajistit a odjistit ji při jejím vytažení před střelbou. Již tehdy se však vědělo, že v reálných ozbrojených střetnutích, pod tlakem situace, uživatelé zbraní často nevědí jistě, mají-li zbraň odjištěnou nebo zajištěnou. V důsledku toho potom dochází k nechtěným výstřelům, nebo naopak k tomu, že střelec nemůže vystřelit v okamžiku, kdy je to opravdu nutné.
Gastona Glocka tato diskuse velmi zaujala. Rozhodl se, že pojetí zajištění pistole zcela přepracuje. S využitím podnětů skupiny odborníků a s pomocí své ženy Helgy a malé skupiny inženýrů a techniků se Gaston Glock pustil do stavby prototypu, který hodlal přihlásit do soutěže ministerstva obrany. Většina vývojových prací na nové zbrani probíhala v jednoduše vybavené dílně, zřízené v garáži vedle Glockova domu v Deutsch-Wagramu. I když neměl s konstrukcí pistolí žádné předcházející zkušenosti a z pohledu vnějších pozorovatelů neměl žádné předpoklady k tomu, aby navrhl kvalitní zbraň, 30. dubna 1981 Glock podal patentovou přihlášku na novou pistoli, označenou Glock 17.

V příštím roce, 19. května 1982, po ukončení vývoje zbraně, který pohltil nemalé finanční prostředky a spoustu času, Glock předložil svoji pistoli armádní zkušební komisi. Začala se psát nová kapitola dějin palných zbraní.

Foto: Tori Nonaka z firemního týmu Glock předvádí dokonale vyvážený postoj. Všimněte si mírného náklonu dopředu, který vyrovnává zpětný ráz

Pro rakouskou armádu

Výběrové řízení na novou rakouskou pistoli mělo nového, velmi neobvyklého účastníka. Gaston Glock se zabýval konstrukcí a výrobou palných zbraní necelý rok a jeho pistole se měla porovnávat s výrobky věhlasných značek s dlouhou tradicí, jako byl Heckler & Koch (Německo), SIG Sauer (Švýcarsko–Německo), Beretta (Itálie), Fabrique Nationale (FN, Belgie) a Steyr (Rakousko). Každý z těchto výrobců do výběrového řízení přihlásil to nejlepší ze své nabídky.

Pátého listopadu 1982 Gaston Glock obdržel oznámení, že jeho firma porazila všechny své konkurenty a že se stala oficiálním dodavatelem samonabíjecích pistolí pro rakouskou armádu. Rakouské ministerstvo obrany v roce 1983 udělilo firmě Glock zakázku na dodání 20 000 pistolí. Tato zakázka pro rakouskou armádu byla prvním úspěchem při vítězném tažení pistole Glock na světových trzích.

Další trhy

Svět si všiml, že se rakouská armáda rozhodla pro pistoli Glock. Zájem trhu na sebe nenechal dlouho čekat. Glock 17 byla zajímavá pistole pro speciální jednotky, elitní policejní útvary a bezpečnostní organizace, u nichž bodovala vysoká kapacita zásobníku, nízká hmotnost a pohotovost ke střelbě. K prvním zákazníkům, kteří následovali po rakouské armádě, patřila německá protiteroristická jednotka GSG9, Kanadský jízdní pohotovostní tým, Indická speciální ochranná garda a četné organizace zajišťující ochranu významných osob. I přes potíže, které byly spojené s účastí v soutěžích na armádní výzbroj, se firma Glock angažovala i tímto směrem, a úspěšně. Pistole Glock se v letech 1984–85 zapojila do výběrových řízení ve Švédsku a Norsku. Armády těchto států si stejně jako rakouská armáda vybraly pistoli Glock. Poté, co se rozhodly ji do své standardní výzbroje zařadit ještě další země, nebo o ni alespoň projevily zájem, byla pistole Glock schválena orgány NATO jako standardní zbraň, což zvýšilo její šance uspět u potenciálních zákazníků.

Foto: Britský mariňák s pistolí Glock 17 | Flickr se souhlasem autora

Ani ve Spojených státech neušlo, že se na trhu objevil nový hráč. V letech 1982–85 rakouského výrobce kontaktovalo 36 amerických dovozců palných zbraní, kteří měli zájem o získání licence na dovoz pistolí do USA. Vstupu značky Glock na americký trh významně napomohl rakouský přistěhovalec jménem Karl Walter. Ve Spojených státech pistole Glock prakticky ihned po svém vstupu na trh vzbudila velkou pozornost. Během několika dní od svého založení pracovalo americké středisko společnosti na 80 procent své kapacity, zatímco rakouská firma předpokládala, že se na takovou úroveň vypracuje až po několika letech. Největšími odběrateli ve Spojených státech byly policejní organizace. V současné době kolem 70 % z 900 000 policistů v USA nosí na svém boku pistoli Glock. Je to skutečně úžasný úspěch, když uvážíme, že se americké policejní útvary při volbě své výzbroje rozhodují nezávisle.

Více informací o pistolích firmy Glock, jejich vývoj, technický popis a použití, může čtenář nalézt v knize Glock: světová pistole, která vyšla v nakladatelství Naše vojsko.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue