Během druhé světové války se vědci a vynálezci na obou stranách konfliktu doslova předháněli ve vývoji nových a děsivých zbraní, které by mohly zvrátit vývoj událostí v jejich prospěch. Vzniklo tak mnoho nových válečných strojů, které byly uvedeny do praxe na bojištích po celém světě. Nacistický režim však v oblasti exotických projektů, které byly většinou naprosto nepraktické, vynikal. Podívejme se na příklad pěti za vlasy přitažených zbraní, které se Němci pokoušeli realizovat – od smrtících paprsků ve vesmíru až po vichřicové zbraně. 

Schwerer Gustav

Toto největší dělo, jaké kdy bylo v dějinách lidského válčení nasazeno, dokázalo vystřelit projektily na vzdálenost 47 km. Granáty vážily 4800 (tříštivý) nebo 7100 kg (průrazný proti betonovým bunkrům). Dělo se pohybovalo po železničních kolejích a vážilo zhruba 1350 tun. Jeho jméno v překladu znamená Těžký Gustav.

Teoreticky představovalo velmi účinný prostředek. Ve výrobě se muselo jevit jako příslib zásadní změny pravidel hry. V praxi se však Velký Gustav ukázal být téměř zcela nepoužitelný. Jeho velikost a hmotnost byly nepraktické. K sestavení zbraně a položení potřebných železničních kolejí byla zapotřebí malá armáda dělníků.

Psali jsme:Tato fotografie amerického vojáka s českou dívkou přinutila syna válečného veterána danou dívku vyhledat

Foto: Schwerer Gustav (česky Těžký Gustav) a Dora byla jména německého extrémně velkého železničního kanónu ráže 80 cm z druhé světové války. | Bundesarchiv / Public domain

Tento děsivý válečný stroj byl spíše překážkou pro nacisty než hrozbou pro jejich nepřátele. Akce se dočkal jen minimálně. Byl využit během obléhání Sevastopolu v červnu 1942. Vypálil 47 granátů, načež bylo třeba vyměnit opotřebovanou hlaveň (asi 250 granátů bylo vypáleno při předchozím testování zbraně). Po dobytí Sevastopolu bylo dělo přesunuto k Leningradu, ale do žádné akce se již nezapojilo. Bylo tak obrovské, že k jeho přesunu bylo zapotřebí speciálního zařízení – monstra Landkreuzer P. 1500.

Landkreuzer P. 1500 Monster

Adolf Hitler věřil v to, co bylo popsáno jako "válečné vítězné zbraně" – nové a inovativní zbraně, které zvrátí průběh války. V tomto duchu zadal vývoj a konstrukci skutečně masivního válečného stroje, známého jako Těžký Gustav. Toto mohutné dělo bylo původně navrženo pro pohyb po vlakové trati, ale protože to vyžadovalo obrovské množství lidské síly, bylo jako řešení navrženo monstrum Landkreuzer P. 1500.

Foto: Ilustrace monstra Landkreuzer P. 1500 | Military Equipment Guide / Public domain

Psali jsme:Zimmermannova nóta z roku 1917 a spletitý příběh jejích okolností

Jednalo se o samohybný podvozek o hmotnosti 1500 tun, který měl učinit Těžkého Gustava mobilnějším. Stroj této velikosti měl nevyhnutelně narazit na některé praktické a funkční problémy. Za prvé, jeho velikost z něj činila strategickou a logistickou zátěž. Už jeho samotná hmotnost by ničila silnice a mosty a ze stejného důvodu se nedal přepravovat po železnici. Výroba tohoto nesmyslného monstra byla nakonec odložena.

Vichřicové dělo

Pokud jde o tzv. vichřicové dělo, jeho název mluví za vše. Tuto zbraň navrhl excentrický rakouský inženýr Mario Zippermayr. Vytvářela vířící vzduch, který mohl ničit letící letadla. První prototypy se zdály být velmi účinné a zasahovaly cíle na vzdálenost 180 m. Kdyby zbraň fungovala ve větším měřítku, mohla být novou hrozbou pro spojenecké letouny, ale ukázalo se, že je zcela nedostatečná. Byl zkonstruován model v plném měřítku, který byl testován na dělostřeleckém cvičišti v Hillerslebenu, ale nedokázal vystřelit dostatečně intenzivní proud vzduchu, aby dosáhl výšky, ve které létala nepřátelská letadla. Po několika neúspěšných zkouškách byla tato pozoruhodná zbraň sešrotována a zkušební model opuštěn.

Pásový nosič nálože Goliath

Ačkoli její název může vyvolávat představu obra, pásový nosič nálože Goliáš byla pozoruhodně malé zařízení. Šlo o jednoduchý koncept: bomba na housenkových pásech, kterou bylo možné ovládat na dálku pomocí joysticku. Myšlenka spočívala v tom, že je německé jednotky mohly navádět k nepřátelským liniím a odpálit je, aniž by se dostaly na dostřel a riskovaly tak vlastní životy.

Foto: Benzínový Goliath během nasazení v Rusku. Všimněte si vojáka, který vozítko ovládá, zatímco jeho kolega přidržuje řídící kabel | Bundesarchiv / Public domain

Stejně jako mnoho jiných nacistických vynálezů to fungovalo jen teoreticky. Kritickou chybou konstrukce byl prvek dálkového ovládání; aby fungoval, musel se od joysticku k tanku natáhnout prodloužený kabel. K vyřazení zařízení z provozu stačilo spojeneckým vojákům přestřihnout kabel, a v tu chvíli už němečtí vojáci nemohli bombu řídit ani odpálit. „Tanky“ Goliath byly také extrémně zranitelné protitankovými zbraněmi, na bojišti neprakticky pomalé a jejich výroba byla příliš drahá.

Sluneční dělo

Jedna z nejvíce nerealistických zbraní navržených a vyvinutých německými vědci během druhé světové války, takzvaná sluneční zbraň, bylo skutečně čiré sci-fi. Základní koncept spočíval v konstrukci a vynesení vesmírné stanice na oběžnou dráhu, která by byla schopna odrážet sluneční světlo zpět na Zemi v intenzivně řízených paprscích. Teoreticky by to nacistům umožnilo zničit celá města během okamžiku, ale slovo "teoreticky" je zde opravdu klíčové.

Přestože byly provedeny první testy a postaveny miniaturní prototypy, i nacističtí vědci, kteří stáli za tímto konceptem, připouštěli, že by trvalo 50 až 100 let, než by se jejich práce dostala do praxe. K využití slunečního světla jako zbraně by podle nich bylo zapotřebí devět kilometrů čtverečních metalického sodíku zavěšeného téměř 10 tisíc kilometrů nad zemským povrchem. Tyto parametry dokonale postačují pro posouzení celého projektu, a to nejen v kontextu 40. let 20. století.

Zdroj: warhistoryonline