Jakub Kureš pracoval v armádě jedenáct let, absolvoval zahraniční misi, dostudoval a z řadových funkcí se propracoval až do kabinetu ministra obrany, až se cítil připraven na přechod do civilní kariéry. Kromě dobré pozice v nadnárodní firmě vede soukromou terapeutickou praxi, v níž je připraven podpořit ty, jejichž potíže a obavy sám dobře zná...

Foto: Voják je během své služby vystavován různým druhům stresu

Na začátku uvedu pár pravidel nebo hesel (chcete-li), které mi vždy pomohly a kterými jsem se více méně řídil a řídím dodnes. V příběhu uvádím i situace, kdy jsem je použil. Tato pravidla nejsou striktně nastavena a časem se mění, podle životní situace, zkušenosti a možná i trochu moudrosti. ¨

Tady jsou:

1. Člověk si musí uvědomit, že život není fér.

2. Neexistuje žádná jistota – to je fakt, se kterým se musíme naučit žít.

3. Vždy mít záložní plán.

4. Nemluvit o tom, co mohu udělat, ale rovnou to udělat = akce.

5. Nic není zadarmo, když něco chci, musím si něco odříct, abych to mohl mít.

6. Znát svojí cenu a umět se prodat.

7. Nebát se chybovat.

Následuje příběh, který je určitým průřezem mé vojenské kariéry a i jejím ukončením a nastartováním „civilního" života. Jde především o mou zkušenost a názory.

Po nástupu do aktivní služby a absolvování všech potřebných kurzů a zhruba roční službě povinnost zavelela a odjel jsem do mise. Během mé nepřítomnosti se snižovaly stavy a moji kolegové rozhodli, že mne napíšou na seznam kandidátů. Jeden aktivista nelenil a zavolal mi, abych se připravil na to, že až se vrátím, budu bez místa. Docela bezvýchodná situace 3000 km od domova a člověk ani nemůže reagovat. Byl jsem šokovaný tím, jak někdo rozhodl v mé nepřítomnosti o mé budoucnosti. To není fér! Bohužel jsem s tím nemohl nic neudělat.

Po návratu se skutečně redukovaly stavy, a kdyby „dobrovolně" neodešel můj kolega do civilu, musel bych odejít já. Tato situace mne natolik zaskočila, že jsem se sám sebe ptal, kde mám jistotu, že se podobná situace nezopakuje? Zjistil jsem, že tu jistotu nebudu mít nikdy. Dlouho mi vrtalo hlavou jak ji získat a postupem času se mi v hlavě zrodil záložní plán. Každá vojenská operace má záložní plán, proč nemohu mít svůj životní záložní plán?

Tuto myšlenku jsem dál rozvíjel a rozhodl se pro studium vysoké školy (inspirovala mne psycholožka z ÚVN). Jednoduše řečeno, kdyby se náhodou něco stalo, budu mít alespoň vzdělání a třeba pak najdu i lepší uplatnění. No a jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal a následovala akce. Přihlásil jsem se na školu a dal se do studia. Nebyla to lehká práce, čekala mne jenom dřina a dřina, žádné volno a celou dovolenou jsem obětoval na studium.

Po pěti letech jsem dokončil školu a najednou jsem začal být klidnější (ale i drzejší). Získal jsem nejen vzdělání, ale měl jsem větší přehled a přestal jsem se bát reorganizací. Věděl jsem, že mám něco víc než ti druzí, a tak i větší šanci na přežití. Došel jsem k poznání, že jedinou jistotu, kterou mám, jsem já sám a to, co umím. Tím, že jsem ukončil školu, však mé sebevzdělávání neskončilo. Hodně jsem četl a platil si různá školení a kurzy. Během této doby přišlo několik reorganizací, ale vždy jsem nějakým způsobem proplul.

Postupem času jsem došel k rozhodnutí, že mne armáda brzdí v profesním životě a uvažoval jsem o zkrácení závazku. Můj nadřízený mi sdělil, že velitel závazky nezkracuje, protože nejsou lidi, a že mám tedy smůlu. Naštěstí pomohl úředník na ministerstvu, který se v rámci úspor rozhodl, že škrtne pár tabulek a po čase přišla další reorganizace, tentokráte pod názvem restrukturalizace. Velitel sám nabídl, že pokud někdo bude chtít odejít, nebude mu dělat problémy. To byl impulz a žádosti bylo vyhověno. Odešel jsem do civilu.

Ještě před odchodem z armády jsem měl domluvené místo, které přesně zapadalo do mého plánu, nicméně bohužel nevyšlo. Tím jsem se nenechal odradit a poslal životopisy s motivačním dopisem do několika firem, které pro mne byly něčím zajímavé. Povedlo se mi na první pokus dostat do prestižní nadnárodní společnosti a dokonce v místě bydliště. Velice mne překvapil přístup k uchazečům o pracovní pozici. Byl jsem jedenáct let v armádě a je nezajímala vojenská minulost, ale co umím a co jsem schopný se naučit. Škoda, že takovýchto firem není na trhu práce víc.

Nicméně i v této firmě mám svůj záložní plán a tím je moje soukromá terapeutická praxe. Mám stále svoje cíle, které si postupně plním. Firma, ve které pracuji, mi dává možnosti k seberealizaci, umí motivovat a inspirovat k lepší práci a především umí ohodnotit. Soukromá terapeutická praxe mi dává možnost využívat svoje znalosti, zkušenosti a schopnosti k pomoci s psychickými potížemi mých klientů.

Věřím, že díky tomuto příspěvku si budete moci vytvořit svůj záložní plán, aby vás nečekaný odchod do civilního sektoru nezaskočil.

A nyní něco o netradiční službě v Army Friendly – slevě na soukromou psychoterapii...

S kolegyní Lucií Slabou, školní a rodinnou psycholožkou a také vedoucí gamblerské skupiny, jsme soukromá ordinace, naše služby jsou placené a tato skutečnost také selektuje naše klienty. Naše služby vyhledávají především lidé, kteří se sebou chtějí něco dělat a jsou ochotni za odbornou péči zaplatit (cena je poměrně vysoký motivační faktor).

Rádi bychom se vyvarovali klientům, kteří si chtějí jen popovídat a svou situaci nijak neřešit. Vytváří si tím totiž závislost na dané službě a pak i jednoduchou životní situaci řeší s psychologem. Upřímně, na jednu stranu je to výhodné, jelikož klient platí, ale jinak je to spíše demotivující. Něco jiného je krizová intervence, kde s klientem sdílíme jeho tíživou životní situaci, ale i zde nesmí vzniknout závislost na terapii. Naším cílem je vždy klienta dovést k tomu, aby si své problémy uměl řešit sám.

Byl jsem v zahraničních misích, znám proto problémy vznikající s dlouhodobým odloučením od domova a civilního života v republice. Tři roky jsem spolupracoval s Psychologickou službou Vojenské policie jako krizový terapeut. Zde se na nás primárně obraceli vojáci se svými problémy, jelikož nedůvěřovali vojenským psychologům. Armáda mi vzala několik vztahů, ale dala spoustu zkušeností, o které se nyní rád podělím.

Standardně si účtujeme za 60 minut 500,- Kč, v rámci Army Friendly, tj. vojákům a příslušníkům IZS, nabízíme 400,- Kč/60 min. Naše ordinace se nachází v Děčíně, ale dojíždí za námi klienti i z okolních měst.

Jakub Kureš
jakub.kures@gmail.com