Ingeborg Syltenová byla krásná, sedmnáctiletá, světlovlasá česká Židovka, která byla transportována v září 1942 z terezínského gheta do Estonska, kde byla umístěna na práci do koncentračního tábora Jägala. V polovině října 1943 se spolu s dalšími přeživšími českými a německými Židovkami dostala z Jägaly do lágru Ereda, pobočky koncentračního tábora Vaivara. Nově příchozí měly poměrně dobrou pozici, protože se většinou jednalo o ženy z vyšších společenských vrstev, které hovořily dobře německy.

Foto: Ingeborg Syltenová byla krásná, sedmnáctiletá, světlovlasá česká Židovka, která byla transportována v září 1942 z terezínského gheta do Estonska, kde byla umístěna na práci do koncentračního tábora Jägala. (ilustrační foto) | Shutterstock

Velitelem Eredy byl SS-Unterscharführer Heinz Drosihn, podle svědků typický mladý esesák bez skrupulí a s jasnými názory. Krásné dívky si ihned všiml a zcela nestandardně se hned u příjmu staral, jestli jí není zima. Mladý poddůstojník se naprosto proti pravidlům, zákonům i logice zamiloval do Židovky. Když byla Ingeborg nemocná, navštěvoval jí na marodce. Poplašená slečna nejprve nabídky lepších dek a přídělů jídla navíc odmítala, ale po pár dnech přijala nabídku pozice kuchařky u velitele tábora a nastěhovala se do jeho domu. Její vliv v táboře velice stoupl, ovšem její pověst mezi vězni naopak zprvu velmi poklesla.

Psali jsme:Výchova lupičů v USA aneb když se vydáte loupit s replikami zbraní

Jednoho dne, když Drosihn mlátil bičem vězně, který z hladu ukradl bramboru, Inge k němu přiskočila, vytrhla mu bič a před celým táborem na velitele křičela, co si o tomto druhu trestání myslí. Od té doby Drosihn bič už nikdy nepoužil a podmínky vězňů v Eredě se poněkud zlepšily. Inge měla Heinzovu naprostou důvěru, měla přístup ke klíčům i zbraním. Celý tábor, jak vězni, tak strážní věděli, co se děje.

Žena, která zastávala místo Drosihnovy kuchařky před Inge, Gisela Danzigerová, tvrdila, že po pár týdnech tohoto podivného vztahu si velitel tábora strhal označení SS z uniformy a prohlásil, že už nechce být esesák. "Jako by oba úplně zapomněli, kde vlastně jsou...," tvrdila Danzigerová.

Neskrývaná romance trvala neuvěřitelné tři měsíce. Pak zasáhlo velení mateřského lágru Vaivara, pravděpodobně na základě udání některého z Heinzových kolegů. Při náhlé kontrole v únoru 1944 se zjistilo, že Inge Syltenová žije v překvapivě dobrých podmínkách, následně byla bita a vyslýchána. Do tábora byl okamižitě dosazen nový velitel. Drosihn, který při příjezdu kontroly nebyl přítomen, se po chvíli vrátil, ale když zjistil co se děje, otočil se a zmizel. Po třech dnech zmizela i Inge, které Danzigerová pomohla vyhrabat tunel pod dráty. Pár měl v plánu utéct přes moře do Švédska, Drosihn byl zkušeným jachtařem.

Heinzovi kolegové ale uprchlíky důsledně hledali, a záhy je také nalezli. Nepodařilo se doložit, jestli je při dopadení zavraždili, nebo jestli Drosihn nejrve zastřelil Inge a pak sebe. Po smrti byla tělo obou milenců přivezena zpět do Eredy, kde byli pohřbeni na neznámém místě. Celou tuto zajímavou historii pak vypátral na základě výpovědí pamětníku Lukáš Přibyl, který ji i zachytil také v jednom z dílů dokumentu Zapomenuté transporty.

Psali jsme:Sanitky Hummer H1 pro Ukrajinu: Jak probíhal přesun techniky a materiálu

Otec Inge, Robert Sylten (původně Silberstein), utekl v srpnu 1939 z republiky, přičemž rodinu zanechal v Brně. Odseděl si dva roky v Gulagu, poté vstoupil do čs. jednotek v SSSR. Nejen Inge, ale ani jeho manželka Melanie, mladší dcera Ruth a syn Peer válku nepřežili. Byli zastřeleni v Estonsku hned po příjezdu jejich transportu, po kterém neprošli selekcí. Sylten se po válce znovu oženil a v roce 1949 se vystěhoval do Izraele. Narodily se mu dvě další děti a nežil si celkem špatně, avšak i přesto z finančních důvodů přistoupil koncem 50. let na spolupráci s československou StB, která trvala, bez velkých výsledků, několik let.