Obrněné automobily jsou jednou z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších kategorií obrněné techniky, ale i vojenské techniky vůbec. Stávají se součástí výzbroje nejen různých protipovstaleckých a protiteroristických jednotek, ale i pravidelných armád. A vše naznačuje, že význam a rozšíření obrněných automobilů bude i nadále stoupat.

Obliba obrněných automobilů je přitom dána jak pozitivními zkušenostmi z jejich nasazení v různých konfliktech, ale i celkovým vývojem vojenské techniky. Ta totiž v posledních desetiletích výrazně ztěžkla. Týká se to i velmi rozšířené kategorie kolových obrněných transportérů v dnes nejčastějším uspořádání 8x8. Ty totiž v současnosti  běžně dosahují hmotnosti 30-36 tun (někdejší BTR-60 vážil 11,5 tuny), což mj. komplikuje i jejich nasazení, ale i jejich transport. V neposlední řadě jsou moderní kolové OT také drahé. I proto vznikla potřeba doplnit obrněné transportéry lehčími, levnějšími obrněnými automobily.

Ve prospěch obrněných automobilů pak hraje i to, že do jejich výroby se může pustit každý stát, ve kterém existuje automobilová výroba, čehož jsou dnes schopny i různé rozvojové země. Samozřejmě, vývoj obrněného automobilu je něco jiného než výroba běžného automobilu. Nicméně automobilová výroba může představovat základ pro vývoj obrněného automobilu. I proto se v posledních desetiletích vyrojila celá škála obrněných automobilů. Jednou ze zemí,  která se pustila do vývoje obrněných automobilů, je Bělorusko.

Psali jsme:Rozšíření EU jižním směrem – zvýšení bezpečnosti pro celou Evropu

Dnešní Bělorusko

Bělorusko je přitom ve zvláštní situaci. Na jedné straně je coby jedna ze zemí bývalého Sovětského svazu a země nástupnického SNS stále silně poutána k Rusku, a to jak politicky, tak i ekonomicky. Na druhé straně má Bělorusko částečně i svou evropskou identitu, a je součástí evropského dění.

Plně se to ukazuje i v současnosti, a to především v souvislosti s válkou na sousední Ukrajině. Tato válka důležitost Běloruska ještě více podtrhla. Bělorusko se sice brání přímému zapojení do tohoto konfliktu, nicméně i kvůli tomu, že je v Bělorusku přítomna ruská armáda, musí dnešní Bělorusko mnohem více taktizovat. Stejně tak je Bělorusko atypické i vnitropoliticky. V Bělorusku totiž již téměř 30 let autoritativně vládne A. Lukašenko, často nazývaný jako „poslední diktátor Evropy“. A je nepravděpodobné, že by se chtěl své moci vzdát. Naopak je zjevné, že A. Lukašenko se chce co nejdéle udržet, a to i přes rozsáhlou kritiku ze strany evropských států.

I proto musí systém A. Lukašenka velmi opatrně balancovat svou zahraniční a bezpečnostní politiku. V návaznosti na to především v posledních letech začalo Bělorusko modernizovat své ozbrojené síly, stejně tak dochází i k rozvoji domácího zbrojního průmyslu. Ten přitom využívá i toho, že v Bělorusku existuje silný automobilový průmysl. Výsledkem snah tohoto zbrojního průmyslu je až překvapivě široká škála obrněných automobilů.

Běloruské obrněné automobily  

Je přitom zajímavé, že pro výrobu obrněných automobilů neexistovala v Bělorusku žádná tradice. Jediným obrněným automobilem, který byl ve výzbroji běloruské armády coby dědičky bývalé sovětské armády, byl starý BRDM-2.
Stejně tak za sovětských časů v Bělorusku de facto neexistoval žádný zbrojní průmysl. V Bělorusku ale již za doby SSSR existovala řada závodů, určených pro opravu vojenské techniky. Tyto podniky se i v důsledku procesu ekonomické transformace začaly pouštět i do vlastních svébytných projektů, do vývoje originálních typů vojenské techniky (analogií těmto podnikům může být česká společnost Excalibur Army). Typickým produktem tohoto zbrojního průmyslu se staly právě obrněné automobily. Vznikla tak široká škála různých typů obrněných automobilů.

Psali jsme:Je oprávněné v případě České republiky hovořit o její militarizaci?

Zřejmě nejznámějším běloruským automobilem se stal obrněný automobil VOLAT, produkt známé firmy MZKT, proslulé svou výrobou těžkých nákladních automobilů. Obrněný automobil MZKT- 490100 VOLAT představuje velice racionální konstrukci obrněného automobilu. Vyznačuje se jednoduchou kompaktní konstrukcí; jeho předností je i poměrně silné pancéřování, které dosahuje úrovně 2 podle normy STANAG 4569. Pro pohon tohoto obrněného automobilu s max. hmotností 11 tun slouží ruský motor, výrobce ale deklaruje i možnost použití západních motorů. Díky tomu dosahuje i dobré průchodnosti těžkým terénem. Dokáže uvézt až 10 osob, takže může sloužit i jako obrněný transportér. Velkou výhodou obrněného automobilu VOLAT je jeho univerzálnost. Vedle zmíněné funkce obrněného transportéru může sloužit i jako velitelské vozidlo, průzkumné vozidlo atd. Představeno bylo i hned několik jeho protiletadlových variant. I díky svým kvalitám dokázal obrněná automobil VOLAT zaujmout i běloruskou armádu, která si již pořídila neupřesněné množství těchto automobilů.

Společnost MZKT vyrábí i další obrněný automobil, typ MZKT-233036 Lis-PM. V tomto případě jde ale jen o pouhou upravenou konstrukci známého ruského automobilu Tigr, široce sloužícího v ruské armádě. Lehký obrněný automobil Lis-PM ale slouží především jako nosič zbraňových systémů, primárně protitankového kompletu Šeršeň-D.

Foto: MZKT-490100 | Wikimedia Commons / Public domain

Dalším, v lecčem atypickým běloruským obrněným automobilem, je obrněný automobil Kajman, vyráběný společností 140.opravárenský závod sídlící v Borisově. Atypičnost obrněného automobilu Kajman je dána i tím, že tento obrněný automobil přímo navazuje na již zmíněný obrněný automobil BRDM-2. Je to dáno i tím, že ve společnosti 140. opravárenský závod byly jak BRDM-2, tak i jim příbuzné kolové obrněné transportéry řady BTR opravovány.

Foto: Obrněný automobil Kajman | Wikimedia Commons / Public domain

Obrněný automobil Kajman je samozřejmě v mnohém jiný než starý BRDM-2. Svou hmotností cca 7 tun (což typ Kajman řadí mezi nejlehčí současné obrněné automobily) mu odpovídá. Je ale ergonomičtější, má lépe řešený vstup do vozidla bočními dveřmi, disponuje i mnohem modernějšími technologiemi. Na rozdíl od výše popsaného automobilu VOLAT typ Kajman, schopný nést max. 6 osob, slouží primárně jako průzkumné vozidlo. I vzhledem k tomu jeho výrobce nabízí možnost osazení hned několika různými pozorovacími a zbraňovými systémy. Jako zajímavost lze uvést, že automobil Kajman byl představen i se zbraňovou věží vybavenou 30 mm kanonem 2A42.

Zřejmě největší výhodou obrněného automobilu Kajman je jeho schopnost plavat. Tu přitom má dnes již málokterý obrněný automobil. I proto dosáhl obrněný automobil Kajman hned několika cenných úspěchů. V omezeném počtu si jej zavedla armáda samotného Běloruska. Obrněný automobil Kajman dosáhl i exportních úspěchů, kdy si jej v menším množství zakoupilo Pobřeží slonoviny (6ks), ale také Angola. Zejména v případě Angoly, v jejíž armádě slouží velké množství letitých BRDM-1/2, je pravděpodobné, že zakoupí i další tyto obrněné automobily.

Konstrukčně zajímavý je běloruský běloruského obrněný automobil BARS, zkonstruovaný společností NPOOO „OKB SP.“ Na první pohled je obrněný automobil BARS vcelku konvenční konstrukcí. Je postavený na bázi automobilu Iveco. Originálním prvkem je ale obrněná korba vybavená moderním kompozitovým pancéřováním, které dodává obrněnému automobilu BARS mimořádnou odolnost. Použití rozměrných oken, ale i relativně malá kola podvozku nám nicméně naznačují, že tento obrněný automobil není určen ani tak pro pravidelné armády jako spíše pro různé pořádkové, policejní a protipovstalecké jednotky. Obrněný automobil BARS  již dosáhl i několika výrazných exportních úspěchů, především ve státech SNS. Zmínit lze např. poměrně rozsáhlý export do Turkmenistánu, který odebral neupřesněné množství těchto obrněných automobilů, avšak v roli protitankového vozidla, nesoucího běloruský protitankový systém Šeršeň-D.

Velmi obdobný je i další typ této společnosti, obrněný automobil Caracal. Také tento automobil totiž používá kompozitové pancéřování. Obrněný automobil Caracal slouží především jako nosič různých zbraňových, ale i nezbraňových systémů. Jeho technické řešení ale napovídá, že dosahuje jen omezené průchodnosti terénem. Společnost NPOOO „OKB SP“ nedávno představila další obrněný automobil, typ UBP. Při jeho konstrukci byl kladen důraz na modularitu, což naznačuje i jméno tohoto obrněného automobilu (universalnaja bojevaja platforma). Základním prvkem tohoto vozidla je proto obrněný modul. Obrněný automobil UBP díky němu může sloužit jako obrněný transportér  (uspořádání 2+10), ale i jako nosič různých systémů. Na rozdíl od předchozích typů této společnosti obrněný automobil UBP používá klasické, ocelové pancéřování.

Výrazem spolupráce s tradičně spřízněným Ruskem je vedle již zmíněného automobilu Lis také další běloruský obrněný automobil, typ ASILAK, vyráběný společností BSVT New Technologies. Obrněný automobil ASILAK totiž vychází z ruského obrněného automobilu Buran, postaveného na bázi známého lehkého nákladního automobilu  GAZ Sadko. Obrněný automobil ASILAK proto stejně jako typ Buran (který se mj. dočkal i ostrého bojového nasazení v Sýrii, ale patrně i na Ukrajině) představuje velice robustní, odolnou  konstrukci, která přitom dosahuje dobrých výkonů i v náročném terénu. Obrněné automobily ASILAK již byly představeny v několika verzích. Zřejmě nejznámější, široce propagovanou variantou automobilu ASILAK je lehký raketomet Flejta, kdy je na podvozek automobilu ASILAK umístěno odpalovací zařízení pro až 80 původně leteckých raket S-8 ráže 80 mm.

Foto: Obrněný automobil ASILAK | Wikimedia Commons / Public domain

Do výroby obrněných automobilů se pustila i známá běloruská společnost Minotor-Service, zaměřující se mj. na modernizace obrněných transportérů řady BTR. Tato společnost zkonstruovala obrněné automobily Vitim. A to hned ve dvou verzích, verzi Vitim 4x4 o max. hmotnosti 7 tun a větší Vitim 6x6 o max. hmotnosti 12 tun.

Obrněné automobily Vitim na první pohled zaujmou svou konstrukční jednoduchostí, a až spartánskostí interiéru. Nižší je také úroveň pancéřování. To je ale dáno i jistou typičností těchto vozidel, která neslouží ani tak ve funkci klasického obrněného automobilu, ale spíše ve funkci obrněných užitkových vozidel.

Foto: Vitim 4x4 | Wikimedia Commons / Public domain

Typ Vitim 4x4 slouží především jako nosič různých agregátů, typ Vitim 6x6 pak slouží primárně pro přepravu různého materiálu. Je ale třeba poznamenat, že v této funkci jsou typy Vitim 4x4 i Vitim 6x6 velice úspěšné, a široce slouží v běloruské armádě, např. v jednotkách PVO. Nepotvrzené zprávy pak hovoří i o exportu těchto obrněných automobilů do některé ze zemí SNS.

Foto: Vitim 6x6 | Wikimedia Commons / Public domain

Pro pořádek je třeba zmínit, že v Bělorusku byl vyvinut také těžký obrněný automobil kategorie MRAP – jde o typ Zaščitnik, zkonstruovaný již zmíněnou společností 140. opravárenský závod. Jde o mohutné vozidlo v uspořádání 6x6, využívající jako nosný prvek podvozek nákladního automobilu MAZ-631708. Hmotnost tohoto vozidla dosahuje až 19, 8 tuny, může uvézt až 16 vojáků.

Je zajímavé, že i přes tuto širokou škálu různých obrněných automobilů od domácích výrobců, přes možnost dodávek od tradičně spřízněného Ruska mělo Bělorusko potřebu dovézt i další obrněné automobily ze zahraničí, a to z Číny. Čína tak dodala své obrněné automobily CS/VN3 firmy Daijang. Tyto automobily jsou v Bělorusku označovány jako Drakon.

Stejně tak Čína dodala i své lehké obrněné automobily EQ2050, které přitom představují jen mírně upravenou licenční kopii amerického automobilu HMMWV. Tyto automobily jsou pak v Bělorusku označovány jako Bogatyr. Pořízení těchto automobilů ze zahraničí se může zdát jako nadbytečné, zvlášť když existují analogické domácí konstrukce. Vždyť obrněné automobily CS/VN3 svými rozměry, ale i svými vlastnostmi (prázdná hmotnost 8,7 tuny, dokáže unést max. 10 osob) zhruba odpovídají typu VOLAT, případně obrněným automobilům Asilak Za pořízením těchto automobilů tak lze vidět především politiku, snahu navázat užší vztahy s Čínou.

Pokud se podíváme na tento přehled běloruských obrněných automobilů s určitým odstupem, pak můžeme dospět k několika závěrům. Předně lze konstatovat, že i na běloruských obrněných automobilech je patrné, jak moc je kategorie obrněných automobilů obsáhlá. Zahrnuje celé široké spektrum automobilů zcela různých výkonů, ale stejně tak i různé velikosti a různé hmotnosti. Od malého, lehkého typu Kajman s hmotností cca 7 tun, přes automobily střední kategorie, jako je typ Asilak, až po obrovský typ Zaščitnik s hmotností téměř 20 tun. Jednotlivé typy se liší také svým určením, svými úkoly.

Je navíc třeba připomenout, že jednotlivé typy běloruských obrněných automobilů existují v mnoha různých variantách – třeba typ Volat  byl dosud představen v 11 různých variantách. Pokud i toto zvážíme, vychází nám obrovské číslo. Je proto až neuvěřitelné, kolik obrněných automobilů v Bělorusku postupně vzniklo. Působí to až poněkud iracionálně. Vždyť u státu velikosti Běloruska by stačilo mnohem užší typové spektrum, čítající zřejmě jen tři typy – lehký obrněný automobil pro průzkum, střední typ určený pro lehkou pěchotu, a těžký typ určený pro transport nákladů, případně jako nosič různých systémů. Přesto je tomu naopak. Za touto typovou roztříštěností tak lze vidět především politiku výrobců, kdy se každý výrobce (jde převážně o soukromé společnosti!) snaží najít své místo na trhu bez ohledu na důsledky. Stejně tak ale za touto typovou roztříštěností stojí i politika běloruského státu – je nutno podotknout, že na vývoj některých typů přispěl běloruský stát, ať již z prostředků ministerstva obrany či nějakého jiného ministerstva. V Bělorusku tak zjevně nefunguje nějaká snaha o koordinaci zbrojního průmyslu. To je ovšem něco jiného, co bychom čekali od autoritativně řízeného Běloruska s jeho etatistickou politikou.

Ono velké typové spektrum běloruských obrněných automobilů je poučné i pro Českou republiku. Vždyť v českém prostředí je někdy kritizováno, že zde vzniklo hned několik podobných typů obrněných automobilů od různých výrobců – typ Patriot firmy Excalibur Army, automobily Vega společnosti SVOS a typ Gerlach společnosti Zetor engineering. Jenže mnohem širší spektrum obrněných automobilů běloruské provenience – z nichž některé se ani nedostaly do výroby, nebo byly produkovány jen v několika kusech – nám ukazuje, že i v jiných zemích je to podobné. Málokde je to ale tak výrazné, jako právě v případě Běloruska.

Příklad Běloruska nám ukazuje i to, jak se do bojové techniky jakékoliv kategorie, a tedy i obrněných automobilů, promítá i zahraniční politika. A to tak, že to může působit až iracionálně. Bělorusko, resp. jeho instituce, by dokázaly pokrýt všechny své potřeby v oblasti obrněných automobilů od domácích výrobců, a to se všemi výhodami takového kroku (stát ušetří devizy, podpoří zaměstnanost, část peněz se vrátí zpátky do státního rozpočtu). Přesto si Bělorusko objednalo obrněné automobily CS/VN-3 a EQ-2050 od Číny, jen aby s ní navázalo lepší vztahy, a vyvážilo tak politický vliv Ruska. Stejně tak si ale Bělorusko pořídilo i ruské automobily Tiger. Je tedy zjevné, že Bělorusko A. Lukašenka nejde ani tak cestou podpory domácích výrobců, ale svými vojenskými akvizicemi se snaží balancovat svou zahraniční politiku. Neobyčejně pestrá skladba běloruských obrněných automobilů proto v lecčem vypovídá jak o samotné kategorii obrněných automobilů, ale také o politice běloruského státu.

Zdroj: Army Recognition