Důkazem toho, že se i po více jak 80 letech dájí nalézt druhoválečné artefakty v naprosto bezvadném stavu, je například tento odkrytý německý bunkr. Lidé se často mylně domnívají, že po těch letech musí být válečná výstroj nebo munice poškozena zubem času, ale pokud byly předměty ponechány v ideálních půdních podmínkách bez přístupu vzduchu, jejich konzervace je téměř bezchybná.

Foto: Odhalování německé obranné pozice z 2. světové války | Russian war diggers

Takto se stalo i v případě odhalení tohoto německého obranného postavení, kde předměty "odpočívaly" v jílovité půdě, která uchovala stav nalezených předmětů, jako by je tam vojáci nechali před týdnem.

Psali jsme:Jak vznikla tradice uctívání hrobu neznámého vojína

Foto: Stav nalezených předmětů byl díky ideálním půdním podmínkám neskutečný | Russian war diggers

Odhalení bunkru se podařilo ruské skupině nadšenců, která se již léta primárně věnuje hledání padlých vojáků Rudé armády a jejich následné identifikaci. Pokud se podaří dohledat pozůstalé po padlém vojákovi, odevzdají ostatky jeho rodině, která zajistí řádný pohřeb padlého vojáka. V případě nálezu ostatků německých vojáků jsou kontaktovány patřičné úřady, které se zabývají identifikací německých padlých vojáků.

Foto: Celý bunkr se musel manuálně vyčistit od jílovitého bahna a vody | Russian war diggers

Pozice německého postavení se nalézala v západní části Ruska. Přesná pozice není kvůli případným nájezdům "lovců pokladů" nikdy sdělena. Aby se členové skupiny dostali až na dno bunkru, kde se nalézaly válečné artefakty, museli manuálně, tedy bez pomoci těžké techniky, vykopat zeminu o rozměrech 6 x 4 metry do hloubky cca 2 metrů.

Psali jsme:Kavalerie vpřed! Pochod francouzských jezdců dlouhý 800 km pomohl ukončit první světovou válku

Výsledek práce však stál za to, a po čase začaly po více jak 80 letech spatřovat světlo světa předměty v naprosto luxusním stavu. Jednalo se o munici, výstroj nebo osobní předměty vojáků německého Wehrmachtu.

Na odkryté pozici se našla například munice v podobě nábojů do pušky Mauser K98 nebo tyčový granát vz.24. Našly se také německé kožené sumky v bezvadném stavu.

Foto: Německé kožené trojsumky na náboje pro pušku Mauser K98 | Russian war diggers

Velmi zajímavý nález byla signifikovaná německá polní lopatka. Dřevěná rukojeť nejevila absolutně žádné známky rozkladu, takže byla krásně vidět vygravírovaná počáteční písmena jména majitele lopatky.

Foto: Detail dřevené rukojeti německé polní lopatky obsahovala podpis svého majitele | Russian war diggers

Jak je z fotografií patrné, i dnes se mohou nalézt předměty v dokonalém stavu, které desítky let odpočívaly v zemi. Já sám chodím do přírody hledat pomocí detektoru kovů pozůstatky po 2. světové válce a již jsem se bezpočetněkrát přesvědčil o tom, že velmi záleží na tom, kde byly předměty uloženy/poztráceny. Je samozřejmě ohromný rozdíl mezi stavem nálezů v lesích, na dnech rybníků nebo na polích.

Druhoválečné nálezy z východní fronty jsou často díky tamním půdním podmínkám a celkovému počasí ve velmi dobrém stavu, o čemž svědčí mnoho videí na YouTube.

Foto: Německý útočný granát ST.HGR. 24 - opět ve velmi dobrém stavu | 

Pokud se chcete podívat, jak probíhal celý proces odhalení tohoto německého postavení včetně nálezů všech zajímavých artefaktů, podívejte se na následující video. 

Video: Odhalený zachovalý německý bunkr vydal nálezy v naprosto perfektním stavu / YouTube

Východní fronta

Velká vlastenecká válka vypukla v ranních hodinách 22. června 1941, kdy Německo přepadlo bez vyhlášení války Sovětský svaz, s nímž o necelé dva roky dříve uzavřelo Pakt Ribbentrop–Molotov a následně smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie. 23. června vyhlásilo válku SSSR Slovensko, později pak Maďarsko, 4. července se k útoku na SSSR přidalo i Rumunsko a v srpnu Itálie, později španělská Modrá divize. Němci v září oblehli Leningrad a útok poté vyvrcholil bitvou o Moskvu. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na dobytí klíčových měst a porážky SSSR do konce roku 1941 se neuskutečnily.

Na jaře roku 1942 byly boje obnoveny, německá letní ofenzíva začala 28. června a německá vojska postoupila k Stalingradu, na Kavkaz a obsadila Krym. V září začala bitva u Stalingradu, které se na německé straně účastnilo milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Skončila 30. ledna 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála Friedricha Pauluse. Poté Rudá armáda započala postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. V březnu zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla československá vojska, která byla spojenci Sovětů v boji proti nacistickému Německu. 5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, a začala tak bitva v Kurském oblouku, která vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách lidstva. Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska operaci Kutuzov, která pokračovala tažením k řece Dněpr, kterou Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 však sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti československých vojsk Kyjev.

Útok na německé jednotky v okolí Leningradu v lednu 1944 prolomil blokádu města, která trvala 882 dní. Počátkem roku byly v SSSR zformovány polské vojenské jednotky, které se tak vedle čs. jednotek staly dalším spojencem Sovětského svazu. V den výročí napadení SSSR Německem 22. června zahájila Rudá armáda operaci Bagration. Této velké letní ofenzívy, jejíž součástí byla i lvovsko-sandoměřská operace, se účastnilo na sovětské straně 3 600 000 a na německé straně 1 700 000 vojáků, takže šlo o největší vojenskou operaci druhé světové války. Koncem srpna se uskutečnila jašsko-kišiněvská operace, při níž sovětská vojska pronikla do Moldávie a do Rumunska; to uzavřelo se SSSR mír a jeho vojska se přidala na sovětskou stranu. Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda Bulharsko, které bylo německým spojencem, pomohla osvobodit Jugoslávii a pronikla na území Maďarska a východního Pruska.

12. ledna 1945 zahájili Sověti viselsko-oderskou operaci a den poté konečnou fázi útoku na Východní Prusko. Rudá armáda postupovala v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, na jaře pronikla do Rakouska a na Moravu. 16. dubna začala bitva o Berlín, která skončila kapitulací berlínské posádky 2. května 1945. 8. května 1945 podepsali Němci za přítomnosti zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie oficiální kapitulační akt, ovšem některé jednotky německých vojsk v Čechách a v Rakousku kladly odpor až do druhé dekády měsíce května, kdy zazněly poslední výstřely na východní frontě 2. světové války v Evropě.

Zdroj: Russian war digger, britannica.com