Po těžké porážce v bitvě u Grunwaldu se polsko-litevská armáda vypravila k řádové pevnosti Malbork, která byla hlavním sídlem velmistrů. Obléhání začalo 26. července 1410, ale Polákům už štěstěna moc nepřála. Komtur a budoucí velmistr řádu Jindřich z Plavna stihl před příchodem polského vojska posílit Malbork 2000 dobře vyzbrojenými muži a odvážně se ujal obrany. Křižáci pod jeho energickým velení všechny polské útoky odrazili, a když mezi Litevci začala řádit úplavice, velkokníže Vitold a jeho litevské oddíly opustili spojené vojsko. K Litevcům se záhy připojili mazovská knížata a k tomu se začali bouřit Češi, kteří pod králem Vladislavem bojovali jako žoldnéři a kteří pořád nedostali zaplaceno.

Foto: Bitva pod Grunwaldem | Jan Matejko / Wikimedia Commons / Public domain

Pod vlivem těchto okolností se král Vladislav rozhodl s prořídlou armádou obléhání ukončit a vrátit se do Polska. Po návratu polských oddílů do vlasti se řádové vedení začalo připravovat na protiofenzívu. Ač řád utrpěl u Grunwaldu obrovské ztráty a byl de facto poražen, pořád zůstal nezlomen a měl obrovskou podporu v cizině. Pomoc křižákům přislíbil český král Václav IV. i jeho bratr uherský král Zikmund, do pohybu se dali Mečoví rytíři z Livonska a hlavně z Evropy se chystal vyrazit další kontingent rytířů, které porážka Kristových bojovníků vyděsila a nehodlali dopustit, aby pohané zvítězili. Řád německých rytířů totiž díky svým prostředkům a konexím rozjel v Evropě dobrou propagandistickou operaci, ve které vylíčil situaci v Prusku jako katastrofu křesťanstva, která nemá daleko k apokalypse.

Psali jsme:Příběh operace Biting – britští výsadkáři se při své první akci zmocnili německého radaru. Churchill byl nadšený

Foto: Památník bitvy u Koronowa | Wikimedia Commons / Public domain

Křižáci rychle znovuzískali většinu ztracený měst a hradů a za dva týdny po odchodu polského vojska v Prusku Polákům zůstaly v jejich držení jen čtyři hrady. Začátkem října se na pochod vydal v čele 4000 vojska řádový fojt Michael Küchmeister von Sternberg, který velel silném oddílu hostujících rytířů z evropských zemí, které řádu pomohl naverbovat český král Václav a uherský král Zikmund. Cílem křižáckého vojska bylo město Bydgoszcz, které mělo podle plánu po dobytí sloužit jako základna pro další ofenzívní útoky. Křižákům tehdy stálo v cestě malé městečko Koronovo, ve kterém se shodou okolností ubytovalo polské vojsko v počtu 2000 mužů. Poláci následný křižácký útok na městečko odrazili a Küchmeister zavelel k ústupu. Proti tomu se ovšem postavili zahraniční rytíři, kterých bylo ve vojsku velké množství, protože odmítali před Poláky utíkat. Kvůli tomu do Polska přijeli. Küchmeister musel ústup nakonec zastavit a přijmout bitvu.

10. října 1410 tak obě vojska  zaujala postavení na nedalekých kopcích a začala bitva podle všech rytířských regulí. Zahraniční rytíři před bitvou Polákům navrhli, že v následující bitvě budou proti sobě bojovat jen rytíři, Poláci s tím nadšeně souhlasili, a tak prostí knechti a lukostřelci boji pouze přihlíželi. Obě strany se ještě před bitvou také dohodly, že každé vojsko bude mít jen jednu korouhev, o níž budou rytíři bojovat. Rozhořela se pravá rytířská bitva, která díky tomu, že proti sobě bojovali silní, stateční a vytrénovaní muži, trvala dlouhé hodiny. Jednalo se o krutý a nelítostný boj, avšak obě strany se k sobě chovaly čestně, korektně a se zdvořilostí, kterou si rytířský mrav žádal. Úmorný boj byl dokonce dvakrát přerušen, aby rytíři nabrali sil, mohli býti ošetření zranění muži a bojující rytíři se mohli občerstvit vínem a ovocem. Během těchto přestávek rytířská atmosféra pokračovala, rytíři obou stran si vyměňovaly pochutiny a galantně chválili udatné činy svých nepřátel. V bitvě po druhé přestávce pak došlo k rozhodujícímu aktu, kdy křižáci přišli o svou korouhev. Tato událost v srdcích zahraničních rytířů vyvolala šok a několikrát se následně neúspěšně pokusili korouhev získat. Jejich výkon však začal kolísat a Poláci vycítili příležitost. Začali na křižáky tlačit, až je nakonec přiměli k útěku. Poláci je pochopitelně pronásledovali a do zajetí se tak tehdy dostalo mnoho křižáků. Křižáci měli štěstí, že se jednalo o urozené muže, a proto se je Poláci v této fázi boje nesnažili zabít, ale jen zajmout. I tak na bojišti zůstaly ležet stovky statečných mužů z obou stran. Do zajetí se tehdy dostal i fojt Michael Küchmeister.

Foto: Památník v obci Koronowo na místě, odkud do bitvy vyrazila polská armáda | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Vietnamská džungle: Američané se nepotýkali jen s Vietkongem. Napadaly je šelmy, jedovatí hadi, hmyz a dokonce rostliny

Pro Poláky se jednalo o slavné vítězství. Na rozdíl od Grunwaldu, kde proti sobě bojovaly všemožné houfy, u Koronova se proti sobě postavili pouze rytíři, čímž polské vítězství dostalo jiný rozměr. Protože bojovali proti bohatým rytířům a šlechticům, Poláci po bitvě získali v křižáckém táboře obrovskou kořist a do zajetí se dostalo mnoho urozených mužů. Druhého dne Poláci ošetřili všechny zraněné muže, vzdali padlým rytířům nepřátelské strany čest a nechali je z bojiště odvézt spolu se svými padlými. Zabití rytíři byli postupně odvezeni do cisterciáckého kláštera, kde byli všichni po bohoslužbě slavnostně pohřbeni.

Polské vojsko spolu se zajatci pak dál pokračovalo do Inowroclawi, kde jej očekával král Vladislav. Vladislav pokračoval v rytířském duchu předešlé bitvy a sezval všechny své rytíře i zajatce na bohatou večeři, kde společně hodovali jako bratři. Když se zahraniční rytíři posilnili vínem a pečení, otázal se jich polský král, proč křesťanští rytíři chovají k jeho křesťanské zemi zášť a zabíjí jiné křesťany a jemně jim vyčetl, že zatímco bezdůvodně zaútočili na jeho království, křižácké zločiny a křivdy tolerují a začal jim popisovat veškerá bezpráví, kterých se řád na Polsku dopustil. Svá slova zakončil větou, že ač pomáhali řádu v nespravedlivém boji proti křesťanskému králi, on jim odpouští a propouští na svobodu. Na to právě propuštění rytíři zvolali, že „kdyby znali pravdu a věděli o zločinech řádu, nikdy by proti Vladislavovi svou zbraň nepozvedli a v tak bezbožný boj se nepustili“.

Král Vladislav pak druhého dne všechny zajaté rytíře propustil tak, jak řekl. Ve vězení zůstal jen vrchní velitel křižácké armády Michael Küchmeister. Rytíř, který tehdy v bitvě nesl křižáckou korouhev, o kterou pak přišel, se jmenoval Heinrich a byl původem Frank. Byl zajat spolu s ostatními na útěku a hrozilo mu, že bude zbaven cti. Polský král mu však napsal ochranný list, ve kterém vyzdvihl jeho zásluhy a osobně žádal, aby k tomu nedošlo. Bylo to rytířské a moudré gesto, hodné velkého krále.

Propuštění rytíři se vrátili domů ke svým dvorům, kde vyprávěli příběh o šlechetném polském králi, který vládne křesťanské zemi a jenž vede spravedlivý boj proti řádu. V zahraničí díky tomu zmizela chuť Řád německých rytířů podporovat, zahraniční rytíři odmítali za řád bojovat a hvězda řádu tak začala pomalu pohasínat.

Zdroj: military-history.fandom.com