Odhodlanější a statečnější ženu byste v českém protinacistickém odboji jen těžko hledali. Irena Bernášková s německými okupanty bojovala hrdinně až do úplného konce a během nepříjemných výslechů  u soudního řízení v Berlíně nikdy neprozradila ani jedno jméno z odbojové skupiny, ve které působila. Pojďme se nyní podívat na tuto osobnost podrobněji.

Irena Bernášková se narodila v roce 1904 v Praze. Byla jednou ze tří dcer malíře a grafika Vojtěcha Preissiga. Ten s celou rodinou v době první světové války odešel do USA, kde Preissigovi žili v Bostonu. Do Československa se Irena vrátila se svými dvěma sestrami roku 1921. V roce 1925 se v Praze vdala za svého bratrance Františka Bernáška. Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty. Manželé se usadili ve vile na Spořilově. Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí.

V průběhu nacistické okupace pomáhala Inka svému otci vydávat ilegální časopis V boj. Střídavě pobývala v Praze a v obci Korytná na východě Moravy, odkud převáděla dobrovolníky na Slovensko a kteří odcházeli do československých vojenských jednotek nejprve v Polsku, poté i na Blízkém východě, ve Francii a v Sovětském svazu.

Psali jsme:Operace „Power Pack“ aneb snaha USA zabránit „druhé Kubě“

Foto: Irena Bernášková | Pinterest.com

Po rozprášení první vydavatelské skupiny v listopadu 1939 se rozhodla pokračovat v redakční činnosti prakticky bez prostředků. Protože neměla tiskařský stroj, rozmnožovala jednotlivé listy časopisu válečkem na těsto. Irena Bernášková byla zatčena 21. září 1940. Zajímavostí je, že při zatýkání Ireny příslušníky gestapa se jim Bernášková prokázala falešnou legitimací na jméno Vlasta Nováková. Počínala si prý tak věrohodně, že ji málem propustili s tím, že se jedná o omyl.

Nakonec bylo spolu s Bernáškovou zatčeno dalších 40 osob tzv. spořilovské vydavatelské skupiny včetně jejího otce Vojtěcha Preissiga a Ireniny sestry Yvony a manžela. Manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau.

Foto: Falešná legitimace na jméno Vlasta Nováková

Psali jsme:Policejní věznice gestapa v Terezíně a Anton Malloth, jeden z nejbrutálnějších SS dozorců

Nesmírné hrdinství Ireny Bernáškové u soudního řízení v Berlíně zachránilo životy mnoha dalších členů spořilovské skupiny. Irena vzala ve svých výpovědích veškerou vinu na sebe a neprozradila jediné jméno, či adresu. 5. března 1942 byla odsouzena jako první Češka k nejvyššímu trestu.

Foto: Domácí tiskárna, kde se vyráběl ilegální časopis V boj

V posledním dopise své rodině pak Inka s černým humorem sobě vlastním napsala: „Sedíte pevně? Odhodlávám se vám totiž konečně oznámit, co jsem se minule odvážila sotva nadhodit. Jsem zasnoubená od 5.3. se smrtí. Sice nedobrovolně, ale když jsem s ní tolik koketovala při své činnosti venku, není divu, dělá-li si na mne nárok, že?“ Rozsudek ( pomocí gilotiny ) byl vykonán 26. srpna 1942 v Berlíně. Těsně před popravou pronesla Inka svá poslední slova: „A Československá republika přece bude!“.

Foto: Titulní strana časopisu "V boj", č. 50 z roku 1940 | Wikimedia Commons

Dnes je umístěna na domě na pražské adrese Jihovýchodní VIII 944/11 pamětní deska. Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII, kde bydlel otec Vojtěch Preissig. Právě v jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.

Foto: Část pamětní desky |  Wikimedia Commons