Stejně jako nadpis tohoto článku zní krédo Jakuba Pětiokého, fyzioterapeuta specializujícího se na poranění hlavy, který s přestávkami strávil šest let v Rijádu, hlavním městě Saudské Arábie. Dnes patří mezi odborníky angažující se ve prospěch Nadačního fondu REGI Base I.

Foto: Jakub Pětioký (vpravo) v Londýně při testování exoskeletu Regim (uprostřed)

Co jste v Rijádu dělal?

Dostal jsem tam příležitost pracovat v unikátní rehabilitační nemocnici. Ta byla vybudována podle amerického projektu a pracuje se v ní podle nejvyšších standardů v oblasti rehabilitace CARF a nemocničním prostředí JCI. Působil jsem na neurorehabilitačním oddělení pro pacienty s traumatickým poraněním hlavy, po autohaváriích, střelných poraněních a po mozkové mrtvici.

Foto: Rehabilitační klinika v Rijádu, kde Jakub Pětioký šest let pracoval

Jaká to byla zkušenost?

Člověk se tam setkával, na rozdíl od Čech, s velkým počtem pacientů po střelném a jiném poranění hlavy, v různém stádiu po úraze. I proto jsou tam mnohem dál v jejich léčbě. Fascinující zkušenost byla úplně jinak koncipovaná rehabilitace, kdy i pacienti ve velmi těžkém stavu nebo zanedbaném stavu, měli intenzivní rehabilitaci a hlavně se po ní stále zlepšovali. Když bych to měl schematicky popsat, tak to vypadalo asi takto: Přivezli pacienta na lůžku, který sotva komunikoval, s minimálními aktivními pohyby. A po roce odjížděl na vozíku nebo odešel o berlích.

Foto: Jakub Pětioký s kolegy z rehabilitační kliniky v Rijádu

U nás se říká, že nejdůležitější je první rok...

Spíše bych řekl, že to je takové teoretické očekávání. Je důležité si definovat, kdy ten první rok začíná. Pro někoho to může znamenat první den po úraze, den kdy se pacient probudí z kómatu, den kdy začne projevovat zájem o svět nebo den, kdy ukáže, že má rehabilitační potenciál a je teprve odeslán do rehabilitačního ústavu. Může uplynout spousta času, než pacient prokáže, že má rehabilitační potenciál a kdy je mu tato možnost v podstatě odejmuta, protože funkce mezitím zanikne nebo se vytvoří spousta komplikací z nečinnosti. Pacient se dokáže zlepšovat i pět let po úraze, ale je zapotřebí velmi intenzivní rehabilitace, jinak se výsledek neprojeví. Je to jako se sportem, aby se člověk zlepšoval, tak si musí pořád nastavovat vyšší limity.

Foto: Jakub Pětioký v Rijádu (mimochodem i Regi u nás chodí na hiporehabilitaci)

V České republice se čeká, zda pacient sám projeví rehabilitační potenciál. Pokud ne, je odsouzen k dožití v léčebně dlouhodobě nemocných. Ve světě je to opačně. Pokud pacient přežije, tak se má za to, že má velký potenciál k rehabilitaci a začíná se hned, jak je pacient stabilní, mimo ohrožení života.

Diskutujete o tom s českými fyzioterapeuty a lékaři?

Samozřejmě, přednáším na rehabilitačních kongresech, spolupracuji s Rehabilitačním ústavem Kladruby a Sanatoriem Klimkovice, kde mě velmi pozitivně překvapila vstřícnost vůči této problematice a ochota spolupracovat. Česká rehabilitační škola je velmi kvalitní a má co nabídnout, ale je bohužel velmi konzervativní a zakonzervovaná vůči zahraničí, takže v některých oblastech nám ujíždí vlak. Pořád je možné se potkávat s tématy nebo názory, která již byla vyřešena, a přitom si stačí přečíst zahraniční recenze, navštěvovat zahraniční konference nebo pracovat venku.

Jaké největší odlišnosti jste si všimnul v české rehabilitační praxi vůči zkušenostem ze zahraničí?

Pro mě je to například metodika práce s pacienty po traumatickém poranění mozku, často po autonehodě, kde terapie v ČR spadá metodicky pod stejnou metodiku, jako mají lidé po mrtvici. Přitom terapie těchto pacientů má jinou dynamiku už proto, že ti první bývají mladší, v lepším stavu před úrazem a ti druzí jsou převážně starší. Vůči mladým lidem po mozkovém úrazu je nutné postupovat razantněji a doslova z nich vyždímat rehabilitační potenciál.

Foto: Jakub Pětioký při návštěvě rehabilitační kliniky v Izraeli

Jak jste se dostal ke spolupráci s REGI Base?

Po návratu z Arábie jsem chtěl zužitkovat nové zkušenosti, ale nenašel jsem zařízení, které by mělo zájem aplikovat jiný přístup k rehabilitaci. Bylo to takové malé vystřízlivění a konfrontace s realitou u nás. Pak jsem ale četl článek o REGI Base a Jiřím Schamsovi, který reprezentoval přesně ten případ, se kterými jsem se běžně potkával v Arábii, a problematiku, které jsem se chtěl věnovat. V té době mu REGI Base sháněla asistenta a já se nabídl, že pomůžu vhodného vybrat a především zaškolit. Od té doby spolupracujeme.

Podařil se i díky Vám v této věci nějaký pokrok?

Podařilo se, společnými silami, mnohé. Navázali jsme intenzivní spolupráci s RU Kladruby, které se této problematice chce systematicky věnovat a přiblížit se tak moderní mezinárodní metodice pro poranění hlavy. Dalším viditelným úspěchem je, že jsou nyní v Sanatoriu Klimkovice, které již metodiku pro poranění hlavy používá, jak Jirka Schams (REGI), tak Lukáš Hirka (HIRO). V rámci REGI Base jsem byl přijat u generála Jurenky a MUDr. Krause, kteří mají Lukáše na starost, navázali jsme spolupráci a oni souhlasili s tím, že má Lukáš dostat šanci na rehabilitaci pod vedením zkušených odborníků. Lukášovo poranění je sice velmi vážné, ale šanci na zlepšení má obrovskou. Hlavní je, že téměř rok po úrazu byl propuštěn z nemocnice a přešel do rehabilitačního zařízení.

Jaké jsou Vaše další cíle?

Mým osobním cílem není jen pomoc jednotlivcům, ale možnost zavedení specializované rehabilitační péče pro všechny osoby po závažném poranění hlavy a navázání úzké spolupráce se zahraničím pro intenzivní výměnu informací a zkušeností v této oblasti.