Příprava občanů k obraně – čeští vojáci v novodobých konfliktech
Znát naše závazky a fungování velkých mezinárodních organizací (viz minulý díl) je důležité, ale z laického pohledu je daleko podstatnější, jak se tedy ti naši chlapi (a ovšem i ženy) uplatňují na světových „bojištích".
Od roku 1990 jich misemi prošlo na 25 000, a to už přeci jen nějakou stopu zanechá.
Začátky dnes působí poněkud komicky...
Prvních 200 dobrovolníků poslalo Československo do operace Pouštní štít/Pouštní bouře (na pozvání saudsko-arabského krále, který zaplatil náklady) a tehdejší setkání naší armády a vyspělých zahraničních bylo z dnešního pohledu minimálně úsměvné (existuje o tom fascinující dokument Doopravdy). Co už úsměvné nebylo – ztráta prvního vojáka, Petra Šimonky, který se při reakci na poplach omylem zastřelil.
Foto: První novodobé angažmá v zahraničí - Pouštní štít a Pouštní bouře
Záhy se opět naši vojáci podívali do Iráku a v rámci poměrně neznámé humanitární operace UNGCI se jich tam v dalších deseti letech vystřídalo 320.
Třináct padlých na Jadranu...
Angažmá v mírových silách nasazených ke zvládnutí pozůstatků krvavé občanské války v bývalé Jugoslávii už od naší armády vyžadovalo nejen profesionalitu, ale také sladění kroku s moderními vojsky. Ostatně poslední dekádu 20. století se ČR podařilo uzavřít vstupem do NATO.
Pod hlavičkou OSN bohužel naši vojáci i umírali, jako třeba Igor Rigo po zásahu minometným granátem. Mise UNPROFOR si později vzala další tři životy, mise UNCRO si vyžádala dva padlé, UNTAES beze ztrát, IFOR beze ztrát, čtyři vojáci položili život v SFOR a tři zesnuli při plnění úkolů mise KFOR.
Foto: Pod hlavičkou OSN v bývalé Jugoslávii
Mnoho velitelů dostalo šanci otestovat svoje schopnosti i odvahu. Mezi nimi třeba i tehdy dvaatřicetiletý Petr Pavel, dnešní náčelník Generálního štábu AČR, jehož jednotka zachránila odříznuté francouzské vojáky v bitevní vřavě mezi Srby a Chorvaty. Kromě ostrých akcí z té doby ale koluje i celá řada odlehčených historek (viz např. dokument Příběh).
Foto: Naši vojáci na zahraničních misích
Prokletý Afghánistán
Reakce na útoky z 11. září na sebe nenechala dlouho čekat, poprvé byl aktivován článek 5 zakládající smlouvy NATO. Nejprve přišel na řadu Irák a blamáž s chemickými zbraněmi, které se na jeho území nikdy nenašly. Češi se do operace zapojili nicméně nekonfliktně – polní nemocnicí a výcvikem irácké policie.
Ostatně ani aktivity v rámci mise ISAF v Afghánistánu nebyly pro ostudu. Vojáci s civilními experty poskládali přes deset provinčních rekonstrukčních týmů, které opravovaly školy, studny, zemědělské systémy... Dále poloviční počet tzv. OMeLeT – týmů učících a mentorujících afghánské vojáky, případně MATů, které cvičily tamní piloty vrtulníků.
Foto: Naši vojáci na zahraničních misích
A působila zde řada dalších, jejichž výčet a vlastně i celé angažmá koaličních sil v Afghánistánu nyní uzavírají strážní roty na základě Bagrám. Celkem asi ke třem tisícům, mnozí se sem samozřejmě vraceli.
Co se týče akcí našich speciálních jednotek (SOG, 601.skss) pod Hindúkúšem, jsou výsledkem desítky zadržených teroristů, kilogramy bomb ale i drog, stovky povstaleckých zbraní... Je ovšem třeba podotknout, že jejich mandát byl obvykle jiný (bojový). Je štěstí i výsledkem špičkové úrovně, že prostějovští se obešli beze ztrát (SOG se vrátil bez Milana Štěrby a s těžce raněným J. Regi Schamsem).
Počet těch, kdo se z Afghánistánu celkově živi nevrátili, se vyšplhal na pět.
Profíci po všech stránkách, ale staří
Že máme jednu z nejstarších armád a opravdu zasloužilé veterány, je veřejným tajemstvím. Na druhé straně opravdu to přispívá k tomu, že čeští vojáci plní zodpovědně svěřené úkoly, obejdou se prakticky bez skandálů a těší se popularitě u civilistů v místě operace.
Foto: Veteráni misí OSN se každý rok scházejí v České Krumlově
Existuje ostatně celá řada svědectví o tom, jak Taliban cílil střelbu na Američany, kdežto Čechy nechal bezpečně projet, případně jejich patrolu zdržel ve vesnici, zatímco vojáci méně populárních armád padali po odjezdu z vesnice do léčky.
Zpět ale k věkovému průměru našich vojáků... Pokud se armáda nebude rychlejším tempem omlazovat a současně už nebudou pokračovat zahraniční operace v tak masovém měřítku jako posledních dvacet let, nebudou mít nově příchozí vojáci ani kde získat ostré bojové zkušenosti. Vojenští stratégové, ale především politici by to neměli pouštět ze zřetele.
Komentáře