Ruské oficiální zdroje před několika dny oznámily, že Rusko obnovuje výrobu tanku T-80, resp. jeho modernizované verze T-80 BVM. Toto zdánlivě podružná zpráva může být významnější než se na první pohled zdá, protože nám hodně vypovídá o ruském tankovém průmyslu, ale i o vojenské politice samotného Ruska. Stojí tak za to si této události hlouběji povšimnout.

Foto: Ruský tank T-80 | Shutterstock

Ruské tanky T-80

Ruský, resp. sovětský tank T-80 je přitom výsledkem dlouhého a poměrně složitého vývoje. Jeho počátek lze vidět v tanku T-64, který byl zkonstruovaný v šedesátých letech minulého století. Tento v mnoha směrech revoluční tank totiž přinesl hned celou řadu nových prvků, které se staly pro ruskou tankovou školu charakteristické. Jedním z těchto nových prvků bylo použití kanonu 2A46 ráže 125 mm. Předchozí ruské tanky T-55 a T-62 totiž používaly kanony nižších ráží - 100, resp. 115 mm. Ráže 125 mm se pak ruské tanky drží dodnes, byť se i v Rusku objevují úvahy o zvýšení ráže tankových kanonů.

Psali jsme:Důvody, proč má celý Blízký východ respekt z izraelského tanku Merkava

Novátorským řešením tanku T-64 bylo ale především použití nabíjecího automatu pro kanon. V důsledku jeho použití bylo možno vypuštěním nabíječe redukovat posádku tanku na pouhé tři muže. I díky tomu si tank T-64 zachoval nízkou hmotnost, zvlášť ve srovnání s analogickými západními tanky. Použití nabíjecího automatu ale mělo i své nevýhody. Tou nejdůležitější je nevhodné umístění munice. V nabíjecím automatu je totiž uložena pouze část munice, zbytek je pak volně uložen ve věži. V důsledku toho ale při zásahu tanku může dojít k sekundárnímu výbuchu této munice, což má fatální následky jak pro tank, tak i pro jeho posádku.

Velkou nevýhodou tanku T-64 pak bylo i to, že byl na sovětské poměry drahý. Sovětská armáda, která kladla důraz na tankové svazky a vyžadovala si každoročně tisíce nových tanků, si jej proto nemohla dovolit ve větším množství. Proto došlo k vývoji tanku T-72. Tank T-72 sice od tanku T-64 převzal některé charakteristické prvky, především kanon 125 mm a použití nabíjecího automatu, jeho technické pojetí ale bylo v mnohém jiné. Tank T-72 byl totiž od počátku pojat coby tzv. mobilizační tank. Jeho úkolem bylo především navýšení početních stavů; u tanku T-72 se počítalo i s tím, že jeho obsluhu budou tvořit méně vycvičení branci. Tank T-72 proto nedisponoval tak moderními technologiemi, jaké měl k dispozici tank T-64 (týkalo se to především přístrojového vybavení a systému řízení palby).

Důležitá je také otázka výrobce. Tehdejší Sovětský svaz totiž disponoval hned třemi obrovskými závody, které produkovaly tanky. Tank T-64 vyvinut a vyráběn v závodě Omsktransmash v Omsku, a dále v závodě Malyševa v Charkově. Tank T-72 pak byl vyráběn ve společnosti Uralvagonzavod (UVZ) v Nižném Tagilu. Vývoj tankové techniky v Sovětském svazu se tím rozdělil na dvě větve. Podnik UVZ dál zdokonaloval tanky T-72, oproti tomu společnost Omsktransmash ve spolupráci s podnikem dál rozvíjel tank T-64. A jelikož tank T-64 brzy narazil na své vývojové limity, jeho zdokonalování se postupně změnilo ve vývoj zcela nového tanku, kterým se stal právě tank T-80.

Tank T-80 byl v mnoha směrech přelomovou konstrukcí. Také tank T-80 si zachoval základní technické prvky převzaté z tanku T-64, tj. kanon 125 mm a použití nabíjecího automatu. Dál byl zdokonalen systém řízení palby, který převyšoval systém řízení palby tanku T-72. Převratným prvkem se ale stal pohon, který místo běžného motoru  zajišťovala plynová turbína.
Zde je nutno podotknout, že právě použití plynové turbíny bylo krokem velmi kontroverzním, a v tehdejším Sovětském svazu vyvolalo bouřlivé reakce. Plynová turbína sice dovoluje dosáhnout vyšší rychlosti a vyšší akcelerace, cenou za to je ale zvýšená spotřeba paliva. Plynová turbína je navíc citlivější na prach, hůře pracuje v oblastech se zvýšenou teplotou atd. Ostatně, i dnes mají plynové turbíny své příznivce, ale i své odpůrce. Faktem je, že plynová turbína se kromě tanku T-80 prosadila jen v americkém tanku M-1 Abrams (a je nutno podotknout, že i v USA má plynová turbína své četné odpůrce), a dále v poněkud atypickém švédském tanku STRV-103. Ostatní armády a ostatní výrobci dávají přednost klasickým vznětovým motorům.

Psali jsme:Slovenská samohybná děla Zuzana – velký zdroj poučení

Přesto byl tank T-80 v duchu sovětské vojenské velkovýroby vyráběn ve velkých sériích. Rozporuplné názory na plynovou turbínu ale ovlivnily jeho další vývoj. Při vývoji zdokonalené verze T-80 U totiž  byla vyvinuta i verze s klasickým vznětovým motorem, tank T-80 UD. Její výrobu převzal závod v Charkově, zatímco klasické T-80 U s plynovou turbínou byly vyráběny v Omsku.

Do osudu tanku T-80 ale zasáhl rozpad Sovětského svazu. Po osamostatnění Ukrajiny byl pro Rusko ztracen podnik v Charkově. I tak bylo pro tehdejší oslabené Rusko náročné udržovat dvě vývojové řady, dvě výrobní firmy. Nová, mnohem menší ruská armáda nepotřebovala tolik nových tanků, naopak své tanky spíše rozprodávala. Ruští výrobci tanků tak ztratili svého základního zákazníka. Negativně do vývoje tanků T-80 zasáhlo i jejich nasazení v Čečensku. Zde totiž tanky T-80 zaznamenaly značné ztráty, a jejich nasazení je hodnoceno jako neúspěšné. Z dnešního pohledu je zřejmé, že za tento nezdar nemohou samotné jejich tanky, ale především samotné jejich nasazení, které bylo až neuvěřitelně diletantské. Na výkonu tanků T-80 se negativně podepsal i stav tehdejší ruské armády, protože ruští vojáci běžně prodávali náhradní díly k tankům, z tanků bylo rozprodávány i prvky reaktivního pancéřování atd. Tehdy ale byl mnohými neúspěch této války svalován právě na tanky T-80. Za této situace začalo tehdejší ruské ministerstvo obrany upřednostňovat dodávky jednodušších, ale i levnějších T-72, resp. jejich zdokonalené varianty, tanků T-90.

To ovšem mělo neblahé důsledky pro podnik Omsktransmash. Společnost Omsktransmash i nadále pokračovala ve vývoji zdokonalených variant tanku T-80, které byly nabízeny na vývoz. Ani jeden z těchto tanků ale nedosáhl exportního úspěchu. Byl zde také vyvinut tank Black Eagle, který nabízel moderně pojatou věž v západním stylu, ale i zcela nový podvozek a především nový motor. Ruská armáda ale neměla zájem ani o tento tank. A to vedlo k tomu, že společnost Omsktransmash v r. 2002 zkrachovala.

Krach společnosti Omsktransmash neznamenal úplný její zánik. Společnost Omsktransmash se i nadále zabývala opravami tanků T-80 jak ruské armády, tak i zahraničních uživatelů. Obdobně se zde vyráběly náhradní díly pro tyto tanky. Nicméně tato činnost byla nesrovnatelná s výrobou tanků, vyžadovala mnohem méně zaměstnanců. Byli proto propuštěni i kvalitní odborníci. To ovšem negativně ovlivnilo jak samotné město Omsk, ale i celý region, ve kterém byl závod Omsktransmash největším zaměstnavatelem.

Vše navíc podtrhoval i fakt, že v dané době se ruská armáda rozhodla, že nebude dál provozovat tanky T-80. Byla to přirozená reakce na fakt, že ruské armádě se dařilo postupně navyšovat počty tanků T-90, ale také úspěšně modernizovat tanky T-72. Tanky T-80 ale byly v souladu s ruskou filozofií uloženy do rezervy. Vše nicméně naznačovalo konec tanků T-80 v ruské armádě.

Situaci ale začaly měnit rostoucí geopolitické ambice Ruska. Výrazně v tomto směru zapůsobily snahy Ruska ovládnout severské oblasti, kde se tehdy předpokládala bohatá naleziště ropy a drahých kovů. Rusko proto začalo budovat speciální vojenské jednotky, určené právě pro působení v severských oblastech. Tyto severské brigády ovšem potřebovaly odpovídající techniku. Zčásti byla pro ně vyvinuta speciální technika, jako jsou dělostřelecké systémy 2S39 Magnolia atd. Jako tank pro tyto jednotky ovšem byl poněkud překvapivě vybrán – právě tank T-80. Při zkouškách se totiž ukázalo, že tento tank se pro nasazení v severních oblastech hodí víc než běžné tanky T-72 či T-90. A to právě díky jeho specifickému pohonu, kdy jeho plynová turbína sice hůře pracuje při vysokých teplotách, mnohem lépe ale pracuje v chladných oblastech.

I proto se ruské ministerstvo obrany rozhodlo pro návrat části tanků T-80 do služby. Mělo ovšem jít jen o menší část z původně provozovaných tanků, o cca 300 jednotek. V návaznosti na to měla být uskutečněna také modernizace těchto tanků, a to na verzi T-80 BVM. Jejím cílem bylo přiblížit tanky T-80 úrovni tanků T-90, ale i modernizovaných tanků T-72. Tanky T-80 BVM proto dostal nové přídavné pancéřování, byl instalován nový systém řízení palby atd.

Modernizace tanků T-80 na verzi T-80 BVM byla svěřena závodu Omsktransmash. Pro tento závod, či spíše jeho zbytky, to znamenalo obrovskou vzpruhu. Byl to ovšem úkol velice složitý, protože závod Omsktransmash mnohé své schopnosti ztratil. I přesto se podařilo projekt modernizace tanků T-80 na verzi T-80 BVM postupně realizovat.

Dalším významným impulsem pro návrat tanků T-80 se stala válka na Ukrajině. Během této války totiž ruská armáda ztratila obrovské množství tankové techniky (podle ověřených údajů více než 2300, reálné počty budou ještě vyšší). Logicky vyvstala potřeba tuto techniku nahradit. Zdánlivě byl tento úkol snadný, protože v Rusku, v podniku Uralvagonzavod probíhala sériová výroba tanků T-90 M, ruská armáda navíc měla papírově tisíce tanků T-90 a především T-72 v záloze. Brzy se ale ukázalo, že schopnosti podniku Uralvagonzavod produkovat tanky T-90 jsou omezené, naprosto nedostačující nahrazovat ztráty. Stejně tak se ukázalo, že mnohé tanky uložené v záloze jsou již neopravitelné. I proto bylo rozhodnuto nasadit v ukrajinské válce i tanky T-80.

Tanky T-80 se na Ukrajině velice osvědčily. Je zajímavé, že se osvědčily všechny verze tanku T-80, jak starší verze T-80 U a T-80 BV, tak i modernizované T-80 BVM. Podle dostupných údajů tanky T-80 dosahovaly lepších výsledků než modernizované tanky T-72, byly také více oblíbené posádkami. Je také nutno zmínit, že tanky T-80 jsou vysoce ceněny i ukrajinskou armádou, která je rovněž provozuje, byť ne v tak velkém množství jako armáda ruská. To nám napovídá, že tank T-80 je i na dnešní poměry kvalitní konstrukcí.

I tyto důvody proto vedly k obnovení výroby tanků T-80, resp. jejich modernizované varianty T-80 BVM model 2023. Podle dosavadních plánů by mělo být vyrobeno 152 těchto tanků, lze ale předpokládat, že celkové počty budou podstatně vyšší. Tanky T-80 BVM model 2023 je ovšem v mnoha směrech jiný než původní tanky T-80, resp. T-80 BV. Dalo by se říci, že u tanku T-80 BVM model 2023 proběhla modernizace tak, aby odpovídal tanku T-90 M Proryv, resp. modernizovanému tanku T-72 B3. Tanky T-80 BVM model 2023 dostaly nové přídavné pancéřování, modernizovaný kanon 2A46M. V modernizovaném tanku byl zdokonalen i systém řízení palby, především byl použit nový zaměřovač Sosna-U. Nicméně i tank T-80 BVM model 2023 si zachovává základní charakteristické rysy tanků T-80, tj. specificky řešený podvozek, odlišný od podvozku tanků T-72/90, a především pohon plynovou turbínou.

Zde je také třeba říci, že obnovení výroby tanků T-80 bylo velice složitým manažerským počinem. Výroba nových tanků je totiž něco zcela jiného než pouhá modernizace již existujících tanků, která v podniku Omsktransmash probíhala předtím. Bylo třeba především znovu vybudovat celou rozsáhlou síť dodavatelů jednotlivých komponentů. Mnozí z těchto subdodavatelů navíc již dávno zanikli, bylo tedy třeba je nahradit novými. Tento úkol ale neležel jen na bedrech managementu společnosti Omsktransmash. V  procesu oživení sehrál významnou roli podnik Uralvagonzavod, který přitom původně představoval konkurenta podniku Omsktransmash (došlo i k provázání manažerských, ale i vlastnických struktur obou podniků). Právě z podniku Uralvagonzavod byly přeneseny některé klíčové komponenty, potřebné pro modernizaci tanku, ale především pro samotné obnovení výroby. Z podniku Uralvagonzavod přešli do podniku Omsktransmash i někteří důležití odborníci. Stejně tak se ale v tomto procesu výrazně angažoval i samotný ruský stát, státní exekutiva, a to jak ministerstvo obrany, ale i ministerstvo průmyslu a další instituce. Každopádně se ale podařilo tento proces realizovat, a díky tomu již došlo k představení prvních tanků. Ať už si o dnešním Rusku můžeme myslet své, faktem je, že z hlediska ryze technického a organizačního jde o nesporný úspěch.

Je navíc pravděpodobné, že nezůstane jen u výroby těchto 152 tanků T-80 BVM model 2023. Vždyť ruská armáda dál zaznamenává na Ukrajině velké ztráty tankové techniky; vyšší, než dokáže nahrazovat. Je proto pravděpodobné, že po naplnění této úvodní sériové dojde k výrobě dalších tanků T-80 BVM, možná i dále zdokonalených vzorů. Nelze ani vyloučit, že oživený závod Omsktransmash se opět pustí do vývoje nových tanků. Stejně tak je možné i to, že při tomto vývoji budou použity i některé prvky z nerealizovaných projektů společnosti Omsktransmash.

Toto obnovení výroby tanků T-80, resp. jejich modernizované varianty T-80 BVM model 2023, ale stejně tak i resuscitace podniku Omsktransmash má svou hlubší vypovídací hodnotu. Vypovídá nám mnohé o ruském tankovém průmyslu, ale i o politice Ruska. Především je zřejmé, že současné kapacity výroby tanků v Rusku jsou nedostatečné. Ruská tanková výroba je přitom někdy dávána do protikladu evropské tankové výrobě, která po skončení studené války byla natolik redukována, že v mnoha zemích zcela zanikla, a fakticky zůstala zachována pouze v Německu. Jenže Rusko je na tom obdobně. Také v Rusku před oživením společnosti Omsktransmash fungovala jediná továrna, v níž jsou vyráběny tanky, podnik Uralvagonzavod. Ten sice představuje zdánlivě impozantní výrobní kapacitu, v minulých letech ale utrpěl některými nevhodnými manažerskými kroky. I proto nedokázal produkovat tanky T-90 M v takovém množství, jaké je od něj požadováno. Především je ale zřejmé, že podnik Uralvagonzavod nemůže plnit všechny úkoly na něj kladené, tj. výrobu nových tanků T-90 M, modernizaci starších tanků T-72, a zároveň výrobu zcela nových tanků T-14 Armata. Nelze proto vyloučit, že společnost Omsktransmash bude zapojena i do výroby nových tanků T-14 Armata.

Pozoruhodné je, že Rusko při navyšování kapacit svého tankového průmyslu sáhlo právě po takovém kroku, jakým je právě resuscitace závodu Omsktransmash. Obnova tak obřího závodu je totiž ve světě poměrně ojedinělá, a to nejen v rámci tankového průmyslu. Leckdy se totiž vyplatí postavit podnik nový, protože takový podnik nenese náklady spojené se zastaralými budovami a provozy, do nového podniku lze lépe instalovat moderní technologie atd. I v Rusku se přitom ještě nedávno objevovaly úvahy o tom, že by měly být postaveny dva zcela nové, menší tankové závody – jeden v Moskvě a druhý na Rostově. Lze ale předpokládat, že po obnovení výroby v Omsktransmash budou tyto plány opuštěny, protože takto bude možno pokrýt všechny potřeby ruské armády.

To, že se vedení Ruska rozhodlo právě pro obnovu podniku Omsktransmash, znamená, že Rusko se rozhodlo upřednostnit spíš kvantitativní faktor. Znamená to také, že ruská armáda chce i nadále budovat mnohatisícovou tankovou armádu, patrně ještě početnější než dnes.

Je také zřejmé, že Rusko chce vést svou válku bez ohledu na ztráty. A to jak ztráty na technice, které bude moci nahradit právě produkcí nových tanků, bez ohledu na ztráty ekonomické (výroba tanků, ale především samotná revitalizace závodu Omsktransmash stojí značné prostředky ze státního rozpočtu, které logicky budou chybět jinde), ale také bez ohledu na lidské životy. Především to ale znamená, že Rusko se připravuje na to, že svou válku proti Západu bude vést celá léta. Musíme s tím počítat.

Zdroj: Ozbrojené síly Ruské federace