Nedávno se mezi zprávami z válčící Ukrajiny objevila i zpráva o nasazení nejmodernějšího ruského tanku T-14 Armata na tamním bojišti. Jde o zprávu ruskou propagandou, ale i různými příznivci vojenské techniky, očekávanou, přesto je toto sdělení poměrně překvapivé a leccos vypovídá i o samotné ruské armádě.

Foto: T-14 Armata | Vitaly V. Kuzmin / CC BY-SA 4.0

Ruská tanková škola

Předně je třeba říci, že tank T-14 Armata je nejen nejnovějším ruským tankem, ale zároveň jde o do značné míry přelomovou konstrukci. A právě proto jsou zprávy o nasazení tanků T-14 Armata na Ukrajině tak překvapivé.

Psali jsme:Na veletrhu IDET se představí nové pontonové mostní vozidlo na podvozku Tatra

Prakticky všechny sovětské, potažmo i ruské, tanky počínaje tankem T-64 a následovně tanky T-72, T-80 a T-90 se totiž vyznačovaly originálním řešením, které se stalo typickým pro sovětskou tankovou techniku – použitím nabíjecího automatu. Šlo o ve své době revoluční prvek, díky kterému výrazně vzrostla rychlost palby. A v neposlední řadě díky použití nabíjecího automatu bylo možno z tankové osádky vypustit nabíječe, a tak se všechny sovětské tanky od té doby vyznačovaly pouze tříčlennou osádkou (oproti běžné čtyřčlenné osádce západních tanků).

Toto řešení ale mělo i své nevýhody. Velkou nevýhodou bylo především to, že do automatu bylo možno uložit pouze část zásoby nábojů. Zbytek nábojů pak byl volně uložen ve věži. Při zásahu věže tak často docházelo k výbuchu této munice, a následky pak byly jak pro samotný tank, tak i pro jeho osádku fatální.

Nevýhodou nabíjecího automatu ruských tanků, stejně jako jakýchkoliv jiných automatů bylo to, že občas nefungoval. Především v bojových situacích se stávalo, že se automat zasekl, a nebylo tak možno střílet. Není tedy divu, že např. v irácké armádě (která byla a dosud je velkým uživatelem tanků T-72) za irácko-íránské války docházelo k tomu, že osádky nabíjecí automat ze svých tanků raději vymontovávaly, a vracely se k ručnímu nabíjení. A podobné zprávy se objevují i z dalších bojišť, kde byly sovětské tanky nasazeny (nutno ovšem říci, že především od armád méně vyspělých států).

Je možná příznačné, že západní státy, ale i státy dalších světových regionů toto řešení do konstrukce svých tanků téměř nepřevzaly. Jediným západním tankem, u kterého byl použit nabíjecí automat, a posádka byla snížena na pouze tři muže, se stal francouzský tank Leclerc. Ten přitom dosáhl jen omezeného rozšíření, kdy si jej kromě armády Francie pořídily jen SAE, což také o něčem vypovídá. Dalším tankem, u kterého byl použit nabíjecí automat, je jihokorejský tank K-2 Black Panter. Tento tank je mnohem úspěšnější, nutno ale říci, že řešení tohoto tanku a jeho nabíjecího automatu je v mnohém odlišné od řešení použitého v sovětských a ruských tancích.

Psali jsme:Obrněná vozidla ASCOD 2 pro AČR mohou mít v Česku vyrobené věže

Za vše ale hovoří nasazení sovětských tanků T-64 a T-72 na bojištích, v reálných bojových konfliktech. V těchto konfliktech se ukázaly všechny neduhy sovětské tankové školy. Sovětské tanky byly málo odolné, následky i zasažením kanonem menší ráže byly obvykle pro tyto tanky fatální. Obvykle po zásahu věže a tedy i munice došlo ke ztrátě celé osádky, někdy dokonce docházelo k odtržení celé věže. Nutno ale říci, že tyto ztráty nebyly dány jen použitím nabíjecího automatu, ale byly důsledkem celé sovětské tankové koncepce, která se snažila o co nejmenší rozměry a hmotnost tanků. Dalšími příčinami vysokých ztrát bylo i použití slabšího pancéřování, a v neposlední řadě také nižší úroveň systému řízení palby a pozorovacích přístrojů posádky. Tyto nedostatky sovětské tankové školy neodstranil ani tank T-90, který se objevil v devadesátých letech – tento tank ostatně technicky přímo vychází z tanku T-72. Ruské armádě a ruskému politickému vedení bylo zřejmé, že řešení může přinést jen koncepčně nový tank. A tím se stal právě tank T-14 Armata.

Tank T-14 Armata

Z hlediska konstrukčního je tank T-14 Armata velice zajímavý, a odlišuje se jak od výše zmíněných ruských, resp. sovětských tanků, tak i od tanků západních. U tanku T-14 je celá jeho posádka umístěna v jakési kapsli, resp. obrněném modulu v korbě tanku. Věž tanku, ve které je umístěna hlavní výzbroj, kanon 2A82 M-1 ráže 125 mm, je tak de facto bezosádková. Ve věži je pak umístěna i celá zásoba munice. Díky tomu je posádka dostatečně vzdálena od munice, což výrazně zvyšuje její šanci na přežití.

Lze také zmínit, že u tanku T-14 Armata byla zachována tříčlenná posádka, jako u předchozích ruských tanků – dlouhou dobu se přitom objevovaly zprávy, že tank T-14 Armata bude mít osádku pouze dvoučlennou. Na druhou stranu představitelé ruského průmyslu opakovaně potvrzují vývoj zcela bezosádkové verze tanku T-14 Armata, čímž by se z něj stal de facto robotický tank.

Vzhledem k výše popsanému řešení se tank T-14 Armata od předchozích ruských tanků liší i svým vzhledem a svými rozměry. Tank T-14 je oproti např. malému, nízkému T-72 díky své délce korby cca 9 m, celkové délce 11 m a výšce po strop věže cca 2,6 m mnohem větší. Je tedy lépe viditelný na vyšší vzdálenost; je ale možná příznačné, že podle ruských tankových specialistů (kteří vždy kladli důraz na co nejnižší siluetu) to vzhledem k rozvoji moderních detekčních prostředků nijak nevadí. Tank Armata je také oproti předchozím ruským tankům, příznačným nízkou hmotností (tank T-72 v základní verzi má hmotnost pouze 41 tun), mnohem těžší. V základní verzi by měl mít tank T-14 Armata hmotnost 48 tun, s přídavným pancéřováním by pak měl mít hmotnost 55 tun. To je ovšem pořád méně, než kolik činí hmotnost západních tanků (tank Leopard 2A7 má hmotnost 62,5 tuny, nejmodernější verze amerického tanku M-1 A2 Abrams mají hmotnost 73,5 tuny).

Tank T-14 Armata také je – či měl by být – technologicky pokročilejší. Měl by disponovat moderním systémem řízení palby, který má být pokročilejší a zcela odlišný od systému řízení palby použitém v tanku T-90. Je ale otázkou, zda tento systém řízení palby byl již skutečně vyvinut, a zda je v tanku T-14 Armata použit. Díky výše popsanému uložení zbraně do bezosádkové věže, umístění posádky do zvláštní obrněné kapsle u tanku T-14 Armata konečně došlo k odstranění chyb sovětské tankové školy. Tank T-14 Armata tak skutečně přináší kvalitativní změnu.

Na druhou stranu je třeba říci, že tank T-14 Armata má i svá negativa. Kromě vyšších rozměrů a vyšší hmotnosti – které zjevně již nehrají takovou roli jako dříve – je hlavním negativem především vyšší technická složitost. Tank T-14 je proto mnohem náročnější na výcvik. I proto se v Rusku plánovalo, že pro obsluhu tanku T-14 Armata budou vycvičeny plně profesionální posádky. Dalším, neméně významným negativem je vyšší cena, výrazně vyšší než u předchozích, relativně levných ruských tanků. Právě vysoká cena byla proto důvodem, proč měl tank T-14 Armata v ruské armádě i celou řadu odpůrců, kteří místo vývoje tanků T-14 Armata upřednostňovali další výrobu, ale i vývoj výrazně levnějších tanků T-90.

I přesto se ruské vedení rozhodlo program vývoje tanku T-14 Armata realizovat. Je ale třeba říci, že ruské vedení rozhodně nechtělo tankem T-14 Armata přezbrojit celou ruskou armádu, resp. jím nahradit všechny typy starších tanků. Naopak, bylo plánováno, že bude postupně vyrobeno jen 2000 tanků (původní zprávy dokonce hovořily o tom, že těchto 2000 tanků bude vyrobeno do r. 2020, což bylo ovšem hned zpochybňováno a nakonec se to ukázalo jako naprostý nesmysl). To je sice samozřejmě v porovnání s počty tanků v evropských armádách mnoho, na druhou stranu je třeba uvést, že před zahájením agrese vůči Ukrajině měla ruská armáda ve službě cca 3000 tanků, dalších cca 10 000 tanků měla v záloze – a dnes se ukazuje, že celkové počty počtu tanků ruské armády jsou ještě vyšší. Vedle tanků T-14 Armata tak i nadále měly sloužit i starší tanky, především modernizované verze tanků T-90, T-72 a T-80. Tanky T-14 Armata tak měly být vyzbrojeny jen některé vybrané, elitní jednotky.

Stejně tak je nutno zmínit, že již od počátku se počítalo, že na bázi tanku T-14 Armata bude vyvinuta celá rodina dalších obrněných vozidel – především typ T-15, který měl sloužit jako těžký obrněný transportér (de facto obdoba izraelských vozidel Namer), a dále typ T-16. Podvozek tanku T-14 Armata pak má využívat i vyvíjené samohybné dělo 2S35 Koalicija-SV. I proto se předpokládalo, že tanky T-14 nebudou sloužit v normálních obrněných jednotkách spolu s běžnými BVP (např. vyvíjenými BVP Kurganěc), ale že budou vytvářeny specializované jednotky, „moduly“ které budou vyzbrojeny jen tanky T-14 Armata a od něj odvozenými obrněnými vozidly. A nutno říci, že takovýto přístup by měl svou racionalitu.

Každopádně měl být tank T-14 Armata do značné míry revoluční konstrukcí. Měl se stát chloubou ruské armády. Státní investice do tohoto program pak měly i výrazně přispět ke stabilizaci a ozdravění ruského tankového průmyslu, především pak závodu Uralvagonzavod v Nižném Tagilu, který je výrobcem tanku T-14 Armata a v současnosti jediným podnikem, ve kterém je dnes v Rusku vyráběna tanková technika. Program tanku T-14 Armata měl i svůj propagandistický význam, měl být jakousi výkladní skříní pro putinovské Rusko.

V neposlední řadě měl být tank T-14 Armata pro Rusko také zdrojem exportních příjmů, protože od počátků se počítalo, že tento tank bude exportován. A dokonce se začalo hovořit o prvních zákaznících, přičemž nejčastěji byl zmiňován Egypt a Katar, ale hovořilo se také o zájmu Indie, Číny a celé řady dalších států. Program vývoje tanku T-14 Armata však pronásledovala spousta problémů.

Problémy tanku T-14 Armata

Při posuzování tanku Armata je třeba si uvědomit, že vývoj tohoto tanku se táhne již cca od r. 2010 – respektive tehdy začaly prosakovat zprávy o vývoji tohoto tanku. To znamená, že vývoj byl zahájen ještě dříve, nějakou dobu jistě trvaly i diskuse, které měly definovat klíčové prvky tanku (nabíjecí automat, umístění posádky mimo věž do obrněné kapsle atd.)

Klíčovým bodem ve vývoji tanku T-14 Armata bylo jeho představení na moskevské přehlídce v r. 2015, kde byl tank T-14 Armata poprvé představen veřejnosti. A je třeba říci, že tanku T-14 Armata se podařilo zaujmout, ba téměř ohromit i odbornou veřejnost, třeba právě proto, že to byl tak přelomový tank, principiálně se lišící od předchozích ruských tanků. Někdy se říkává, že tanky T-14 Armata představené na přehlídce v r. 2015 byly pouze maketami, nebo dokonce že jsou jen vyrobené z překližky. Takovéto názory jsou ale nesmyslné. I z chování tohoto tanku při jízdě bylo zřejmé, že jde o skutečný tank, reálné vozidlo o hmotnosti cca 50 tun. Otázkou samozřejmě zůstávalo to, co je uvnitř, přístrojové vybavení tanku. Nicméně tank T-14 představený v r. 2015 byl skutečný tank, žádný model!

Přesto faktem zůstává, že vývoj tanku T-14 Armata provázela spousta až nečekaných problémů, a proto se tento program nesmírně vlekl. Tyto problémy ovšem nebyly dány ani tak samotnými technickými vlastnostmi tanku T-14 Armata, ale spíše diskusemi, které se kolem něj rozpoutaly, a které se točily i kolem samotné koncepce ruského tankového vojska. Část představitelů ruské armády, ale i ruského zbrojního průmyslu totiž navrhovala zůstat u sice horšího, ale osvědčeného tanku T-90 (a dál jej rozvíjet), jiní zas naopak navrhovali zcela ukončit program tanku T-90 a všechny práce soustředit na vývoj tanku T-14 Armata. Tyto diskuse se přenesly i na samotné ministerstvo obrany, kde se brzo vyprofilovala dvě, resp. tři silná mocenská křídla, která mezi sebou bojovala. Svou roli sehrálo i neustálé střídání ministrů, kteří se přikláněli na tu či onu stranu. Výsledkem bylo, že program vývoje tanku T-14 Armata nikdy nezískal plnou podporu – rozhodně ne takovou, jakou by si zasloužil. To se samozřejmě obráželo i ve financování programu, a tedy i na průběhu jeho vývoje.

Svou roli sehrál i stav samotného výrobního závodu, firmy Uralvagonzavod. Ta se potácí v dlouhodobých problémech, daných mj. i dluhem ze strany ruské armády za dodanou techniku, ale stejně tak i dluhy plynoucími z dodávek do zahraničí. Závod se také potýká s nedostatkem kvalifikovaného personálu, ale i s nekvalitou dodávaných komponentů (důležitým prvkem tanku T-14 Armata byla přitom i jeho nezávislost na dodávkách ze zahraničí, všechny komponenty mají být dílem domácího zbrojního průmyslu.).

Ovšem snad největším handicapem tanku T-14 Armata, ale samotného závodu je to, že pro tank T-14 Armata dosud nebyla vybudována výrobní linka! Ta je přitom samozřejmě pro výrobu klíčovým, nutno říci také velmi drahým prvkem (proto také nebyla vybudována – firma Uralvagonzavod na ni jednoduše nemá). U tanku T-14 Armata tak probíhá de facto jen kusová výroba, což tuto výrobu výrazně prodražuje a v neposlední řadě také zpomaluje. I proto se nejen vývoj, ale i výroba tanku T-14 Armata tolik vleče. Ani dnes, v r. 2022, neběží plnohodnotná sériová výroba! Je proto otázkou, kolik tanků T-14 Armata bylo dosud vyrobeno. Podle různých odhadů, které se objevily v ruském vojenském tisku, bylo dosud vyrobeno jen cca 20 ks, což je až směšně málo.

Objektivně je ale třeba říci, že obdobné problémy pronásledují každý zbrojní systém. A i třeba vývoj tanku M-1 Abrams se vlekl, objevovaly se u něj problémy s pohonem atd. Jenže vždy tomu bývá tak, že souběžně s vývojem, odstraňováním problémů bývá už připravována i sériová výroba, je sestavována i celá síť dodavatelů jednotlivých komponentů atd. – vývoj tanku bývá i náročným manažerským počinem, a vyžaduje velmi dobrou koordinaci a správné načasování jednotlivých kroků a procesů. V případě ruského vývoje tanku T-14 Armata se ale tomu tak zjevně nestalo, a proto jsou výsledky takové, jaké jsou.

A za takovéto situace je nasazení zřejmě jen několika tanků T-14 Armata na Ukrajině velkou chybou. Vzhledem k tak nízkému počtu vyrobených tanků (z nichž navíc jistě bylo možno použít jen část), je téměř vyloučeno, že by z tanků T-14 Armata mohla být sestavena kompletní tanková jednotka – např. tankový prapor. Stejně tak je vyloučeno, že by bylo možno z tanků T-14 sestavit onen „bojový modul“, jak bylo původně plánováno, protože pro takový modul schází ona podpůrná vozidla na bázi podvozku tanku T-14 Armata, vozidla T-15 a T-16. Zprávy z bojiště navíc hovoří o tom, že tanky T-14 Armata jsou nasazovány jen v několika kusech, někdy dokonce jednotlivě.

Za takové situace nemohou vyšší technické parametry a schopnosti tanku T-14 Armata patřičně vyniknout. Pokud je T-14 Armata nasazován takovýmto způsobem, stává se z Armaty jen běžný tank. Tuto roli ovšem mohou plnit i modernizované tanky T-72, od kterých se za takovéto situace tank T-14 Armata liší jen o něco výkonnějším kanonem, a samozřejmě lepším pancéřováním. Pokud jsou ale tanky T-14 Armata nasazovány takto jednotlivě, a nemá-li tank T-14 vedle sebe ona klíčová podpůrná vozidla, pak i ono lepší pancéřování hraje jen menší roli – zvlášť na ukrajinském bojišti, příznačném vysokým nasycením protitankovými systémy. Tank T-14 pak zcela ztrácí svou výhodu technologické nadřazenosti.

Navíc hrozí i nebezpečí, že by ukrajinská armáda mohla dokázat nějaké tanky T-14 Armata ukořistit. Zde lze připomenout, že ukrajinská armáda při bojích ukořistila již desítky, možná až stovky různých tanků (typy T-72 a T-80). Je možné, že i v případě tanku T-14 Armata by to mohli ukrajinští vojáci dokázat. Taková ztráta by ovšem mohla mít zásadní význam. V takovém případě by ukrajinská armáda vzorek tanku T-14 Armata mohla poskytnout západním státům – zemím NATO, a tedy i USA. Pro ně by takovýto ukořistěný tank byl jedinečným zdrojem informací, mohli by na základě toho přizpůsobit své systémy protitankové obrany, ale i svou tankovou techniku atd. Veškeré přínosy tanku T-14 Armata by tak byly ztraceny. Ukořistěný tank T-14 Armata by byl významným zdrojem i pro samotné Ukrajince. Je navíc možné, že Ukrajinci by na základě ukořistěného tanku mohli spustit výrobu jeho kopií – nezapomínejme, že na Ukrajině existuje významný, byť válkou poškozený tankový průmysl. Tanky T-14 Armata, resp. jejich kopie, by se tak brzy mohly obrátit přímo proti samotné ruské armádě.

Tato situace tak do jisté míry připomíná předčasné nasazení tanků Tiger a Panther armádou nacistického Německa za druhé světové války na bojištích východní fronty. Tanky Tiger a Panther byly také vyvinuty, aby odstranily nedostatky předchozích německých tanků, ale také aby vyvážily obrovskou početní převahu sovětských tanků. Jejich nasazení, nadiktované samotným A. Hitlerem, ale bylo předčasné – německá generalita přitom chtěla s nasazením těchto tanků počkat, až budou k dispozici v dostatečném množství a až budou odstraněny technické nedostatky jejich konstrukce. Výsledkem tohoto předčasného nasazení bylo to, že tanky Panther a Tiger nedosáhly očekávaných úspěchů. Jejich nasazení navíc bylo poznamenáno i vysokými ztrátami. Co je ale nejdůležitější, toto předčasné nasazení tanků Tiger a Panther umožnilo sovětské straně připravit se na nasazení těchto nových tanků, a reorganizovat protitankovou obranu. I proto ani později tanky Panther a Tiger nedokázaly splnit naděje, které do nich byly vkládány.

I nasazení tanků T-14 Armata ruskou armádou na ukrajinském bojišti lze označit nejen za předčasné, ale za vysloveně mylné. Kdyby ruská armáda počkala, až budou tanky T-14 Armata k dispozici v dostatečném množství, kdyby z nich a z pomocných vozidel dokázala vystavět celé kompletní jednotky (např. prapory), a kdyby takovýchto jednotek měla více, pak by zřejmě dokázala na bojišti dosáhnout řady úspěchů.

Ono předčasné nasazení tanků T-14 Armata tak vypovídá i o určité dezorganizaci, a nízké úrovni velení ruské armády, která neustále improvizuje, a používá jen to, co má náhodou při ruce – tak, jak se tomu stalo v případě právě tanků T-14 Armata. Schopné, pragmatické velení armády by jistě raději použilo tanky T-72 či T-90, kterých má ruská armáda ve svých skladech stále dost – jen by je bylo nutno uvést do bojového stavu, případně modernizovat. A s nasazením tanků T-14 Armata by počkala, až jich bude mít k dispozici více, a až bude mít sestaveny kompletní jednotky. Je navíc dost dobře možné, že toto nasazení tanků T-14 Armata bylo armádě vnuceno Putinovým režimem, a to především z propagandistických důvodů – i takové názory se objevují. Neuvážené, nekoncepční nasazení tanků T-14 Armata tak má svou hlubší vypovídací hodnotu, a i proto stojí za naši pozornost.

Zdroj: businessinsider.com