Cenzura tisku, cenzura slova, cenzura televizního vysílání. Slova, která máme my, dřive narozeni, spojené s komunistickým režimem. Říct o Stalinovi, že je to vůl nebo že Lenin umřel na paralýzu veřejně, znamenalo přinejmenším vyhazov z práce nebo ze školy a stigma, které se podepsalo na celé rodině. Kdo říkal, že komunisti jsou svině, tak dopadl stejně. Když někdo byl napaden opilým, zasloužilým členem Strany, téměř vždy se to zaonačilo tak, že soudruh byl v právu. Knihy, filmy, časopisy, které se jen okrajem otřely o komunistický režim, byly zakázány. Novináři, kteří si dovolili říci svůj názor v rozporu s nařízením UV KSČ (Ústřední výbor komunistické strany Československa) mizeli z obrazovek a redakcí novin.

Foto: Cenzura tisku, cenzura slova, cenzura televizního vysílání je opravdu efektivní řešení krizové situace?

To co se v poslední době odehrává v Evropě, ve mně budí obavy, že staré časy se vrací. Ten kdo veřejně a nahlas hlásá, že nesouhlasí s přílivem imigrantů do Evropy, kdo se bojí radikalizace Islámu v Evropě, kdo má obavy o budoucnost naší kultury, ten je nazýván xenofobem či rasistou. Když s tim nepřestane, tak mu zrušíme třeba Facebookový profil nebo na něj podáme trestní oznámení. Media se snaží ovlivňovat veřejné mínění podle pokynů Bruselu, zářný příklad jsou obrazové informace o přílivu imigrantů, kdy původní zprávy, které ukazovaly většinou muže v produktivním věku, jsou cíleně nahrazovány obrázky plačících dětí a žen. Tak, aby v divácích vzbudili co největší empatie k uprchlíkům. Televize Nova je pokutována částkou 100 000 od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za reportáž o Syřanovi odsouzeném za vraždu manželky. Důvodem bylo to, že reportér hovořil o právu šaría, které umožňuje zabít nevěrnou manželku. Rada rozhodla na základě stížnosti brněnské muslimské obce. To, že ten člověk je vrah, který byl po právu odsouzen za vraždu, se z celého příběhu vytrácí.

Psali jsme:Czechoslovak Group a Tatra Trucks představí své produkty na veletrhu MSPO 2022 v polských Kielcích

Mladá žena byla v Dánsku napadena migrantem, ubránila se za použití pepřového spreje, který je v Dánsku zakázaný. Místo, aby byl násilník okamžitě zatčen a vyhoštěn nebo zavřen, bude vyšetřována dívka za použití zakázaného ochranného prostředku. To, že jinak by byla znásilněna a poznamenána na celý život,to se neřeší. Podobných příkladů z poslední doby je tolik, že by se o tom dala napsat pěkně tlustá kniha. Ale jako poslední příklad bych uvedl jeden, který sice není mediálně známý, ale zcela přesně vykresluje situaci v Evropě.

Foto: Mladá Dánka před a po napadení migrantem

Český křesťanský kněz byl na návštěvě v Bruselu v Evropském parlamentu. Byl oblečen v civilním obleku, pouze v klopě saka měl zapíchnutý odznáček s křesťanským symbolem jeho církve. Před vstupem do parlamentu byl vyzván, zdali může odznak ze saka sejmout. Naprosto nechápavě to odmítl a dotázal se, proč by to měl dělat. Odpověděli mu, že by to mohlo pohoršit něčí náboženské cítění. Když poukázal na opodál stojící skupinu muslimů v typickém oblečení spolu se zahalenými ženami a zeptal se, jestli tohle nikomu nevadí a neuráží to něčí náboženské cítění. Odpověděli mu, že to by vůči nim (muslimům) bylo nekorektní. Odznáček nesundal. Po celou dobu pak byl doprovázen pohledy, které říkaly "co si to ti Češi zase vymýšlí, a proč se nechovají podle evropských pravidel"...

Všechny tyto příklady jasně ukazují, jak se Evropa začíná měnit. Před 25 lety jsme se zbavili komunistické diktatury a pomalým a plíživým krokem se k nám vkrádá diktatura evropská. Opět zde jsou snahy o cenzuru svobody slova a svobody projevu. Opět začínají být některé skupiny lidí privelegovanější. Tentokrát to sice není na základě stranické knížky, ale náboženského vyznání. Opět přichází nařízení o tom, co televize může vysílat, a co ne. Tentokrát jen není od ÚV KSČ, ale od ÚV Brusel.

Psali jsme:Česká zbrojovka buduje centrálu pro Severní Ameriku. Bude stát 90 milionů dolarů a zaměstná téměř 600 lidí

Nejsem rasista ani xenofob, je mi jedno, jestli můj soused je žid, muslim, křesťan nebo buddhista. Ať si každý dělá, co chce. Dokud po mně nebude chtít, abych chodil v neděli do kostela nebo pětkrát denně mlátil hlavou o zem. Do té doby se o něj nestarám, taky nechci, aby se mnou chodil do tělocvičny nebo hrál počítačové hry. Co mi ale vadí je to, když někdo chce, abych se choval a jednal podle zásad, které nepatří do mého života.

Už jsem dost starý na to, abych si znovu zvykal, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Nebudu brát ohled na toho, kdo nehodlá brát ohledy na mě. A to tím méně, pokud ten "někdo" je v mé zemi hostem, případně žádá o pomoc. V jedné pohádce se říká: "Dnes nám zakazují zpívat, zítra nám budou holit hlavy...". Hlavu si zatím zvládám holit sám, a zpívat budu i za cenu, že budu nekorektní.

Jeden moudrý muž řekl, ze lidé, kteří mlčky přihlíželi zlu, v lidské historii napáchali více škody než ti, kdo zlo páchali. Brzy si každý budeme muset vybrat, jestli se k nim připojíme nebo ne. Možná je načase začít o tom vážně přemýšlet.