Tento příběh výjimečného českého rodáka a britského vojáka elitních speciálních sil je jakési poděkování za jeho službu. Příběh podplukovníka Toma Pollaka alias „Šíleného doktora paras“, jak mu přezdívali chlapi v jeho praporu, byl neobvyklý tím, že Tom byl praktikujícím lékařem (majorem, později podplukovníkem) a zároveň velitelem roty britských parašutistů.  Podplukovník Tom Pollak bohužel nedávno zemřel ve věku 74 let. 

Foto: Jeden z britských důstojníků Toma popsal jako „postavu Petra Pana, který nikdy nevyrostl,“ jiný důstojník se nechal slyšet, že „Tom si prostě užíval naprosto všechno, co dělal a velmi rád pomáhal svým bližním.“ | Toma Pollak / CC BY-NC-ND

Thomas Edward Pollak se narodil 29. ledna 1947 ve Varnsdorfu, v tehdejším Československu, českému otci a anglické matce. Manželé se potkali za války v Anglii, kde otec sloužil v naší armádě. Když bylo Tomovi 17 let, vrátili se, spolu s jeho matkou, do Velké Británie. Po příjezdu na ostrovy uměl Tom jen málo anglicky, avšak díky jeho posedlosti dělat vše pořádně a tvrdě vše rychle dohnal a osvojil si v dobrém slova smyslu pravé anglické způsoby, což ho pak provázelo celý život.

Psali jsme:Sturmpistole – německý ruční granátomet vyvinutý ze signální pistole

Tom byl opravdu houževnatým studentem, což potvrzoval i fakt, že byl přijat ke studiu medicíny na Sheffieldské univerzitě. S jeho původem by se mu toto doma nepovedlo. Během studia, se také přihlásil do kurzu pro přípravu budoucích důstojníků (OTC) a po jeho absolvování si vybral jednu z elitních složek, kdy byl přijat do roty B „BRAVO“ 4. výsadkového pluku v Oldhamu. 4. výsadkový pluk byla záložní jednotka složená ze záloh s profesionálním velením. U výsadkářů tehdy nesloužil jako lékař.

Podle následného hodnocení byl Pollak rozený voják s výjimečnou fyzickou zdatností a bojovností. Tom však kromě své vojenské kariéry miloval i medicínu, proto zároveň pracoval v nemocnici HNS jako lékař. Vedle toho si užíval služby v záložní jednotce výsadkářů, kde měl rád tvrdost výcviku, výzvy, ale i ducha kamarádství. Časem se Tom propracoval až na velitele roty výsadkářů a dosáhnul hodnosti majora..

To mu ovšem nestačilo a v roce 1978 se rozhodl splnit si další sen. Na nějaký čas opustil medicínu a ve svých 31 letech zahájil přípravu na velmi náročné výběrové řízení k nejlepším z nejlepších -  k SAS. Prvním krokem jeho příprav bylo, že rezignoval na svoji dosavadní funkci a hodnost a narukoval jako obyčejný voják v hodnosti svobodníka do pravidelného výsadkového pluku, kde byl zařazen do 3. pluku paras.

V roce 1980 se pak zúčastnil výběrového řízení k elitním SAS, kde prošel nejtvrdší počáteční fází. Ovšem zpravodajské složky si  pak uvědomily, že Tom jako občan narozený v socialistickém státě za železnou oponou, kde byl členem SSM, nemůže projít bezpečnostní prověrkou. Byl tedy poslán zpět ke své původní jednotce, a to i přes splnění nejnáročnější části výběru k SAS. Ve svých 33 letech byl tak zpátky u výsadkovému pluku, což byla pro Toma velká rána.

Psali jsme:Vykopávka padlých německých vojáků na východní frontě

Od pluku pak po čase přestoupil do RAMC (Královského zdravotní armádního sboru), a odjel do zámoří sloužit na 4 roky jako zdravotní důstojník pluku u sultánovy speciální jednotky v Ománu, což byla další běžná etapa kariéry vojáků speciálních a elitních sil, kde tito bojovali proti povstalcům. Tam si  Tom pořídil sbírku jedovatých hadů, tarantulí a solifug.

Po návratu z Ománu se pak Tom vrátil zpět k výsadkářům, kde velel rotě 16 (Lincoln), 4. pluku paras. Zároveň také pracoval jako anesteziolog pro NHS.

V letech 1990 až 1997 sloužil Tom u 23. výsadkové záchranné složky v různých funkcích, včetně formování a velení jednotky speciálních sil. Tom byl také hlavním konstruktérem mobilního operačního sálu pro použití speciálních sil, který byl schopen přepravy letadlem Hercules C-130.

Jeden z britských důstojníků Toma popsal jako „postavu Petra Pana, který nikdy nevyrostl,“ jiný důstojník se nechal slyšet, že „Tom si prostě užíval naprosto všechno, co dělal a velmi rád pomáhal svým bližním.“ Např. když Tom zjistil, že cholesterol některého důstojníka byl poněkud vysoký, doporučil vypít červené víno a pohotově svého kolegu vzal do vinárny poblíž Charing Cross, kde si oba pochutnávali na několika lahvích Bordeaux.

Ať Pollak dělal cokoli, dělal to dobře. Byl proslulý svou vynikající fyzickou kondicí a kromě toho byl zkušeným horolezcem a lyžařem. Také absolvoval více než 50 horských maratonů.

Pollak se kvalifikoval jako praktický lékař v roce 1990 a později jako instruktor praktických lékařů. Na konci 90. let byla u Toma diagnostikována leukémie, avšak Tom i během léčby pokračoval intenzivně ve své práci a znovu získal neuvěřitelnou kondici a vrátil se ke svým povinnostem.

V roce 1997 byl Tom povýšen na podplukovníka, sloužil na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (Supreme Headquarters Allied Powers Europe, zkratka SHAPE) a později jako velitel Medical London District. Během své aktivní služby Tom absolvoval mise v Kosovu, Afghánistánu a Iráku. Před svým posledním armádním postem jako SMO ve Wellingtonských kasárnách byl Tom vyšším lékařem u 16. lékařského pluku v Colchesteru.

I ve svých šedesáti letech Tom stále skákal padákem. Pollak odešel do důchodu v roce 2011, kdy byl pokládán za držitele rekordu v nejvyšším počtu seskoků padákem Static line. Tom byl nesmírně hrdý na to, že byl celých 41 let aktivním vojenským parašutistou.

V roce 2020 Tom zažil šest krušných týdnů, kdy se vypořádával s virem covid-19, avšak ze všeho se vzpamatoval  a v červenci téhož roku se již opět vrátil ke své praxi jako místní praktický lékař. Tom zemřel 15. března 2021.

Zdroj: msn.com