17. srpna 1942 panovalo v okolí letiště v Leipheimu velké horko a dusno. Země byla vysušená a při sebemenším pohybu těžších strojů se z ní zvedala oblaka těžkého dusivého prachu. Toho dne čekal připravený prototyp proudového Messerschmittu Me 262 V3 vybavený dvojicí motorů Jumo 004A na jednoho z nejzkušenějších testovacích pilotů Luftwaffe z Rechlinu Heinricha Beavaise. Do té doby s Me 262 létal hlavně testovací pilot firmy Messerschmitt Fritz Wendel. Ten také nového „žadatele“ o testovací let zahltil informacemi, jak tohoto nového ocelového ptáka zvednout do vzduchu a zase ho dostat zpět.

Foto: Zničený letoun Me 262 | U.S. Army

Zdůraznil zejména nezbytnost posouvat páky tahy motorů pomalu a plynule, tedy hlavně ne trhat, protože jinak motory okamžitě zhasnou a mohou začít i hořet. Fritz Wendel se pak s Beavaisem dohodl, že odjede na startovací ranvej, přesněji na místo vzdálené 800 metrů od čáry startu, kde se měl Messerschmitt odlepit od země.

Psali jsme:Podívejte se na čokoládové militarie, které jsou téměř k nerozeznání od originálu

Zanedlouho se Me 262 rozjel a Wendel slyšel, jak jeho pilot zvyšuje otáčky motorů a jak se stroj rychle blíží. Jenže se mu zdálo, že rychlost není dostatečná. Beavais záhy provedl první pokus o vzlet. Ocas letounu se na okamžik zvedl, ale hned opět klesl. O dalších 150 metrů dále se pilot pokusil o druhý vzlet, ale opět se stejným výsledkem. Me 262 se řítil ke konci dráhy, za kterou následovalo žitné pole, ve kterém letoun záhy úplně zmizel. Fritz Wendel šokovaně zíral na scénu, která se mu právě odehrála před očima. Byl si jistý, že Heinrich Baevais nemohl přežít, když v rychlosti 180 km/h vyjel z dráhy. Očekával výbuch, ten však nepřicházel. Z pole se valila jen oblaka prachu. Wendel rychle nasedl do svého automobilu a vydal se k místu nehody, kde očekával, že najde mrtvého pilota v troskách Messerschmittu.

K místu spěchali rovněž i hasiči a vojenská ambulance. Když se všichni dostali na místo havárie, nemohli uvěřit svým očím. Heinrich Beauvais stál poblíž Me 262, který ležel v brambořišti. Obě křídla byla poškozena. Levá podvozková noha byla uražena a na půl zlomena, pravá byla zlomena směrem dozadu. To však bylo prakticky vše. Fritz Wendel nechápal, v jak dobrém stavu je stroj a hlavně pilot. Beavais se pak na Wendelovo zvolání „Člověče, Beauvaisi, Vy žijete!“, jen usmál, strčil si do pusy palec, který mu lehce krvácel, a řekl: „Plevel nikdo nezničí.“

Následně se zjistilo, že kvůli panujícímu horku tehdejší proudové motory poskytovaly menší tah, než bylo potřeba, a letoun tak ani po dosažení výšky 800 metrů nedosáhl požadované vzletové rychlosti 180 km/h. Za koncem dráhy pak pilot ucítil mohutný úder, který považoval za příkop. Ve skutečnosti to byla polní cesta, na které se urazil podvozek a stroj pak již dál v poli a brambořišti v podstatě ryl. Když pak oba testovací piloti klábosili o tom, co se před chvílí odehrálo, přišel k nim jeden ze zdravotníků, v ruce držel velkou bramboru, kterou po břiše klouzající Me 262 vyryl, předal ji Beauvaisovi a řekl: „Schovejte si ji dobře, je to první brambora na světě sklizená proudovým letadlem.“

Zdroj: válka.cz

Psali jsme:Tip na film: Hurricane: Squadron 303