Nejen československá zahraniční armáda a domácí odboj prováděly úspěšnou likvidaci vysoce postavených okupantů nebo domácích zrádců. Velmi netradičně své operace prováděli např. Poláci. V Polsku by mimochodem Heydrich nikdy nejezdil sám daleké cesty mimo bezpečnou zónu, v kabrioletu a pouze s jedním osobním ochráncem. Nacisté za 2. světové války důkladně tajili identitu svých příslušníků bezpečnostních sil, armády a SS. Výnosy a nařízení byla podepisována pouze hodností a funkcí, například generál SS a policie. To se týkalo hlavně příslušníků gestapa, SS a zpravodajských složek.

Poláci pak po identitě výše uvedených funkcionářů usilovně pátrali a když pak zjistili konkrétní jméno, svolali soud, dotyčného odstoudili v jeho nepřítomnosti a vynesli trest. Polský odboj pak daný rozsudek vytiskl a vyvěsil do ulic a, pokud to bylo jen trochu možné a znala se adresa, vytištěný rozsudek byl doručen přímo na adresu konkrétního odsouzeného. Nedovedeme si představit, co pak následovalo za rozruch v okupačním aparátu a hlavně v hlavě dotyčného odsouzeného. Poté se často i přes všechna zavedená německá protiopatření, která následovala, trest skutečně na odsouzeném Němci vykonal, ačkoliv cena za tento akt byla nejednou zaplacená životy polských vykonavatelů (stejně jako u nás v tehdejším Protektorátu v rámci operace ANTHROPOID).

Následující konkrétní příběh jedné z polských operací je jeden z nejznámějších provedených likvidací vysoce postaveného důstojníka SS. Jednalo se o velitele SS a policie ve Varšavě a jejím okolí, SS-Brigadeführera Franze Kutscheru, který kontinuálně decimoval nejen polský odboj, ale i civilní obyvatelstvo.

Psali jsme:1939: poslední bitva kavalerie – polští huláni proti německým jezdcům jako rytíři středověku

Foto: Franz Kutschera (zcela vpravo) s Heinrichem Himmlerem (s brýlemi) v rámci návštěvy koncentračního tábora Mauthausen v dubnu 1941 | Bundesarchiv / CC BY-SA 3.0

Za jeho krutovlády umíralo až čtyřicet polských civilistů denně. Pro Poláky je tak svou činností srovnatelný s Reinhardem Heydrichem v Československu. Operace s cílem odstranit Kutcheru byla provedena se souhlasem londýnské exilové vlády. Vypátrání a zjištění totožnosti Kutschery trvalo pouze jeden měsíc. Stejně jako v Praze se i ve Varšavě vysoce postavení Němci ubytovávali v jedné čtvrti, hlavně kvůli bezpečnosti. „V této zemi máme jeden bod, odkud pochází všechno zlo - je to Varšava. Kdybychom neměli Varšavu v Generální gouvernementu bychom neměli 4/5 všech obtíží, se kterými musíme bojovat. Varšava je a zůstává ohniskem zmatků, výchozím bodem, odkud se v této zemi šíří neklid," prohlásil v Krakově Hans Frank, generální guvernér okupovaných polských zemí. 

Ale zpět k příběhu. Tehdy byl prosinec roku 1943. V bývalém hlavním městě Polska již 3 měsíce úřaduje Franz Kutschera, generál SS původem z Rakouska, který měl toto polské nepokorné město zlomit. Do Varšavy přijel z Mogileva. Dříve sloužil v Čechách, Jugoslávii a Nizozemsku. Všude, kde se objevil, šířil teror a strach. Nejinak tomu bylo i ve Varšavě. Němci sice vedli ve Varšavě mimořádně brutální politiku již od samého počátku, avšak s příchodem Kutschery do města nabrala šikana a represe nevídaných rozměrů. 

Nebylo týdne bez zatýkání a poprav, které Němci dělali často přímo na ulici. Zabíjeli lidi před zraky jejich sousedů a kolemjdoucích. Na zdech se pravidelně objevovala oznámení o počtu mrtvých. Všechny tehdejší rozsudky byly podepsány pouze funkcí "Velitel SS a policie - Varšavský okruh". Jak uvádí historik prof. Krysztof Dunin-Wąsowicz, v době, kdy bezpečnostní síly ve Varšavě vedl právě Kutschera, mohl počet obětí dosáhnout až pěti tisíc. Armija krajova (AK) na výše uvedený teror musela reagovat. Ještě v roce 1943 se spustila odbojová akce s cílem zlikvidovat všechny nejvyšší představitele teroristického aparátu. Samozřejmě po předchozí identifikaci dotyčných a jejich odsouzení utajeným soudem. Na černou listinu se tehdy dostal i Kutschera, přestože odbojoví velitelé dobře věděli, že to bude velmi obtížný úkol s vážnými následky. V té době o Kutscherovi AK získala pouze tři údaje - jméno, hodnost, a přibližný věk. Nikdo nevěděl, kde generál žije, jaký má denní rozvrh, ani jak vypadá. Při odhalování identity tehdy pomohla pozornost jednoho z polských důstojníků.

Psali jsme:Muslimské prapory v Sovětské armádě – speciální jednotky GRU pro operace v Afghánistánu

V prosinci 1943 si kapitán Alexandr Kunicki (krycí jméno "Rajski"), šéf útvaru rozvědky jednotky Agat (dnes nosí stejné jméno speciální jednotka polské armády), který právě prováděl pozorování sídla SS u Ujezdovských alejí, všiml muže v koženém plášti. Vystoupil z tmavého Opelu Admirál, SPZ SS 20795 a zamířil rovnou k hlavnímu vchodu. Vnitřní hlas velel "Rajskému", aby se na toho muže zaměřil. Začal tedy pravidelně sledovat jeho příchody a odchody z práce. Všiml si, že auto z Újezdské ulice odbočuje do jedné z nedalekých ulic. Brzy si také všiml, že nejezdí daleko. Opel den co den zastavoval hned za rohem, necelých 150 metrů od velitelství SS. Když se pak jednou z rozepnutého pláště esesmana zablyštěly generálské nárameníky, měl "Rajski" jasno - musí to být Kutschera. Brzy se jeho hlášení dostalo k veliteli Kedywu (velitelství AK), plukovníku Augustu Fieldorfu (krycí jméno "Nil", po válce generál, hlava AK v boji proti sovětům a okupaci, po zajmutí komunisty popraven), který okamžitě nařídil začít s přípravou na likvidaci. Ještě v listopadu nad Kutscherou vynesl odbojový soud rozsudek smrti.

K provedení akce byla určena jednotka AGAT. Později se přejmenovala na "Pegas". Velitelem této jednotky byl podporučík Bronisław Pietraszewicz "Lot". I přes svůj mladý věk - bylo mu pouhých 22 let - se těšil velké oblibě mezi nadřízenými i podřízenými. Byl odvážný, ale zároveň rozvážný s velkými zkušenostmi. V květnu 1943 se účastnil tzv. megafónové akce. Spolu s konspirační skupinou zřídil v jednom z bytů vysílací studio. Povedlo se jim připojit na Wilsonově náměstí na veřejný tlampač a odvysílat krátký pořad včetně polské hymny. O několik měsíců později se Petraszkiewicz dostal do skupiny, která v září 1943 zlikvidovala SS-Scharführera Franze Bürkla, slavného sadistu z Pawiaka, největšího vězení pro politické vězně v okupovaném Polsku.

V rámci akce "Kutschera" Pietraszewicz sestavil jednotku nejprve jedenácti, později dvanácti osob. Byl vypracován plán, podle kterého bylo nutné i nadále pokračovat ve sledování Kutschery. Úkol to nebyl jednoduchý. Bylo nutno jednat v takzvané policejní čtvrti, kde se nacházely nejvýznamnější německé úřady. V té době se zde usadili i Němci, kteří zde žili. Jedna z účastnic sledování Marie Stypułkovská-Chojecká (pseudonym "Káma") po čase vzpomínala: "Stáli jsme na různých pozorovacích stanovištích, nejdéle dvacet minut často i kratší dobu. Šlo o to, abychom se nezdržovali déle na jednom místě a abychom měnili své stanoviště tak, aby nás nikdo při pozorování neviděl. Snažila jsem se měnit vnější vzhled změnou oblečení, což nebylo jednoduché, protože byla zima. Bylo potřeba se někde převléct, změnit čepice apod. S kabátem to bylo těžší, protože jsem musela vystupovat jako Němka, měla jsem, jako všichni ostatní pozorovatelé, falešné doklady. I přesto nebezpečí čekalo na každém kroku. Všude bylo mnoho policistů a vojáků. Na ulici byly vidět samé německé uniformy,"uvedla Stypułkovská-Chojecká. Příprava na akci včetně pozorování trvala jeden měsíc. Koncem ledna 1944 byla jednotka "Lota" připravena k akci. 

Akce byla naplánována velmi dobře. Jednotka byla poměrně velká, dobře vyzbrojená a role byly přesně rozdělené. Přímé vykonavatele rozsudku pak doprovázeli další vojáci, kteří skupinu kryli. Existovala i skupina zodpovědná za signalizaci. Za evakuaci po akci pak zodpovídali řidiči tří aut, "vysvětluje historik Brodacký. Organizátoři se shodli, že by se akce měla uskutečnit ráno. Důvodem byl fakt, že Kutschera jezdil do práce víceméně ve stejný čas, zatímco z práce se vracel ve  velmi rozdílných hodinách. Jako místo útoku byly zvoleny Ujezdovské aleje, kde jako "cizí lidi" budili méně pozornost. 

"Lot" původně plánoval akci na 28. ledna 1944. Jeho lidé tehdy zaujali své pozice, avšak ukázalo se, že Kutschera ten den do práce nedorazil. Ráno na krátkou dobu odjel z Varšavy, což se stávalo mimořádně zřídka. Termín akce byl tedy posunut na úterý 1. února 1944. Po deváté hodině ráno Kutschera vyjel ze svého domu. Když se jeho Opel dostal zhruba do úrovně sídla SS a policie, cestu mu zablokovalo auto vedené Michalem Issajevičem ("Misia"). Řidič Kutschery mu začal okamžitě dávat signály speciálním žlutým světlometem, kterým disponovala privilegovaná auta. K zastavenému Kutscherovu vozu okamžitě běžel "Lot" spolu se Zdeňkem Poradským ("Kruszynka"). Kutscheru pak obklíčili z obou stran a ihned zahájili svými stenguny palbu do kabiny automobilu. "Lot" vystřelil na místo spolujezdce, kde se nacházel Kutschera, celou dávku. "Kruszynka" ve stejné době zneškodnil vyskakujícího zraněného řidiče a poté spustil palbu také na Kutscheru. "Misia" mezitím opustil již zbytečný blokující vůz a společně s "Kruszynkou" vytáhli ještě živého Kutscheru z auta na vozovku. Po dalším výstřelu jistoty začali prohledávat kapsy Kutscherovy uniformy. Když nenašli žádný doklad totožnosti, soustředili se na jeho aktovku. Do akce se tehdy zapojila celá záložní skupina, která svou palbou ve směru strážnice budovy SS a policejního ředitelství kryla hlavní aktéry atentátu.
V přestřelce mezi Němci a odbojovou skupinou pak byli zraněni čtyři útočníci včetně "Loty", avšak všechny se povedlo odvézt z místa útoku. Celý útok trval přesně jednu minutu a čtyřicet vteřin. To pravé drama však mělo teprve začít. 

Dva lehce zranění vojáci skončili v nemocnici Maltézských rytířů. Rychle a hladce se je podařilo ošetřit a záhy z nemocnice odešli. Těžce zraněného "Lotu" a Mariana Sengera ("Tichého") bylo třeba odvézt do nemocnice na předměstí Praga. Tam následně podstoupili komplikovanou operaci a tam je také zatkla policie. Jako by toho nebylo málo, brzy se do vážných potíží dostali další členové skupiny Kazimír Scott ("Sokol") a Zbigniew Gęsicki ("Juno"). Ti měli nechat poté, co přivezli do nemocnice své zraněné kolegy, vozidlo někde v ulicích Pragy. Vůz byl z akce poškozený a byl tedy nápadný. "Sokol" a "Juno" však udělali chybu a rozhodli se, že se pro vozidlo vrátí zpět na východní břeh a zachrání ho pro pozdější akce. Když však vjeli na Kierbedziův most, zjistili, že Němci už tam dokázali postavit blokádu. Muži se rozhodli jet zpátky, ale auto uvízlo na zábradlí. Začala další střelba. Aby se zachránili, skočili "Juno" se "Sokolem" do Visly. Nepodařilo se jim však zachránit. Krátce nato zemřeli i "Lot" a "Tichý", které z předchozího zajetí polního četnictva v rámci odvážné akce zachránili spolubojovníci. 

Zabití Kutschery bylo pro Němce velkým šokem. V odvetě pak provedli několik hromadných poprav. Z Lublinu okamžitě přicestoval speciální vyšetřovací tým SS a na příkaz rozlíceného Hitlera nastala jatka. Třista Poláků nacisté  zastřelili okamžitě, dalších 5475 bylo uvězněno a obyvatelstvo Varšavy muselo zaplatit celkové odškodné sto milionů zlotých.

Zároveň se však Němci o organizátorech akce vyjadřovali s určitým respektem. Vilém Koppe, vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu, ve zprávě podané Hansi Frankovi akci polského podzemí nazval "královskou prací". Německý teror po čase trochu zeslábl. Němci se samozřejmě represí nevzdali, ale postupovali opatrněji. Jejich chování už nebylo tak brutální a ostentativní jako v době vlády Kutschery. Nejspíš došli k závěru, že když jsou Poláci schopni zlikvidovat generála SS, navíc v srdci policejní čtvrti, tak vlastně nikdo z nich není v bezpečí.