Když se v roce 1941 Němci a jejich spojenci nezadržitelně valili k Moskvě, ocitli se sovětští vojáci v téměř bezvýchodné situaci. Kvůli častým a uspěchaným úprkům sovětských vojáků padlo Němcům do rukou velké množství bojové techniky, včetně protitankových děl, které pak chyběly sovětským obráncům. Zoufalé časy si žádají zoufalé činy a Sověti se tak rozhodli ničit německé tanky pomocí psů s výbušninou. 

Navzdory tomu se nejednalo o tak zcela zoufalé a nouzové řešení, Sověti začali cvičit psy k ničení tanků a obrněné techniky již ve 30. letech. Mělo se jednat o levný a účinný prostředek k ničení nepřátelské techniky. Psi byli všude a výbušné zařízení také nebylo na výrobu náročné.

Foto: Sověti využívali k výcviku sovětské tanky. To v boji odhalilo obrovský problém, psi totiž běželi k sovětským, ne k německým tankům. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Němečtí padákoví myslivci za 2. světové války - tragédie rodiny Blücherových

Z počátku se ovšem nejednalo o psi, kteří měli na sobě připevněné sebevražedné zařízení, jejich úkol spočíval v tom, že měli pod tank nálož doručit uvolnit ji zatáhnutím za látkový pás a utéct zpět. To se ovšem ukázalo jako problematické, psi totiž často nechápali, co je jejich úkolem, či kam mají běžet, proto se postupem času přistoupilo k drastičtějšímu řešení. 

V okolí Moskvy bylo vytvořeno celkem 12 škol a výcvikových center pro výcvik psů K výcviku byla vybírána převážně střední a větší psí plemena, jako ovčáci, rotvajleři, ale také běžní kříženci a voříšci. Psi museli být dostatečně velcí a silní, aby mohli unést speciální látkový postroj, na kterém bylo umístěno 12 kilogramů výbušniny TNT, tu spustila 20 centimetrová dřevěná páka, která se sepnula, jakmile pes vběhl pod tank a výbušnina explodovala. Výhodou tohoto řešení měla být nenápadnost, běžící pes například ve vysoké trávě není moc vidět a šance na zničení nepřátelského tanku je tedy poměrně vysoká. Mezi další výhody patřila nízká výrobní a pořizovací cena a snadný transport, na rozdíl od protitankového děla pes chodí po svých a přesun je tak v podstatě bezproblémový. 

Výcvik byl jednoduchý. Pes se nechal několik dní hladovět a pod atrapu tanku bylo poté umístěno žrádlo. Vyhladovělý pes samozřejmě běžel hned k žrádlu a psi se tak brzy naučili, že se pod tanky skrývá něco k snědku. Psi byli také instruováni aby tanky obíhali a lehali si pod motorový prostor aby se snížilo riziko odhalení psa a tím i zastřelení například z trupového kulometu. Na to se psi cvičili tak, že byli ponecháni v zimě a chladu a pod motorovým prostorem bylo od motoru a výfuku poměrně teplo. Z dnešního pohledu se jeví využití psů k sebevražedným úkolům jako zcela nehumánní a odporné, tehdy se ovšem na životy psů v Sovětském svazu pohlíželo jinak.

Foto: Schéma výbušniny, kterou psi nesli | todayifoundout

Psali jsme:Neolitická válka na území dnešního Baskicka

První jednotky vyzbrojené protitankovými psi byly do struktur Rudé armády zařazeny v roce 1935, přičemž první bojové nasazení proběhlo již v létě 1941, kdy první skupinu 30 psů a 40 cvičitelů čekalo nasazení do boje. První nasazení skončilo fiaskem. Psi totiž byli instruování, aby si lehali pod stojící tank, psi tak byli zmateni a nevěděli co mají dělat, případně běhali podél tanků a čekali, až se zastaví, kdy byli často posádkou tanku zpozorováni a zastřeleni. Psi také nebyli zvyklí na válečný lomoz, výbuchy a výstřely, vystrašení psi tak často utíkali zpět do vlastních zákopů, což vyústilo ve výbuch trhaviny a smrt cvičitele a okolních vojáků, vracející psi tak začali být brzy stříleni. To vyústilo v nevoli cvičitelů, kteří odmítali střílet takové množství psů a otevřeně program kritizovali, na ty si ovšem brzy došláply zvláštní útvary tajné policie. Z první skupiny 30 psů se tak pouze čtyřem podařilo úkol splnit, vybuchnout a způsobit bohužel neznáme škody. Šest psů se vrátilo zpět do zákopů a způsobily smrt desítek sovětských vojáků, tři psi byli Němci zastřelení a zbytek psů utekl neznámo kam a nejsou o nich žádné zprávy. Již během první bitvy se tak Němcům dostalo do rukou výbušné zařízení. Německá propaganda se poté snažila tohoto zjištění využít k  diskreditaci Rudé armády a snažila se vykreslit, že sovětští vojáci posílají do boje místo sebe raději psy. 

Sověti se z neúspěchu poučili a výcvik psů pozměnili. Nyní se během výcviku používala i střelba a výbuchy, aby si na ně pes zvykl a nebál se. Další nasazení následovalo až během bojů o Moskvu v zimě roku 1941. Zde byli psi a cvičitelé sdruženi do 1. speciálního praporu, ten tvořilo celkem 212 psů a 199 cvičitelů.  Do útoku byli psi vypuštěni v houfu aby se zvedla šance na úspěch. Nicméně se ukázal další významný problém. Při výcviku byly využívány sovětské tanky, které využívaly dieselové motory, ovšem Němci měli ve svých tancích motory benzínové. Psi tedy byli vycvičeni na siluetu sovětských tanků, ale hlavně na specifický zápach nafty. Místo k německým tankům se tedy psi rozeběhli k sovětským tankům a celé bojové vystoupení vyústilo v obrovské ztráty na životech a technice sovětských tankistů.

Foto: Sovětší vojáci s protitankovými psi se přesouvají na pozice během bojů o Moskvu (zima 1941). Povšimněte si zimní kamufláže, kterou psi disponují. | topwar

Protitankoví psi se ovšem i navzdory tomuto ponižujícímu fiasku používali i nadále. Do konce roku 1941 se na frontě nacházelo okolo 1 000 protitankových psů, přičemž v roce 1942 se tento počet zdvojnásobil na 2 000. Od roku 1942 začala aktivita protitankových psů ustupovat a to především díky obrovským spojeneckým dodávkám bojové techniky, včetně tisíců protitankových děl. Od roku 1942 se tedy výcviková centra přeorientovala na výcvik psích kurýrů, kteří měli během bojů přepravovat rozkazy, munici, či zdravotní materiál.

Použití protitankových psů je i dnes velice kontroverzní téma, které je pro Rusko bolestné. Během druhé světové války se ovšem protitankové psy snažila sovětská propaganda co nejvíce využít a tvrdilo se, že hrdinní sovětští psi zničili 304 tanků. Takové tvrzení je ovšem zcela mimo realitu a i dnešní ruští historikové čísla mírní na maximálně několik málo desítek. Z dobových zdrojů máme kusé údaje o úspěších tohoto řešení. Například bojový odřad šesti bojových psů ze 160. pěší divize během bojů u Hluchiva se podařilo zničit 5 německých tanků, během bojů o Stalingradské letiště si psi připsali 13 zničených německých tanků a během bitvy v Kurském oblouků se 16 psům podařilo zničit 12 německých tanků během bojů o vesnice Bykovo a Tamarovka.

Foto: První výcviková centra pro protitankové psy vznikaly již ve 30. letech | Wikimedia Commons / Public domain

Celkově se ovšem jednalo o velice neúčinné řešení, kdy se zhruba 2 000 protitankovým psům podařilo zničit pouze několik desítek tanků. I když  se priorita protitankových psů upozadila, jejich výcvik ovšem probíhal ještě dlouho po válce a ruská armáda měla aktivní výcvikový program pro protitankové psy až do roku 1996.

Zde je překlad instrukcí pro sovětské polní velitele z roku 1942:

1. Hlavní body

• Protitankoví psi jsou pomocnou zbraní pěchoty v protitankové obraně, ale najdou uplatnění ve všech typech boje. 
• Protitankové psí jednotky jsou přímo podřízeny štábnímu velení armády. Štábní velení rozděluje jednotky protitankových psů na jednotlivé roty nebo čety a ty jsou přiřazeny pěším divizím jako posily protitankové obrany. 
• Týlové a nebojové prvky protitankové psí jednotky jsou umístěny v týlu armády. Tam se personál i psi systematicky cvičí a připravují na službu.
• Protitanková psí rota má celkem 81 protitankových psů. Rota se skládá ze tří čet po 27 psech. Četa se skládá ze tří skupin po 9 psech.
• Hlavní metodou ničení tanků je vypuštění psa z krytu na  maximální vzdálenost 200 metrů od nepřátelského tanku.
• Při správném použití na vzdálenost 100-150 metrů je protitankový pes účinnou zbraní pro ničení nepřátelských tanků.
• Protitankoví psi nesou svazek výbušnin ve speciálním látkovém postroji s pákou na hřbetě.
• Protitankoví psi pracují precizně a bezchybně pouze tehdy, jsou-li psi systematicky cvičeni a odpočati. Aby toho bylo dosaženo, musí být protitankové psí čety a roty každých deset dní staženy z frontových pozic a odvolány do týlu k výcviku a odpočinku.
• Velitel pěší divize má nařízeno jednotce přidělit alespoň jeden funkční tank, nejlépe ukořistěný, pro výcvik protitankové psí roty.
• Veliteli protitankové psí roty musí být přiděleny dva nákladní vozy GAZ-AA (1,5 tuny) k rychlému přesunu jedné protitankové psí čety. 
• Vojáci protitankových psích čet bojují především samostatně, a proto musí prokázat iniciativu, odvahu, disciplínu, rozhodnost a klid.
• Každý voják jednotky protitankových psů je vyzbrojen jedním protitankovým psem, automatickou puškou, jedním protitankovým granátem a dvěma láhvemi se zápalnou tekutinou.
• Po vypuštění svého psa pokračuje voják v boji se svou puškou, protitankovým granátem a lahvemi se zápalnou kapalinou jako součást své čety.
• Vojáci, kteří vypustili své psy, se po skončení bojů vrací do týlu k nafasování nového psa a odpočinku.

2. Použití psů v útočném boji 

• V ofenzivě se doporučuje rozdělit protitankovou psí rotu na čety, přičemž čety připojíme po jedné k druhému a třetímu sledu divize. Třetí četa zůstává v záloze.
• Protitankoví psi se používají pouze v případě, že se v okolí nenachází žádné spřátelené tanky.
• Připojování protitankových psů k prvnímu sledu je nesmyslné kvůli vysokým a zbytečným ztrátám mezi psy.
• Protitanková psí četa přičleněná ke střeleckým plukům nemůže být podřízena střeleckým praporům. 
• Záložní protitanková psí četa se používá podle rozkazů velitele divize při zpozorování nepřátelských protiútoků s použitím tanků.
• Po zadání cíle je protitanková psí četa vyslána na nákladních automobilech GAZ-AA k nejbližší obranné linii v ohroženém směru, sesedne, zaujme pozice napříč směrem pohybu nepřátelských tanků a chová se, jako by byla v defenzívě.
• Při útoku v oblastech se sněhem hlubším než 30 cm používejte psy pouze podél polních cest a zpevněných komunikací.

3. Použití psů v obranném boji 

• Protitanková psí rota připojená k divizi může být použita v bitvě, pokud k divizi nejsou přiděleny žádné tanky!
• Jedna protitanková psí četa dokáže poměrně dobře pokrýt 750-1000 metrů frontové linie proti hromadným útokům tanků.
• Protitanková psí rota se používá pouze v boji ve směrech ohrožených nepřátelskými tanky.
• Nejrozumnější místa pro použití protitankové psí roty jsou: na přední linii obrany, kde nejsou žádné protitankové překážky; na křídlech, která jsou slabě chráněna protitankovou obranou; na přístupech k dělostřeleckým pozicím, úderným skupinám nebo velitelství.
• Je velmi rozumné určit jednu protitankovou psí četu jako mobilní zálohu sloužící k posílení směrů ohrožených tanky a k ničení tanků, které prorazí přední linie. 
• Protitanková psí záloha se nachází u divizních protitankových záloh připravených k nasazení pomocí nákladních automobilů.
• Při obraně v zimním období se sněhem hlubším než 30 cm je použití psů omezeno na oblasti, kde je sníh odfoukán větrem nebo na polní cesty a zpevněné komunikace. 

4. Použití psů při obraně osady  

• Při obraně osad a větších osídlení bez přiřazených tanků je rozumné rozdělit protitankovou psí rotu na čety a připojit je k plukům.
• Pokud jeden pluk sám brání osadu, je rozumné přičlenit celou protitankovou psí rotu k jednomu pluku, kde budou jednotlivé čety přiděleny k pěším praporům. 
• V každém případě je nutné mít v záloze jednu nebo dvě čety připraené na nákladních automobilech, které se rychle rozmístí do jakékoli části osady, aby zničily nepřátelské tanky, které prorazí linii obrany.
• Záloha protitankových psů by měla být držena v krytém prostoru v usedlosti blízkosti velitelství pluku. 
• Protitankové psí čety jsou umístěny tak, aby každá četa kryla pouze jednu ulici proti nepřátelským tankům. 
• Pokud je přední linie obrany umístěna mimo osadu, mají protitankové psí čety za úkol zabránit nepříteli ve vstupu do osady.
• Nejlepší pozicí pro protitankové psy jsou podsklepené kamenné budovy s oknem dostatečně velkým, že jím je možné psa vypustit.
• Pozice protitankových psích čet jsou voleny tak, aby jejich linie útoku protínaly nejdůležitější směry, kudy se mohou nepřátelské tanky pohybovat, a ty, které jsou nejméně chráněny protitankovou obranou. 
• Pokud první obranná linie prochází městem, pozice protitankových psích čet by měly být přesunuty o jeden nebo dva bloky za frontovou linii.
• Velitel protitankové psí čety musí udržovat neustálou komunikaci s velitelem praporu, který se v daném úseku nachází, velitelem protitankové roty a jeho četami a spolupracovat s nimi.
• V závislosti na situaci mohou vojáci protitankové psí roty odpočívat od soumraku do východu slunce. 

5. Použití psů v nepřátelském týlu 

• Protitankoví psi mohou být používáni v nepřátelském týlu v oblastech, kde jsou soustředěny nepřátelské tanky, a to zejména v létě. 
• Chcete-li použít protitankové psy v týlu, přidělte oddíl (ne více než 9 psů) jednotce partyzánů. 
• Nejefektivnější podmínky pro nasazení protitankových psů v partyzánských oddílech jsou v létě a v lese. Použití v zimě je neúčinné kvůli problémům s pohybem hlubokým sněhem.
• Protitankové psy lze použít proti nepřátelským tankovým kolonám v pohybu nebo když jsou zastaveny. 
• Chcete-li ničit kolony tanků, vyberte si lesní cestu daleko od osad, kde se pravděpodobně budou pohybovat tanky. Protitankoví psí vojáci zaujímají pozice rovnoběžně s vozovkou s rozestupy 25-50 metrů mezi nimi a schovávají se za stromy. Psi by měli být vypuštěni, jakmile přední tank dosáhne posledního vojáka.  Je rozumné v oblasti rozmístit miny, kde není možná objížďka a s předstihem a vypustit psy, jakmile přední tank exploduje. 
• Jakmile je kolona zastavena, jsou vypuštěni protitankoví psi na vzdálenost 150-200 metrů. Přeživší nepřátele jsou eliminováni partyzánským oddílem.
• Nejlepší čas k útoku je brzy ráno, kdy je viditelnost nižší. 

6. Povinnosti velitelů rot a čet   

1. Velitel roty musí:

• Znát operační cíl a jednotku nebo formaci, ke které je rota připojena.
• Rozdělovat úkoly velitelům čet a dodržovat jejich plnění.
• Pokud je do boje povolána záloha, s maximálním spěchem jí přiřadit vhodný bojový úsek.
• Neustále udržovat spojení s veliteli čet a velitelem jednotky nebo formace, ke které je rota připojena. 
• Pokud není k dispozici žádná záloha, zůstaňte u jednotky plnící nejdůležitější úkol. 
• Po konci bitvy shromážděte jednotky, které vypustily své psy, a nasměrujte je do týlu kde jim bude vydán nový pes.
• Zorganizovat a zajistit správné krmení a ochranu psů v boji i mimo něj. 
• Pěstovat a odměňovat iniciativu, odvahu a rozhodnost v boji mezi svými podřízenými.
• Kontrolovat výstroj a výzbroj vojáků i psů.
• Zaznamenat každý bojový úspěch použití protitankových psů a nahlásit ho nadřízenému veliteli.

2. Velitel čety musí:

• Znát operační cíl pluku, ke kterému je četa připojena. 
• Dbát přidělených rozkazů velitele roty.
• Osobně vyhledat a určit pozice, kde budou vojáci a protitankoví psi rozmístěni. Správná pozice musí: poskytovat dobrý rozhled po okolí; zůstat skryta před nepřátelským průzkumným letounem; taková, která zabraňuje vniknutí do pozice zezadu
• Vyhněte se pozicím, které jsou v palebné rovině našich děl a kulometů.
• Pozice musí být od sebe 25-50 metrů od sebe.
• Držet své pozice, dokud není vydán pokyn velitele roty nebo velitele jednotky, ke které je četa připojena. 
• Neustále udržovat spojení s velitelem jednotky, ke které je četa připojena, velitelem roty a ostatními veliteli čet. 
• Být přítomen na pozici, odkud s největší pravděpodobností přijde nepřátelský útok.
• Být příkladem pro své podřízené, odměňovat iniciativu, odvahu a rozhodnost v boji. 
• Zajistit správné krmení a ochranu psů v četě. 
• Kontrolovat výstroj a výzbroj vojáků i psů.

Zdroj: Tank Archives, Pamyat-Naroda.ru, Russia Beyond