Aby se něco mohlo vyrobit, je potřeba vzájemná souhra několika faktorů. Je potřeba mít materiál, výrobní kapacity, reálný dodací termín a hlavně výrobek musí být možné dle zadaných specifikací vůbec vyrobit.

Materiál

Pokud je materiál skladem – tak to je ideální stav a můžeme začít s výrobou.

Pokud skladem není – většinou však materiál skladem není, protože každý zákazník má jiné požadavky (jiná barva, jiný typ přezek atd.) a bohužel musíme nakoupit materiál nově vyráběný na zakázku. Jsme relativně malý stát, takže i odběry našich zákazníků (a to i v případě státních zakázek) jsou poměrně malé. Bohužel při malých odběrech musíme počkat, až na nás přijde řada a výrobci materiálu nás většinou neupřednostní. Pokud bychom odebírali desítky tisíc metrů látek nebo desítky tisíc přezek od jednoho typu, tak bychom možná měli šanci na lepší dodací termíny.

Foto: Pokud je materiál skladem – tak to je ideální stav a můžeme začít s výrobou

Navíc pokud vezmeme v úvahu požadavky ČOS (Český obranný standard), kde jsou uvedeny požadavky našeho ministerstva obrany na veškerý nakupovaný materiál, tak nákup takového materiálu není vůbec jednoduchý. Požadavky ČOS jsou velmi náročné a konečné odběry tak malé, že se vývojem materiálu dle ČOS pro českou armádu nikdo moc zabývat ani nechce. A to mluvíme o evropských výrobcích dodávající materiál např. do německé armády.

Pokud materiál skladem není, tak čekáme až nám dorazí od výrobce.

• Týden až dva čekáme na dodání materiálu od tuzemského výrobce, který ho musí mít ale skladem.
• 30 – 60 dní čekáme na materiál jak od tuzemských tak zahraničních výrobců, kteří ho také nemají skladem a vyrábí ho na zakázku. Na některé materiály čekáme třeba i 3 měsíce…
• Nejdelší dodací dobu mají lamináty. U laminátů máme za 60 dní látku, za 5 dní máme slaminováno a dalších 20 dní čekáme až lepidlo „zasíťuje“ a dosáhlo se správné pevnosti. Toto je fyzikální proces, který se opravdu nedá zkrátit. Takže za 90 dní máme laminát na rolích připravený k výrobě.

Foto: Posílání po moři je levnější, ale zase zabere až 2 měsíce

Doprava materiálu ze světa do Čech

• Materiál z Evropy – dodací doba od evropských výrobců je super, materiál máme většinu za týden až dva týdny.
• Materiál z USA, Koreje, Vietnamu, Tchajwanu atd. – pokud pospícháme, tak ho pošleme letadlem (je tady za 7 -10 dní). To je ale mnohonásobně dražší než námořní doprava. Většinu materiálu se tedy snažíme posílat po moři, což ale zase zabere až 2 měsíce.

Foto: Doprava materiálu letadlem trvá 7 -10 dní, je ale mnohonásobně dražší než námořní doprava

Doprava materiálu z Evropy do Asie a pak do Čech

Tak jako my vozíme některé materiály z Asie – např. přezky, protože jsou kvalitní, levné a je možné nakoupit menší minimální množství, tak bohužel musíme vozit některé materiály z Evropy na výrobu k našemu asijskému partnerovi. Bohužel se nám zatím u některých materiálů nepodařilo najít kvalitního výrobce v Asii, který by splňoval naše požadavky (např. látky s maskovacím potiskem, gumičky/pruženky atd.). Třeba u laminátů se nám nepodařio vůbec najít další výrobce ani na západě ani na východě, který by splňoval naše požadavky na soudržnost laminovaných materiálů. Nejlepší lamináty jsou zatím pouze z Čech…

Nejkurióznější dopravu jsme zatím zařizovali při realizaci zakázky Komplet protiúderový pro ministerstvo vnitra. V Asii jsme nakoupili látku, kterou jsme poslali letecky do Čech na slaminování, pak zpět letecky do Asie k našemu obchodnímu partnerovi na ušití a pak zase zpět do Čech letecky, aby se stihl termín dodání…

Výroba

• Výroba v Čechách – nejen u nás, ale v celé Evropě šicí kapacity pomalu mizí a tak je zde možné realizovat pouze menší zakázky nebo s zakázky s delším dodacím termínem.

Foto: V Čechách je možné realizovat pouze menší zakázky nebo s zakázky s delším dodacím termínem

• Výroba v Asii – ať si říká kdo chce co chce, naše zkušenosti jsou takové, že při výrobě v Čechách těžko dosahujeme kvality, kterou máme u našeho obchodního partnera v Číně. Máte na stole počítač Lenovo? Hádejte, kde byl vyroben. Nosíte špičkové outdoorové oblečení značky Arcteryx? Hádejte, kde se vyrábí… Výrobní doba v Asii se pohybuje okolo 90 dní. I velké tovármy musí kupodivu svojí výrobu plánovat dlouho dopředu a nevyrobí nic na lusknutí prstem. I oni musejí čekat na dodání materiálu, který se vyrábí na zakázku a i zde jenom dodání materiálu trvá 45 – 60 dní.

Doprava výrobků z Asie

• Ta samá doba co materiál: letecky 7-10 dní, ale za draho nebo 2 měsíce po moři levněji. Pokud jsou tedy zrovna volné lodě, protože hodně lodních společností v posledních letech skončilo a na námořní dopravu je velký přetlak.

Jak do toho všeho zapadají veřejné zakázky s dodacím termínem 30 nebo 60 dní?

Zkuste si to spočítat:

• materiál – 60 dní
• doprava materiálu – 7-10 dní nebo 2 měsíce
• výroba – 30 dní
• doprava – 7-10 dní nebo 2 měsíce

Foto: Půl roku je ideální dodací doba na to, aby byla výroba efektivní a finální výrobek nebyl předražený

Tak to máme půl roku, což je ideální dodací doba na to, aby byla výroba efektivní a finální výrobek nebyl předražený. Pokud je v zadávací dokumentaci požadovaná doba dodání 30 nebo 60 dní, má cenu do takové soutěže vůbec chodit? To by to musel mít někdo skladem a jenom čekat, až bude zakázka přesně na jeho výrobky. Takové zakázky jsou prakticky jenom pro obchodníky, kteří od někoho nakupují zboží, které skladem už je. Tento systém zakázek je pro výrobce ať už tuzemské tak i zahraniční naprosto šibeniční. I my, když vidíme, že dodací termín je takto krátký, tak aniž bychom četli specifikaci požadovaného výrobku, tak zadávací dokumentaci rovnou přesouváme do složky Neúčast.

A to jsme pominuli zatím fakt, že každý zadavatel chce něco jiného, takže musíte i nějakou dobu věnovat vývoji výrobku, který chcete nabídnout.

Jak to chodí v současnosti u veřejných zakázek?

U některých zadavatelů a u některých veřejných zakázek je situace ještě docela dobrá. V zadávací dokumentaci jsou požadované rozumné parametry, je přiměřená dodací doba a v nabídce do soutěže se předkládá i vzorek. To je velmi důležité, protože při hodnocení nabídek do soutěže zástupci uživatelů hodnotí i samotný výrobek, jeho užitné vlastnosti atd. O vítězi soutěže tak nerozhoduje jenom nejnižší cena, ale také jak je výrobek kvalitní a nakolik splňuje představy a požadavky skutečných uživatelů a ne jenom úředníků z ministerstva, kteří třeba batoh nebo neprůstřelnou vestu nikdy ve skutečnosti neviděli.

Foto: U některých zadavatelů a u některých veřejných zakázek je situace ještě docela dobrá a pak jsou jiné zakázky, které jsou z našeho pohledu naprosto nepochopitelné

A pak jsou jiné zakázky, které jsou z našeho pohledu naprosto nepochopitelné. Zadávací dokumentace má třeba sto stran, kde je naprosto přesně dáno úplně všechno – parametry látek, přezek, nití, popruhů, lemovek, gumiček, přesně popsané 4 různé tloušťky popruhů stejné šíře (my například posledních 20 let používáme popruhy různých šířek ale jenom jedné tloušťky a uživatelům to vyhovuje), tvary jednotlivých dílů atd.. U přezek je třeba přesně popsaný konkrétní výrobek určité firmy, takže není možné použít přezku stejného typu od jiného výrobce, který má třeba výhodnější podmínky (dodací doba, cena, minimální množství).

No a potom máme maskovací barvy. Víte, co se říká mezi evropskými výrobci látek? Že u české neprůstřelné vesty je nejdůležitější správná zelená barva…

Když pak dojdete na konec zadávací dokumentace, tak zjistíte, že někdo zkombinoval to nejlepší z několika různých výrobků. Ale nikdo nikdy takový výrobek ještě neviděl. V podstatě nám z toho vyjde auto s benzínovým motorem, ale s převodovkou z nafťáku. Takže jezdit to bude, jenom trochu pomalu a nebude to ono…

Pokud se vrátíme zpět k nabídce do takové soutěže, tak je situace následující:

• Zadávací dokumentace je komplikovaná, obsáhlá a naprosto přesně daná. Uchazeč pak nabídce vyplní formulář, že je schopný všechny požadované parametry splnit.
• Zadavatel požaduje v nabídce pouze předložení všech možných dokumentů, které se ale k vlastnímu výrobku nevztahují (různá prohlášení, potvrzení atd.).
• Jediným kritériem pro hodnocení je nejnižší cena.
• V nabídce se nepředkládá soutěžní vzorek, takže uživatel prakticky v této fázi kupuje zajíce v pytli.
• Vybraný uchazeč, který prohlásil, že je schopný všechny parametry splnit a má nejnižší cenu, poté dostane smlouvu a předkládá poměrně velké množství vzorků. Ty se pak testují v různých typech zkoušek (např. vojskové, kontrolní atd.). Tyto zkoušky trvají několik měsíců, kdy má uživatel možnost si nabízený výrobek pořádně vyzkoušet.

Foto: V některých zadávacích dokumentacích zjistíte, že někdo zkombinoval to nejlepší z několika různých výrobků. Ale nikdo nikdy takový výrobek ještě neviděl.

Po proběhnutí všech zkoušek se může stát, že:

• Výrobek splnil všechny parametry, ale nedá se z nějakého důvodu nosit (překombinování protichůdných požadavků). To ale není důvod ke změně výrobku nebo zrušení smlouvy. Uživatel pak tedy dostane to co vlastně dle zadávací dokumentace chtěl, jenom je to něco úplně jiného a moc se mu to nelíbí.
• Výrobek nějaký parametr nesplnil a uchazeč je vyzván k nápravě. Je to poslední možnost uživatele dostat výrobek, který mu bude vyhovovat. Pokud jsou ale úpravy zásadní, tak mohou ovlivnit cenu, na což vybraný uchazeč nemusí přistoupit, protože by to zásadně ovlivnilo jeho náklady a konečná cena za výrobek by byla vyšší. To samozřejmě nelze, protože se soutěžilo na nejnižší cenu, kterou není možné navýšit. Takže případné úpravy jsou jenom kosmetické.
• Výrobek nějaký parametr nesplnil nebo není možné provést další úpravy. Vybraný uchazeč odstoupí od smlouvy, výběrové řízení je zrušeno a celý kolotoč začíná znovu… Když vezmeme v úvahu, že taková výběrová řízení probíhají ve 2 etapách (v prvním kole je pouhé prokázání kvalifikace, ve druhém kole předložení cenové nabídky), přičteme různé lhůty na předložení dokladů, poté lhůtu na předložení nabídky, lhůty na vyhodnocení, lhůty na odvolání atd., tak se může stát, že uběhne rok a začíná se úplně od začátku.

Abychom to zjednodušili: Kdo z vás si kupuje nové boty tak, že si ty staré obnošené boty zváží, změří, nechá si od výrobce předložit hygienický atest a pak si koupí ty nejlevnější aniž by je předtím viděl? Hodně soutěží je dnes v tomto duchu – co nejnižší cena bez ohledu na kvalitu výrobku či příznivý poměr cena x užitné vlastnosti. I naše babičky říkávaly, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl kupovat nejlevnější věci…

Sen výrobce

I my máme své sny. Tak třeba tento:

• Volnější zádavací dokumentace – výrobek je popsaný zhruba, pouze jeho základní vlastnosti. Tím by bylo možné, aby různí uchazeči mohli nabídnout různé typy výrobků a uživatel si mohl skutečně vybrat. Pokud je výrobek popsaný naprosto přesně není možné nabídnout jinou variantu a někteří výrobci se takových soutěží ani neúčastní.
• Hodnotící kritérium jak cena, tak užitné vlastnosti.
• Předkládání vzorku už v nabídce do soutěže a ne až po uzavření smlouvy s vybraným uchazečem.
• Dodací doba min 150 – 180 dní.
• Český obranný standard (ČOS) – stanovené rozumné parametry matariálů, kdy bude záležet na kvalitě, ceně a hlavně vyrobitelnosti. Pokud se stanoví nějaké parametry, které je nutné dodržet, je potřeba zjistit u více výrobců, zda to vůbec jde vyrobit – tzv. studie proveditelnosti, která bude navázána i na ekonomickou výhodnost.
• Plánování – Rámcové smlouvy jsou dnes na několik let, což je sice dobré, ale vlastní výroba se řídí dílčími objednávkami. Termíny objednávek ale nejsou ani ve smlouvě ani nejsou nijak známé dopředu. Výrobce tak stejně nemá možnost nějakého plánování. Výrobci materiálů se na konci každého roku ptají, jaký bude výhled na přístí rok, aby si i oni mohli vytvořt plán, ale když ani my jako dodavatelé nemáme žádný plán, tak jim nemůžeme nic říct. Což může být problém např. u balistického materiálu, kdy v případě nějakých větších konfliktů či krizí je balistický materiál vyprodán na měsíce dopředu.

Někde se vybírá podle ceny a kvality, někde jenom podle ceny.

Ruku na srdce – chceme, aby se našim vojákům a policistům dodávalo zboží nejlevnější s možností jednoduchého nákupu nebo nejlepší/nejefektivnější?