Švýcarský Panzer 68 byl pokusem Švýcarska o konstrukci a stavbu vlastního hlavního bojového tanku, což byla obrovská výzva. Tank byl navržen v 60. letech a vycházel z tanku vyvinutého v poválečném období, který byl již zastaralý, jakmile vstoupil do služby. Panzer 68 sice tuto starší konstrukci o něco vylepšil, avšak i tento stroj se potýkal s řadou problémů, kdy některé z nich byly tak závažné, že se vozidlo stalo středobodem politického skandálu, který nakonec vyústil v rezignaci švýcarského ministra obrany.

Foto: Panzer 68 v roce 1991 | Comet Photo AG (Zürich) / CC BY-SA 4.0

Předchůdcem Panzeru 68 byl Panzeru 61, který byl vyvinut v 50. letech 20. století s cílem poskytnout švýcarské armádě domácí tank. Po druhé světové válce Švýcarsko toužilo po nákupu zahraničních tanků, které by nahradily jejich zastaralá válečná vozidla, jako byl německý stíhač tanků Hetzer. Kvůli korejské válce se ukázalo, že sehnat kvalitní zahraniční vozidla je nemožné, a tak se Švýcaři rozhodli pro francouzský AMX 13 jako provizorium, než se podaří najít schopnější konstrukci.

Psali jsme:Rusové chtějí obnovit projekt velkého obojživelného letounu Albatros

V roce 1953 pak vláda vyčlenila finanční prostředky na vývoj vlastního tanku. První prototyp tohoto vozidla byl v provozu v roce 1957. Zpočátku byl tank vyzbrojen švýcarským kanonem ráže 90 mm, který byl brzy nahrazen britským kanonem Ordnance QF ráže 20 liber. Nakonec se Švýcaři ustálili na 105mm kanonu Royal Ordnance L7, který je považován za jeden z nejlepších tankových kanonů vůbec. Vozidlo s tímto kanonem se začalo vyrábět v roce 1961 jako Panzer 61. Připomeňme, že mnohem výkonnější sovětský tank T-54 se v té době již vyráběl více než deset let. Jakmile se Panzer 61 dostal do výroby, byl již zastaralý, a tak Švýcaři začali pracovat na jeho náhradě.

Panzer 68 byl postaven na základě konstrukce tanku Panzer 61. Nové vozidlo dostalo širší pásy, výkonnější motor a stabilizované dělo. Zvýšila se také tloušťka jeho pancíře, a to z maximálních 80 mm u Panzeru 61 na 120 mm u Panzeru 68. Navzdory svému názvu se Panzer 68 ve skutečnosti začal vyrábět až v roce 1971. Stejně jako jeho předchůdce byl Panzer 68 po svém příchodu beznadějně překonán. Jeho válcovaný ocelový pancíř byl proti moderním zbraním jednoduše nedostatečný, zatímco jeho dělo, stále ještě 105mm L7, bylo sice schopné, ale daleko za novějšími tanky, z nichž mnohé nyní používaly 120mm děla.

Pro představu, v době, kdy se Panzer 68 začal v roce 1971 vyrábět, byl britský Chieftain ve službě již pět let a sovětský T-64 se 125mm kanónem byl ve službě od počátku 60. let. Kromě toho americký M1 Abrams byl vzdálen pouhých devět let. Je však třeba uznat, že 44tunový Panzer 68 byl ve srovnání s mnoha jinými tanky relativně malým a lehkým vozidlem, což mělo v hornatém terénu Švýcarska své výhody.

Během několika následujících desetiletí se Panzer 68 dočkal mnoha modernizací. V roce 1992 byl již zcela zastaralý, ale Švýcaři zahájili mohutné modernizační úpravy, aby byl co nejvíce konkurenceschopný. Tato verze byla pojmenována Panzer 68/88. Zajímavé je, že tyto modernizace zavedly systém řízení palby z tanku Leopard 2. Přesto bylo vozidlo pomalu odsunuto na vedlejší kolej poté, co Švýcarsko začalo provozovat nesrovnatelně lepší Leopard 2. Do roku 2003 byl Panzer 68 již zcela vyřazen ze služby.

Psali jsme:Ruská armáda se vyzbrojuje dálkově ovládanými bojovými vozidly Uran-9

Panzer 68 je poměrně nevýrazné vozidlo, které se do paměti zapsalo především několika příšernými konstrukčními chybami. V roce 1979 vyšel ve švýcarském týdeníku článek, který popisoval jeho problémy. V článku náčelník obrněných sil švýcarské armády uvedl, že tank "není vhodný pro boj". Tento článek byl podnětem k vládnímu přezkoumání vozidla. Tato revize překvapivé množství problémů s tankem Panzer 68 potvrdila. Některé z nich zahrnovaly nukleárně-biologicko-chemický (NBC) systém tanku, který byl tak špatný, že osádky musely uvnitř vozidla využívat osobní ochranné prostředky. Jeden člen osádky vysvětlil, že s touto ochranou byly jejich schopnosti značně omezeny a nebyli schopni přesně střílet.

Další problém byl s převodovkou vozidla, která nemohla zařadit zpátečku, dokud tank zcela nezastavil. Radiostanice tanku Panzer 68 rušily elektronický systém otáčení věže, což způsobovalo nekontrolované pohyby věže. Tato děsivá závada mohla být osudná při pokusu o zamíření hlavní zbraně na nepřítele. Aby tento problém posádky obešly, musely v boji vypínat radiostanice tanku, což znemožňovalo komunikaci s ostatními vozidly, a švýcarské tankové formace to z taktického hlediska vracelo o desítky let zpět.

A konečně nejznepokojivější závada se týkala samotného hlavního děla, které mohlo vystřelit samovolně. Protože palebný mechanismus sdílel obvody s topením tanku, byl hlavní kanon náchylný k palbě, když se aktivovalo topení. Tato závada naštěstí nezpůsobila žádné nehody a většina problémů byla u verze Panzer 68/88 odstraněna. Bez ohledu na to politické důsledky těchto zpráv způsobily, že ministr obrany rezignoval. Panzer 68 byl dobrým pokusem o hlavní bojový tank, zvláště od národa s malými zkušenostmi s konstrukcí tanků. Bohužel však nedosahoval kvalit svých soupeřů a jeho děsivé nedostatky jsou dnes jeho nejznámějšími aspekty.

Zdroj: warhistoryonline.com