České země včetně Sudet byly velmi důležitou součástí nacistického Německa za 2. světové války. Průmyslové kapacity, kvalifikované pracovní síly, téměř nedosažitelnost pro angloamerickou bombardovací ofenzívu – to vše dělalo z našeho území zásadní zázemí Třetí říše. Málokdo si dnes například uvědomuje, že zabráním Sudet v říjnu 1938 získalo Německo, tehdy potácející se hospodářsky na hraně státního krachu, území, které bylo hned po Anglii a Belgii třetí oblastí s nejvyšším stupněm industrializace v celé Evropě.

Foto: O továrnách v Sudetech, které byly tehdy součástí nacistického Německa, se dochovalo jen velmi málo informací. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

O tajných německých vojenských podnicích/továrnách na území tehdejšího Protektorátu je dnes celkem známo relativně dost informací. Jinak je tomu v případě kapacit takovýchto zařízení v odtržených Sudetech, které byly tehdy součástí nacistického Německa. Dochovalo se jen velmi málo informací.

Psali jsme:Samuraj oblohy – napůl oslepený letěl se svým poškozeným Zerem pět hodin zpět na základnu

Na počátku léta 1942 již německá Luftwaffe ztrácela vzdušnou převahu i nad Německem a v samotném Německu tak vyvstala potřeba přesunout ohrožené podniky zbrojní výroby z Německa mimo dosah bombardérů spojenců. Při výběru tzv. „úhybných míst“ (Ausweichstellen) padala volba velmi často na území Říšské župy Sudety. Dokonce tak často, že se pak Sudetům začalo říkat „protiletecký kryt Říše“ (Luftschutzkeller des Reiches). V přesunutých podnicích či domácích se změněnou výrobní náplní se vyráběly například přídavné raketové motory, vysokofrekvenční radary (vlastní konstrukce!), náplně do min, magnetické a akustické roznětky k námořním minám, optika pro ponorky a tanky, díly do ponorek, nebo se v nich rozebíraly sestřelené nepřátelské letouny, atd. Dodnes není ani zdaleka zmapováno, co všechno a kde všude se v Sudetech během války za válečný materiál vlastně vyrábělo.

Jednou z velmi málo známé válečné produkce v Sudetech během druhé světové války je válečná výroba v podniku v Jizerských horách v obci Albrechtice, podniku, který i dnes existuje pod názvem DETOA.  Technická základna dnešní podoby této firmy vznikla z nově otevřených dílen v Albrechticích v Jizerských horách ve 30. letech 20. století, kde zakladatel továrny Johann Schowanek začal vyrábět v Československu dřevěnou hračku zvanou jojo, tehdy módní hit z USA. Svou firmu založil ale již v roce 1908 v Jiřetíně. Přestěhování do nově vybudovaných kapacit v Albrechticách mu umožnilo už kolem roku 1920 vyvážet ve velkém dřevěné výrobky, především korálky, do mnoha zemí všech světadílů včetně Afriky. Dřevěné hračky pod značkou TOY-TOY přišly na řadu v letech 1925 až 1927, později se výrobní sortiment firmy dál rozšířil o komponenty do společenských her a o mechaniky a klávesnice pro pianina a klavíry. Dnešní podobu závod získal v roce 1935.

Druhá světová válka a odtržení Sudet od zbytku Československa ale znamenala pro tuto firmu zcela zásadní změnu sortimentu. Firma začala dodávat pro Waffenamt poměrně značné množství vojenských výrobků. To, co ji klasifikuje jako leteckého výrobce, byla rozsáhlá válečná produkce lafetace prakticky všech obranných kulometů v německých bombardovacích a bitevních letounech, obsluhovaných střelcem. Tj. od Ju-52/3m, Ju.86, Ju-88, He-111, Ju-87, po Bf-110, atd., atd., všude byste narazili na produkt této fabriky. Leteckou produkci, dá-li se to tak říci, znamenal i monopol na výrobu dřevěných maket a modelů vojenské techniky (malá část i z umělých hmot) především v měřítku nejčastěji 1:50 a 1:200, ale i v jiných. Byly vyráběny pro výcvik v rozpoznávání vlastní, ale především nepřátelské vojenské techniky pro všechny německé složky branné moci, tj. letadla pro Luftwaffe, tanky a pozemní technika pro Wehrmacht a lodě pro Kriegsmarine. Mimochodem, existuje kraťounký filmový záběr v dobovém týdeníku, na nichž mohl divák vidět plavební (!) zkoušky údajně třímetrové makety bitevní lodi Bismarck v jakési kašně či bazénku před hlavním vchodem do fabriky.

Maket vojenské techniky všeho druhu bylo vyrobeno v Albrechticích veliké množství. Ještě dnes jsou válečné dřevěné makety z této továrny předmětem značného zájmu sběratelů na celém světě, spolu s maketami vojenské techniky, tzv. „Vikingy“ v měřítku 1:200 z umělé hmoty. Stává se dokonce, že dnešní modeláři „vyrábějí“ kopie těchto původních maket, nebo dokonce modely například letadel z úplného konce války, které s největší pravděpodobností v sortimentu firmy Schowanek ani nebyly. Na sběratelských burzách se ale prodávají velmi dobře.

Psali jsme:Mariňák Robert Simanek se vrhl na granát a zachránil své spolubojovníky. Dostal Medaili cti

Zásadním, byť neleteckým sortimentem za války, produkovaným továrnou v Albrechticích, byly „obyčejné“ vojenské bedničky na munici. Opět jich bylo pochopitelně vyrobeno a dodáno obrovské množství. Je třeba si uvědomit, že bez nich by se Wehrmacht, Luftwaffe i vojska SS velmi rychle zastavily. Pro zajištění zásobování vojenských jednotek jakoukoli municí byly tyto výrobky naprosto zásadní, a továrna v Albrechticích byla zpočátku jejich monopolním dodavatelem říšské branné moci.

Podnik DETOA v Albrechticích dnes provozuje vlastní tovární muzeum, které obsahuje i některé vzorky a ukázky z této válečné výroby, vystavuje například originální a ve fabrice prokazatelně vyrobenou dřevěnou maketu amerického bombardéru B-25, atd. Mimochodem, největším znalcem na našem území, co se týká maket k rozpoznávání letadel a jiné válečné techniky z válečné produkce z Albrechtic, je pan Milan Olšanský z Brna, a jeho postřehy a znalosti, které publikuje i na svých stránkách na internetu, jsou v tomto směru skutečně velmi zajímavé.

V továrně si může zájemce také objednat exkurzi do provozů, která je rovněž velmi zajímavá. Dokonce na některých vnitřních informačních panelech v rámci prohlídkového okruhu v dílnách byly zmínky a fotografie svědčící o tom, že na konci války továrna vyráběla a dodávala i komponenty pro V-1 a V-2. Nejasné fotografie a minimum dalších informací však neumožňují blíže specifikovat tuto oblast její válečné výroby, a tak je zde otevřeno pole neorané pro další vojenské historiky - badatele.

Továrna v Albrechticích byla vysoce ceněnou součástí kapacit nacistické válečné zbrojní výroby v Třetí říši. Nikdy nebyla bombardována, nikdy se neobjevila na seznamu cílů pro tuto noc, žádní hloubkaři ani letečtí průzkumníci se o ni nikdy nezajímali. Nikdy na ní nikdo nezaútočil ani letecky, ani jinak. Po válce národní správa obnovila výrobu hraček a součástek pro kompletaci klavírů a pianin, a na válečnou zbrojní produkci všichni rádi zapomněli. Ale to je již jiná historie.

Zdroj: Bundesarchiv