Roy Benavidez se narodil v roce 1935 hispánským rodičům v Texasu. Roy byl svými rodiči vychováván jako vlastenec, a když začala válka v Koreji, přihlásil se jako dobrovolník do Texaské armádní národní gardy, se kterou následně odletěl bojovat do Koreji. Když válka skončila, Roy v armádě zůstal a přihlásil se do speciálních armádních jednotek. Když začala válka ve Vietnamu, byl Roy v roce 1965 poslán do Jižního Vietnamu, kde působil jako poradce u speciální oddílů Jihovietnamské republiky. Jednoho dne během své mise šlápl na minu a musel být s těžkým zraněním nohou evakuován zpět do USA, kde byl operován. Následná diagnóza lékařů byla i tak nelítostná - Lékaři tehdy dospěli k názoru, že Roy již nebude nikdy normálně chodit a napsali mu propouštěcí papíry.

Roy vzpomíná, že když ležel v nemocnici a každý den v televizi viděl, jak jeho spoluobčané pálí americké vlajky a uráží své vojáky, přísahal si, že bude zase chodit, ať to stojí, co to stojí, protože chtěl dál své vlasti sloužit a do Vietnamu se zase vrátit. Začal po nocích za pomoci spolupacientů tajně cvičit. Proti lékařský příkazům slezl z postele, za pomocí loktů se doplazil ke zdi a tam se pokoušel zvednout. Trvalo to celé měsíce a strašně to bolelo, až měl často slzy v očích, ale Roy to nakonec dal. Když ho pak za rok propustili z nemocnice, tak kráčel vedle své ženy po svých. A i když měl pořád bolesti, tak se v roce 1968 do Vietnamu dobrovolně zase vrátil, aby naplnil svůj slib, který si v nemocnici dal.

Druhého května 1968 se dvanáctičlenná jednotka speciálních oddílů, kterou doprovázeli místní průzkumníci, dostala do obklíčení severovietnamské armády. Roy ty kluky znal, protože společně prošli výcvikem a když uslyšel, že jsou v nebezpečí, neváhal ani minutu, naskočil do vrtulníku a pilota navedl do místa obklíčení. Roy tehdy jednal tak impulsivně, že neměl ani zbraň, jen svůj vojenský nůž a lékárničku.

Psali jsme:Rafał Gan-Ganowicz - polský žoldák, který nezabíjel lidi, jen komunisty

Když ho pak vrtulník vysadil, Roy musel uběhnout v nepřátelské střelbě 75 metrů, než se dostal ke zdecimované jednotce. Někteří muži oddílu, včetně velitele, už byli po smrti a ostatní utrpěli zranění. Ač byl sám taky zraněn na hlavě a na noze, zapojil se do boje a ujal se velení. I když krvácel, strávil se svými kamarády dalších šest hodin v obranných bojích. Nejdříve za pomoci dýmovnic navedl záchranné vrtulníky a potom zachránil život osmi zraněným mužům, když je přenesl na místo, kde mohly vrtulníky přistát. Když pak byl jeden z vrtulníků krátce po vzletu sestřelen, Roy tehdy vytáhl zraněné z vraku, aby následně organizoval jejich společnou obranu. Skupina pak odrážela útočící Vietnamce, dokud nepřiletěly další vrtulníky. Během čekání se jeden komunistický voják dostal až do jejich postavení a bodl Royovi bodák do břicha. Ten ho z rány vytáhl a následně Vietnamce zabil svým nožem. Když pak přilétl poslední evakuační vrtulník, Roy svou střelbou kryl poslední přeživší. Stihl ještě zastřelit dva Vietnamce, kteří se dostali k vrtulníku a pak se díky velké ztrátě krve zhroutil. Kolegové si tehdy mysleli, že je mrtev a tak byl Roy evakuován v igelitovém pytli. Naštěstí, muž, který ležel vedle něj, si všiml, že je Roy živý a začal volat o pomoc. Když pak zdravotník otevřel Royův pytel, byl Roy již na pokraji bezvědomí, nemohl mluvit a v podstatě vypadal jako mrtvý, přesto z posledních sil plivl zdravotníkovi do obličeje, čímž na sebe upozornil.

Foto: Roy Benavidez dostává Medaili cti z rukou Ronalda Regana | warhistoryonline

Roy byl následně operován a zachráněn. Podruhé tak skončil ve vojenské nemocnici ve Státech a za svojí chrabrost v boji tehdy obdržel vyznamenání za odvahu a čtyři purpurová srdce. Po třinácti letech, kdy si velící důstojník speciálů, plukovník Drake, četl podrobnou zprávu o boji 12 mužů proti přesile komunistů, vyšla Royova odvaha plně najevo. Plukovník následně trval na tom, aby Roy dostal Medaili cti, ale protože pro udělení tohoto nejvyššího amerického vyznamenání vypršel stanovený čas, musel o vyznamenání rozhodnout Kongers, který mu nakonec udělil výjimku a 24. února 1981 ho prezident Raegan Medailí cti vyznamenal. Během ceremonie údajně řekl, že kdyby měl být jeho hrdinský příběh zfilmovaný, nikdo by neuvěřil, že se opravdu stal.

Velký hrdina a vlastenec Roy Benavidez zemřel 29. listopadu 1998 na cukrovku. Zádušní mše byla vykonána v kostele, kde se Roy oženil, kde měly svatbu jeho tři děti a kam sám chodil každou neděli. Pohřben byl s plnými vojenskými poctami na vojenském hřbitově v Houstonu. Čest jeho památce.

Psali jsme:Útoky banzai a masové sebevraždy civilistů během bojů o ostrov Saipan

Foto: history.navy.mil,  warhistoryonline