Dá se říci, že Cesta poděkování, úcty a pokory se stala již tradicí, vždyť ji letos Military muzeum generála Sergěje Jana Ingra z.s. z Vlkoše koná již počtvrté. Cílem cesty je opět objet všechny dostupné hroby v České republice našich novodobých válečných veteránů, uctít jejich památku a věnovat Lavičku válečných veteránů. Věnování lavičky vždy reflektuje nějaké výročí či událost v daném roce, letos je to 75. výročí od konce 2. světové války.

V úterý 10. 11. 2020 brzy ráno, předposlední den výpravy, se pokračuje do Českého Rudolce na místní hřbitov. Major in memoriam Bohumil Vávrů patří k trojici našich vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998, Bohumilu Vávrů bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž v té poslední bohužel zahynul. Před pár dny, 25. října tomu bylo dvacet dva let od této nešťastné události. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany. Krásné, mystické místo pro zastavení a odpočinek, nakonec i pro ten věčný.

Z Českého Rudolce není daleko do Dačic, přesně do těch Dačic, kde leží zde na místním hřbitově hrob podporučíka in memoriam Václava Martínka. V září 1993 byl přijat do činné služby v hodnosti desátníka v další službě a současně ustanoven starším řidičem 2. dopravního družstva dopravní čety roty technického a týlového zabezpečení praporu mírových sil OSN. V říjnu 1993 byl vyslán poprvé do zahraniční operace UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, kde tragicky zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina ve věku 42 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka.

Psali jsme:Erdogan obkličuje Řecko migranty: 30 tisíc jich vyslal do Albánie, ta vyhlásila válečný stav

Z Českého Rudolce přejíždí výprava do kraje Vysočina na Jihlavsko do Stonařova, do vesnice kde uctí památku četaře Petra Hose, který přišel o život v 25 letech při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku, o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 v Buniči (Chorvatsko). Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. Také na jeho hrob, tak jako na všechny ostatní, byl položen poutní věneček, česká vlaječka a zapálená svíčka, také jeho památka byla uctěna tichou vzpomínkou.

Ze Stonařova přejezd do obce Dolní Vilémovice, rodné obce Jana Kubiše. Jak už bylo uvedeno v úvodu prvního článku této cesty, k letošnímu 75. výročí od konce 2. světové války došlo k rozhodnutí věnování jedné lavičky Janu Kubišovi a druhé Josefu Gabčíkovi ve slovenském Poluvsí, jako naplnění symboliky společného boje Čechoslováků proti nacismu. Právě úspěšné uskutečnění mimořádného činu těchto dvou hochů, odstranění Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa, symbolizuje hrdinství a odvahu našeho národa. Obec se nachází v jihovýchodní části kraje Vysočina, 10 km od města Třebíče. Cílem je sestavit a předat Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů Janu Kubišovi.

Foto: Ze Stonařova přejezd do obce Dolní Vilémovice, rodné obce Jana Kubiše. Jak už bylo uvedeno v úvodu prvního článku této cesty, k letošnímu 75. výročí od konce 2. světové války došlo k rozhodnutí věnování jedné lavičky Janu Kubišovi a druhé Josefu Gabčíkovi ve slovenském Poluvsí, jako naplnění symboliky společného boje Čechoslováků proti nacismu. | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Jsme srdečně přijati paní správcovou muzea zasvěceného Janu Kubišovi, které vzniklo v roce 2013 při stém výročí Janova narození z jeho rodného domu. Pod nánosem prachu v prvním schodu původního schodiště byl ukrytý historický poklad: dokumenty, dopisy a fotografie, hodnostní označení součástí uniformy, čtyři knoflíky a poddůstojnický bodák k pušce Mannlicher M95 ve vycházkové úpravě. Mezi nalezenými dokumenty je také Kubišovo potvrzení o propuštění z činné služby z listopadu 1938, jeho domovský list, propouštěcí vysvědčení a legitimace pojištění. Dokumenty ukazují, s jakou vážností přistupoval k vojenské službě, jaký vztah měl ke své zemi, který se nezměnil až do jeho poslední chvíle. Vzhledem k pandemickým vládním nařízením vlády omezujícím volný pohyb osob se předání uskutečňuje pouze v úzkém kruhu. Na místě se zúčastnila bývalá paní starostka Jitka Boučková s partnerem a kamarád válečný veterán. Členové výpravy vyložili materiál, necelá hodinka soustředěné práce a lavička je pečlivě složená v celé své kráse. Je předán dekret, který ke každé z laviček náleží, lavička má číslo 85. Stojí na čestném místě v muzeu pod velkou fotografií usmívajícího se Jana Kubiše. Poutní věneček, svíčka a vlaječka byly položeny k Janově bustě před památníkem, v úzkém kruhu jsme mu projevili úctu. Čest jeho památce.

Psali jsme:Bundeswehr objednal dalších 50 bojových vozidel pěchoty Puma

Foto: Členové výpravy vyložili materiál, necelá hodinka soustředěné práce a lavička je pečlivě složená v celé své kráse. Je předán dekret, který ke každé z laviček náleží, lavička má číslo 85. Stojí na čestném místě v muzeu pod velkou fotografií usmívajícího se Jana Kubiše. | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Z Dolních Vilémovic se výprava vydala směrem k Brnu a to do Měnína navštívit hrob podporučíka in memoriam Luďka Severy, který v Kosovu působil jako nabíječ družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu KFOR. Luděk Severa tragicky zahynul v roce 2002 ve věku 25 let při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 u obce Šajkovac. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

V Brně nás čeká ještě jedna důležitá zastávka. Je to zastavení na brněnském Ústředním hřbitově u místa posledního odpočinku podporučíka in memoriam Pavla Mauera. Pavel Mauer byl v březnu 2003 vyslán do mise Enduring Freedom v Kuvajtu, kde působil jako velitel stanice 1. skupiny speciálního určení 3. odřadu speciálního určení. Ještě toho roku utrpěl při dopravní nehodě u osady Al Ad Kharba v Iráku těžká zranění, kterým po převozu do České republiky v Ústřední vojenské nemocnici v Praze podlehl ve věku 25 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR I. stupně.

Toto bylo poslední místo věčného odpočinku našich válečných veteránů, které tato výprava letošní Cesty poděkování, úcty a pokory navštívila. Na všech místech položila věneček a malou státní vlajku, zapálila svíčku, tiše zavzpomínala a projevila úctu. Zítra zbývá už jen poslední úkol – předat Vzpomínkovou lavičku válečných hrdinů a Deku cti na Generální štáb AČR a Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů Josefu Gabčíkovi k jeho památníku v obci Poluvsie na Slovensku.

Ve sváteční den ráno 11. 11. (Den válečných veteránů) přijíždí výprava na Generální štáb AČR. Úkolem je předat Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů vojákům naší armády za to, že nad rámec svých pracovních povinností se podílí maximální měrou na zvládnutí covidové pandemie.

Foto: Ve sváteční den ráno 11. 11. (Den válečných veteránů) přijíždí výprava na Generální štáb AČR. | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Naši vojáci staví polní nemocnice, trasují, pracují na odběrných místech, ve volebních místnostech, slouží na odděleních v domovech pro seniory i nemocnicích, hlídkují na hraničních přechodech i zelených hranicích. Jejich přístup byl takový už při jarní vlně pandemie. Proto bylo už v létě tohoto roku rozhodnuto členy výpravy, že bude věnována lavička také jim, vojákům a vojačkám a také ohromná patchworková Deka cti. Celou sezónu byla deka umístěná v Military muzeu generála Sergěje Jana Ingra ve Vlkoši a lidé na ni psali své vzkazy a podepisovali ji. Darování této lavičky také podpořili drobní dárci i subjekty, jejichž jména jsou zezadu lavičky na darovací tabulce vyryta. Za všechny tyto lidi předáváme lavičku i deku a vzkazujeme: „Kluci a holky, děkujem!“

Foto: Darování této lavičky také podpořili drobní dárci i subjekty, jejichž jména jsou zezadu lavičky na darovací tabulce vyryta. Za všechny tyto lidi předáváme lavičku i deku a vzkazujeme: „Kluci a holky, děkujem!“ | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Ze Slovenska, z obce Poluvsie, rodné obce Josefa Gabčíka, dostává výprava skvělou zprávu. Také zde byla Vzpomínková lavička válečných hrdinů úspěšně složena a instalována k jeho památníku. Díky organizaci Memorial Association for Free Czechoslovak Veterans, jmenovitě mezinárodní tajemnici asociace, Martě Majerčík, a jejímu manželovi, Marianu Majerčíkovi, za jejich nadšení pro věc a ochotu řešit stále se měnící podmínky. Se vším respektem k pravidlům, byl nalezen způsob, jak myšlenku uskutečnit. Nezbylo nic jiného, než lavičku na Slovensko poslat poštou. Jedinou možností také bylo, aby se jejího složení, instalace a předání zcela ujali manželé Majerčíkovi. Takže u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války a Dne veteránů, 11. 11. 2020 v 11:00, tuto krásnou lavičku i s dekretem o vlastnictví předala mezinárodní tajemnice Marta Majerčík za přítomnosti zastupitele radnice Rajecké Teplice - Poluvsie oficiálně panu Veselickému k předání starostce Rajeckých Teplic - Poluvsie, paní Hollé. Marta také využila této příležitosti a přidala malý recyklovaný křížek s vlčím mákem z Brookwoodu, vzpomněla na naše hrdiny operace Anthropoid a všechny naše Československé veterány. Při příležitosti letošního 75. výročí konce 2. světové války se podařilo věnovat a odhalit Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů Janu Kubišovi v českých Dolních Vilémovicích a druhou Josefu Gabčíkovi ve slovenské obci Poluvsie jako naplnění symboliky společného boje Čechoslováků proti nacismu. 

Z generálního štábu se jen zastavujeme na Náměstí Míru a pokládáme za dodržení hygienických nařízení a protiepidemických nařízení vlády ČR na pietním místě vytvořeným městskou částí Praha 2 poutní věneček, svíčku a vlaječku.

Foto: Z generálního štábu se jen zastavujeme na Náměstí Míru | Pavel Křižka (se souhlasem autora)

Letos tu není žádný program ani výstavy, které by lákaly občany k setkávání a shlukování. Také tuto akci ovlivnila epidemie Covid-19. Velmi vkusné pietní místo na trávníku s křížky našich padlých veteránů navštěvují lidé postupně a jen na krátkou chvíli, aby zatloukli malé dřevěné křížky a vlčí máky. Milá veteránská připomínka uprostřed velkoměsta. Z letošní Cesty poděkování, úcty a pokory zbývá posledních 400 km a ty jsou domů. 
Čtvrtá cesta je u konce, čas na závěrečné bilancování. Sedm dnů intenzivních prožitků, ujeto celkem 2772 km, 45 hodin 27 minut čistého času stráveného v jedoucím autě, přes obrovskou únavu se dojmy a myšlenky teprve usazují…

Epilog:

IV. CESTA PODĚKOVÁNÍ, ÚCTY A POKORY
Co, na rozdíl od doby prvních krůčků k veteránské tradici u nás letos nejvíce rezonuje, a jako dlouhatánská pevná červená nit všechno propojuje je silná lidská sounáležitost Vás všech lidí, kteří jste (v tom) jeli s námi. Vaše soucítění s bolestí druhých a touha projevit účast, poděkovat, má obrovskou sílu. Tato síla nabíjí samotné vojáky, ale hlavně rodiny a přátele těch, kteří za svobodu zaplatili cenu vyšší, než jsme po nich vůbec mohli žádat. Z této pevné červené nitě jsme letos společně všichni utkali jeden velký nádherný vlčí mák. Tohle je malý zázrak. 
 

Poděkovat opravdu není slabost.
Petr, Andrea, Pavel, Petr