Uctění dne válečných veteránů - den 2.
Ve čtvrtek 7. 11. 2019 ráno vyjíždí výprava z Krušovic kolem ospalého pivovaru do Rakovníka. Na palubě automobilu vládne příjemná atmosféra, z rádia zpívá pan Uhlíř o tom, že má děravej hrnek a v něm pár zlatejch zrnek a jestli svojí milé k nohám nepřinese zlaté pruty, raději se vůbec nevrátí. Neubráníte se paralele této písničky s právě probíhající cestou.
Foto: Vyrážíme... | archiv autora
A tak se necháváte spokojeně ukolébat, nic jsme nikde nezapomněli, všechno máme, jsme v čase, všechno klape … Ouha! Zpět do reality, cestu po okresce do Líšan znemožňuje zákazová značka. Pro pána, zase! Že se jich ale v celé republice v tomto období urodilo! Naštěstí díky skvělému autu není problém použít polní cestu kolem lesa. Uf, stíháme.
V královském městě Rakovníku navštívíme hrob a uctíme památku podporučíka in memoriam Petra Šimonky, který je umístěný hned po levé straně za starobylým Památníkem bojovníkům za svobodu 1914 – 1918 a 1939 – 1945. Petr Šimonka byl pomocníkem - řidičem štábu čs. samostatného speciálního protichemického praporu a byl odveden do Saúdské Arábie, kde tragicky zahynul při bojovém poplachu v polním táboře Hafar el Batin tak, že si způsobil nešťastnou shodou náhod průstřel břicha vlastním samopalem. Pochován byl 31. 1. 1991 s vojenskými poctami v Rakovníku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka, vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně a čestným pamětním odznakem „Za službu míru“. Bylo mu 21 let.
Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Petra Šimonky | archiv autora
Celou cestu se v pravém horním rohu zpětného zrcátka ukazuje „S“, výprava si to šine rovnou cestou na jih od Rakovníka na Plzeňsko. Po cestě slabé podzimní sluníčko problikává mezi stromy, nabíjí blýskavou krásou kapky ranní rosy na listech trávy. Na chvilku vykoukl zámek Zbiroh. Téměř idylická nálada je zpět, tentokrát se už ale mísí s myšlenkami na nadcházející zastávku. V Mokrouších u Plzně má místo posledního odpočinku štábní praporčík in memoriam Patrik Štěpánek vedle svého domova, kde žije jeho maminka. Krásně upravené místo svědčící o spoustě lidí, kteří vzpomínají.
Foto: V Mokrouších u Plzně má místo posledního odpočinku štábní praporčík in memoriam Patrik Štěpánek | archiv autora
Členové výpravy stojíme mlčky před jeho hrobem, všechno je v myslích ještě čerstvé, v loňském roce toto místo ještě ani neexistovalo a věneček jsme tehdy položili na pietní místo na návsi. Dobře si vybavujeme moment, kdy a jak jsme se dozvěděli o události z médií a jak asi bolestivé to musí být pro jeho nejbližší. Když se vracíme zpět k autu, ze dveří domu vychází Patrikova maminka. Při objetí už slzy neudržíme ani my, ani ona. Slzy se mísí s úsměvy, protože následuje zavzpomínání na „Páťu“ a Táborské, jak byli před lety na Vlkošských dnech vojenských tradic. Velmi intenzivní a zároveň velice příjemné setkání.
Foto: S Patrikovou maminkou | archiv autora
Na výjezdu z Mokroušů vesnice musíme zastavit, abychom to mohli trochu rozdýchat a pokračovat dál. Desátník Patrik Štěpánek zahynul 5. 8. loňského roku během pěší patroly v blízkosti základny Bagram při útoku sebevražedného atentátníka společně s rotným Martinem Marcinem a desátníkem Kamilem Benešem v průběhu plnění zahraniční mise Úkolového uskupení Resolute Support v boji proti terorismu.
Posledním navštíveným místem v této části republiky je ve Štěnovicích na jihu Plzně hrob podpraporčíka Nikolaje Martynova. Nikolaj Martynov byl v dubnu 2007 vyslán do své čtvrté mise jako starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fayzabád) do Afghánistánu, kde ve 28 letech zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podpraporčíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Jeho památka byla uctěna položením věnečku, vlaječky i zapálenou svíčkou.
Foto: U hrobu podpraporčíka Nikolaje Martynova | archiv autora
Je k poledni, slunce je nejvýše kam může v tomto ročním období vůbec dosáhnout a výprava má namířeno dál na jih, po okreskách až do Jižních Čech dnes ještě navštívit 3 místa posledního odpočinku – štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky, podporučíka in memoriam Petra Valeše a štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše.
Foto: Na prachatickém hřbitově je nově vybudovaný hrob štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky | archiv autora
Na prachatickém hřbitově je nově vybudovaný hrob štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky. Osud Tomáše je pro členy výpravy pořád živý, je tomu právě rok, co se výprava zúčastnila jeho pohřbu právě na tomto hřbitově a rok, co předala Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů jeho domovské posádce v Chotyni poblíž Liberce. Tomáš Procházka se v Prachaticích narodil, v roce 2002 se stal vojákem z povolání, 14 let působil jako psovod, zúčastnil se čtyř zahraničních misí, ta poslední se mu stala osudnou. V srpnu 2018 odjel na poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, v níž byl služebně zařazen jako starší psovod skupiny specialistů odřadu mentorů SHINDAND 1. jednotky podpory a vlivu Úkolového uskupení AČR Resolute Suport. Zahynul na následky střelného zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu MO. Členové výpravy uctili jeho památku.
Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Petra Valeše | archiv autora
Z Prachatic je to asi hodinka cesty do Rožmitálu na Šumavě, kde se nachází hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše, najdeme ho na malém hřbitově kolem kostelíka. Hřbitov, stejně malebný jako celá horská vesnička kontrastuje s pohledem na 22letého šikovného kluka usmívajícího se na nás z fotografie na pomníku, paradox, jako sám život. Zapálili jsme mu svíčku, položili věneček a českou vlaječku. Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.
Foto: Poslední dnešní zastávka - hrob štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše | archiv autora
Zase necelá hodina cesty k poslední dnešní zastávce. Tou je hrob štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše v Hluboké nad Vltavou, bohužel také nově vybudovanému. Jméno Kamila Beneše jsme si už jednou vzpomněli u hrobu Patrika Štěpánka, v osudnou chvíli byli spolu na osudném místě. Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let letos v srpnu na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagram v Afghánistánu. Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství.
Foto: 2. den Cesty poděkování, úcty a pokory 2019 byl plný emocí... | archiv autora
Komentáře