Návštěvníci Vojenského muzea Králíky (VMK) se kromě stálé expozice mohou těšit i na velmi zajímavé a raritní exponáty, kterými jsou školní větroň pro výcvik pilotů Luftwaffe/NSFK Grunau Baby IIb a ÚP–82 "chodící bunkr".

Grunau Baby IIb

Ze sbírky Vojensko-historicko-technického muzea (VHTM), které vlastní pan Vladek Vácha, odborný garant rekonstrukce Migu 21 pro VMK, bude zapůjčen a 18. 8. vystaven unikátní školní větroň pro výcvik pilotů Luftwaffe/NSFK typu Grunau Baby IIb. Tento konkrétní kus vyrobila v roce 1944 firma Ing. Th. Petera und Sohne, Fahrzeug- u. Flugzeugwerke z Vrchlabí. Letouny toho typu sloužily k prvotnímu a udržovacímu výcviku u NSFK a Luftwaffe, před přechodem na motorové letouny. Další pravděpodobně válečný letoun tohoto typu je v depozitáři Leteckého muzea ve Kbelích (není veřejnosti přístupný, je umístěn v depozitu).

Foto: Válečná fotografie školního větroně Grunau Baby IIb

Psali jsme:Indie urychleně poptává ruské tanky Sprut-SDM1

Do dnešních dnů se celosvětově dochovalo cca 15 letounů vyrobených do roku 1945. Další dva letouny od výrobce Petera se nacházejí v Mnichově a v Národním leteckém a kosmickém muzeu ve Washingtonu. 
Vystavený exponát bude připomínat i spojitost s čs. opevněním. Všichni piloti Luftwaffe, včetně pilotů výsadkových nákladních kluzáků DFS 230 použitých při boji o přechody přes Albertův kanál v Belgii v květnu 1940 (dělostřelecká tvrz Eben-Emael), na něm létali nejen při výcviku, ale později průběžně za účelem udržení odborné způsobilosti a kondičního létání. 

Perličku představuje fakt, že piloti vybraní na létání na raketovém Me-163 Komet procházeli letovou osnovou právě na Grunau Baby a následně upraveném Grunau Baby (zkrácená křídla), který simuloval létání na Me-163 (piloty také trénovali na kluzácích DFS Habicht tzv. Stummel-Habicht, pozn redakce).

Foto: Grunau Baby jako součást muzejní sbírky

ÚP–82 („chodící bunkr“)

Pro zájemce o nejmodernější fortifikace a fotografy vojenské techniky bude v době konání akce Cihelna 2018 vytažen ze stojánky na otevřené prostranství legendární „chodící bunkr“.

Psali jsme:Program vozidel PIRANHA 5 pro Rumunsko

Foto: Úkrytové pracoviště ÚP–82 - celkový pohled

Vývoj úkrytového pracoviště ÚP–82 navázal na prototypový projekt ÚP–73, který představoval reakci Velitelství ženijního vojska na nedostatky zjištěné při provozu do výzbroje zavedeného Převozného úkrytu PÚ–68. ÚP–82 sloužil jako mobilní, lehce maskovatelné, částečně zodolněné velitelské stanoviště pro 4 osoby, nebo pohotovostní úkryt až pro 20 osob. Je odolné v podmínkách vedení boje zbraněmi hromadného ničení – při nasazení chemických a bakteriologických zbraní, výplň stěn tlumí i radiační záření. Uložením úkrytu do připraveného okopu a přehrnutím zemním záhozem dojde ke zvýšení odolnosti objektu. Vzájemně lze propojit až 4 úkryty.

Foto: Úkrytové pracoviště ÚP–82 - pravá strana

Transport zajišťoval speciálně upravený kontejnerový nákladní automobil Tatra 815 VP 14 36 265 8×8.1 s pancéřovou kabinou řidiče a čelní radlicí BZT–813/815 k zahrnutí úkrytu v místě určení. Oproti PÚ–68 je úkryt ÚP–82 chopen nejen dopravy na místo určení, ale i samostatného složení do ženijně připraveného výkopu, přehrnutí zemním záhozem a v případě potřeby zpětného naložení a to vše bez pomoci další techniky. Pro vyzvednutí ze zemního zásypu je možné úkryt hydraulicky na integrovaných nohách vysunout ze země a znovu naložit na transportní automobil.

Foto: Úkrytové pracoviště ÚP–82 - levá strana

Pracoviště obsahuje u každého ze vstupů protiplynovou odmořovací předsíň a mezi předsíněmi pracovní místnost. Součástí je filtroventilační zařízení, elektrocentrála a nádrž na pitnou vodu pro vytvoření samostatné jednotky. 
Taktika použití UP–82 počítala většinou s navzájem propojenými úkryty do skupin, v rámci polního velitelského stanoviště frontu ČSLA. Vznikalo by na předem vytipovaných a zvláště přísně utajovaných místech, do kterých by se přesouval štáb velitelství frontu při zahájení operačního úkolu ze zodolněného stálého velitelského stanoviště. Takovouto koncepci vysoce mobilních a jen velmi těžko lokalizovatelných a zasažitelných velitelských stanovišť nejvyšších stupňů velení, umožnil vývoj a zavádění mobilních úkrytových pracovišť ČSLA.
Do výzbroje ČSLA bylo ÚP–82 zavedeno v roce 1985 a do roku 1989 se podařilo vyrobit 20 exemplářů (výrobce Vagónka Poprad n.p.). Do dnes se podle dostupných informací zachovaly jen 2 kusy – jeden v ČR, jeden ve SR.

Technická data:

Hmotnost celková: 36 tun
Hmotnost podvozku Tatra 815 VP 14 36 265 8×8.1: 21,6 tun
Hmotnost úkrytu: 14,4 tun
Osádka podvozku Tatra 815 VP 14 36 265 8×8.1: 1+1
Rozměry celkové: délka: 11 400 mm; šířka: 3 100 mm; výška: 3 990 mm
Exponát ve VMK je ve stavu před rekonstrukcí

Oba výše uvedené kusy techniky budou vystaveny i na akci Cihelna 2018.