Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešlo do Ruska. Dalších 1,3 milionu byli uprchlíky ve vlastní zemi. Řeč je o válce na východní Ukrajině či válce v Donbasu, jak se ozbrojenému konfliktu mezi Ukrajinskou armádou (a dobrovolníky) a proruskými separatisty, podporovanými Ruskou federací říká. Není mnoho válečných filmů, které dokumentují současnou situaci nebo velmi mladou historii, proto není divu, že mě film "Kyborgové - hrdinové nikdy neumírají" tak trochu překvapil.

Nové válečné drama Achtema Seitablajeva ,,Kyborgové - hrdinové nikdy neumírají" vypráví o jedné z nejdramatičtějších fází rusko-ukrajinské války. Jde o příběh obrany letiště v Doněcku, o které se bojovalo 242 dní. Bojové scény i kulisy zničeného letiště posloužily tvůrcům filmu jako platforma pro diskusi o tom, za jakou Ukrajinu každý z jejích obránců bojuje. Vzhledem k tomu, že protagonisté filmu pocházejí z různých věkových i sociálních skupin, i jejich motivace a vize Ukrajiny se od sebe liší.

Video: Heroes never die - oficiální trailer / YouTube

Psali jsme:101. výsadková divize a příběh jedné silné fotky

Válka na východní Ukrajině či válka v Donbasu je název pro probíhající ozbrojený konflikt v ukrajinské části Donbasu mezi Ukrajinskou armádou a dobrovolnickými ozbrojenými silami na jedné straně a proruskými separatisty, podporovanými Ruskou federací, na druhé straně. Dle NATO a řady pozorovatelů separatisté byli či doposud jsou podporováni přímo ruskými vojsky, což je ruskou vládou popíráno.

Foto: Dle NATO a řady pozorovatelů separatisté byli či doposud jsou podporováni přímo ruskými vojsky, což je ruskou vládou popíráno (ilustrační foto)

Konflikt vznikl v březnu 2014 během Ukrajinské krize, když masové nepokoje, při nichž se střetávali aktivisté hnutí Euromajdan s přívrženci později svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, přerostly v ozbrojený konflikt. V polovině dubna 2014 začaly skupiny ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti (Slovjansk, Artemivsk a Kramatorsk). Následovalo vyhlášení separatistických entit Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, které se v květnu 2014 sjednotily do Svazu lidových republik Nové Rusko. Ukrajinská vláda poté zahájila vojenskou operaci s cílem obnovit kontrolu nad východními částmi země. 5. července ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a brzy se přeskupit v Doněcku. Tento vývoj vedl k výraznému zmenšení území ovládaného povstalci.

Foto: 17. července 2014 byl nad povstaleckým územím sestřelen civilní dopravní letoun Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě

Psali jsme:Americká armáda koupila nové ukrajinské motory a řízené střely

18. srpna 2014 zasáhla dělostřelecká palba konvoj s uprchlíky u Luhanska, z útoku se vzájemně obviňovaly obě strany. Server Parlamentní listy uvedl, že podle agentury Reuters za útokem stojí separatisté, zpráva agentury Reuters však takové tvrzení neuvádí.

22. srpna 2014 došlo k rozsáhlé protiofenzivě proruských povstalců, během níž byl obsazen přístav Novoazovsk a strategická výšina Savur-Mohyla. Ukrajina tyto události označila za přímou ruskou invazi a z její iniciativy byla 28. srpna svolána Rada bezpečnosti OSN. Dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se jednalo o podporu povstalců ruskou armádou, což vůdce separatistů Alexandr Zacharčenko popřel, ale připustil, že na straně povstalců bojovalo mnoho ruských dobrovolníků, z nichž někteří sloužili nebo nadále slouží v ruské armádě a během bojů byli dle tvrzení povstalců na dovolené.

Foto: Každý tráví dovolenou ,,po svém"

5. září 2014 byl v běloruském Minsku mezi stranami tohoto ozbrojeného konfliktu za účasti zástupců Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) sjednán protokol o klidu zbraní s 12 body, který byl ovšem po skoro celý zbytek roku oběma stranami porušován. Ve večerních hodinách dne 19. září 2014 byla v Minsku podepsána další úmluva. „Memorandum znamená stažení všech zbraní ráže nad 100 milimetrů nejméně o patnáct kilometrů z každé strany,“ řekl bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma, který v Minsku zastupoval kyjevskou vládu. Obě strany konfliktu se zavázaly stáhnout těžké zbraně, zvláště dělostřelectvo a tanky, vojáci však mohli zůstat na svých pozicích. Byl také zakázán přelet území vojenskými letadly, což se vztahovalo na ukrajinské letectvo. Mělo tak být vytvořeno nárazníkové pásmo mezi ozbrojenými jednotkami obou stran o šířce 30 km. Úmluva měla být naplněna během 24 hodin od okamžiku podpisu, což se však v dohodnutém rozsahu nikdy nestalo.

Od uzavření příměří do ledna 2015 nedocházelo ale k větším vojenským operacím, nýbrž jen k lokálně a svým rozsahem omezeným šarvátkám. V lednu 2015 se však příměří definitivně zhroutilo a začalo se znovu bojovat naplno; boje byly nejsilnější v oblasti doněckého letiště a okolo města Debalceve. Toto strategicky důležité město a jeho okolí bylo dne 18. února 2015 dobyto proruskými separatisty. S příměřím ze září 2015 zbraně na východní Ukrajině z většiny utichly, avšak bez konečného vypořádání. V separatistické oblasti vznikl tzv. „zamrzlý konflikt“. Příměří je přerušováno přestřelkami, ze kterých se obviňují obě strany.