Německá společnost Krauss-Maffei vždy důsledně sledující vývojové trendy se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let rozhodla vyvinout samohybný kanónový protiletadlový systém vojskové obrany. Jako nosnou platformu si vybrala vynikající šestikolový obrněný transportér Fuchs a ke spolupráci na vývoji systému si přizvala firmy Siemens, Mauser, AEG, KUKA a Hollandse Signaal.

Vyvinutý systém dostal označení Wildcat 30 SPAAG a měl být jakousi lehčí a levnější alternativou k relativně těžkému systému Gepard na pásovém podvozku. Systém Wildcat 30 SPAAG byl veřejnosti oficiálně představen v roce 1981. Byl prezentován jako ochránce mechanizovaných formací a důležitých vojenských i civilních objektů. Nabízel vysoký výkon uplatnitelný především proti vrtulníkům a pomalejším nízko letícím letadlům, snadné použití, velmi krátkou odezvu, plně automatické sledování cíle, nízké pořizovací náklady, jednoduchou a levnou údržbu. Díky lehčímu kolovému podvozku vynikal také vysokou mobilitou a možností přepravy vzduchem.

Foto: Wildcat 30 SPAAG | Bundeswehr

Psali jsme:Během války ve Vietnamu bylo Sluncem odpáleno 4 000 námořních min

Jak již bylo uvedeno, společnost Krauss-Maffei si jako nosné vozidlo vybrala osvědčený obrněný transportér Fuchs. Aby bylo možno optimálně umístit bojovou věž, byl u transportéru   přesunut motor do zadní části korby. Bojová lehce pancéřovaná věž systému Wildcat 30 SPAAG  byla osazena dvěma 30mm automatickými kanóny Mauser Mk.30F s rychlostí palby 1600 ran/min. Každý kanón dostal zásobovací nábojový pás s kapacitou 250 nábojů. Maximální dostřel kanónů na vzdušné cíle se pohyboval kolem 3700 m. 

Systém Wildcat 30 SPAAG byl obsluhován třemi osobami – velitelem-střelcem systému, radarovým operátorem a řidičem. Systém Wildcat 30 SPAAG měl být nabízen zákazníkům ve třech základních verzích. Všechny tři verze spoléhaly na elektronický systém řízení palby, ale lišily se rozsahem použitých senzorů. V nejjednodušší verzi byl instalován pouze binokulární optický zaměřovač s automatickým sledováním cíle, ale bez laserového dálkoměru a bez infračervené a radarové podpory. Druhá verze počítala s instalací televizního systému a laserového dálkoměru, ale opět bez podpory infračerveného a radarového záření. Nejvyspělejší verze, vzv. „celodenní“,  měla dostat radar, identifikační zařízení „přítel-nepřítel“, optikou a infračervenou detekci cíle s automatickým sledováním a laserovým dálkoměrem. 

Doba odezvy na cíl systému Wildcat 30 SPAAG nejvyspělejší verze byla asi 6 sekund, což byl na svou dobu velmi dobrý parametr. Společnost Krauss-Maffei postavila pro zkoušky a předvádění celkem šest prototypů Wildcat 30 SPAAG, z toho dva byly vybaveny radarem. Přes veškerou snahu se bohužel nepodařilo najít pro systém žádného zákazníka. Dnešní obdoba takového systému by o zákazníky určitě nouzi neměla.

Systém Wildcat 30 SPAAG disponoval maximální rychlostí na silnici 80 km/h a maximálním dojezdem kolem 600 km. Jeho celková hmotnost v nejpokročilejší verzi byla 18700 kg.

Psali jsme:Tanky T-60: Zapomenutí obránci ze Stalingradu

Zdroj: army-guide.com