Přibližně půl milionu zbraní, které Tálibán zabavil po pádu Kábulu v srpnu 2021, se podle BBC ztratilo, bylo prodáno nebo převedeno na militantní skupiny. Odhalení, podpořené diplomatickými zdroji a hodnoceními OSN, vyvolalo rostoucí obavy z nekontrolovaného šíření vojenského vybavení západní výroby v konfliktních oblastech, zejména mezi organizacemi napojenými na al-Káidu nebo jiné extremistické sítě. Rusko nedávno oznámilo, že přestává považovat Tálibán za teroristickou organizaci.

Foto: Tálibánci ve vozidle Humvee v Kábulu v srpnu 2021 | Voice of America News / Public domain

Psali jsme:Obrněnce všeho druhu: Proč Armáda ČR potřebuje tři různé platformy

Když se Tálibán vrátil k moci, převzal kontrolu nad arzenálem, který se odhaduje na přibližně milion kusů vojenského vybavení, z nichž většinu financovaly a dodaly Spojené státy během dvou desetiletí podpory Afghánské národní armády. Arzenál zahrnoval ruční zbraně americké výroby, jako jsou útočné pušky M4 a M16, obrněná taktická vozidla Humvee a vozidla MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected), jakož i několik vrtulníků UH-60 Black Hawk. Část tohoto vybavení zanechaly na místě americké síly během svého spěšného stahování v roce 2021, další část opustili afghánští vojáci ustupující před Tálibánem. Bývalý afghánský představitel, s nímž BBC vedla anonymní rozhovor, uvedl, že tento materiál byl získáván postupně, jak se hroutily frontové linie uprostřed rozsáhlých kapitulací a dezercí.

Na uzavřeném zasedání sankčního výboru Rady bezpečnosti OSN, které se konalo koncem roku 2024 v Dauhá, zástupci Tálibánu údajně přiznali, že téměř polovina ukořistěného arzenálu je nyní „nezvěstná“. Zdroj blízký výboru potvrdil, že lokalizace přibližně 500 000 položek zůstává neurčená. Tato ztráta vyvolala vážné obavy o stabilitu v regionu, zejména proto, že se předpokládá, že několik ozbrojených skupin – včetně Tehrík-e-Tálibán Pákistán, Islámského hnutí Uzbekistánu, Východoturkestánského islámského hnutí a jemenské Ansaruly – získalo přístup ke zbraním prostřednictvím kanálů černého trhu nebo přímými převody.

Zástupce mluvčího Tálibánu Hamdulláh Fitrat při kontaktu s BBC popřel jakékoli ztráty nebo pašování a zdůraznil, že „všechny lehké a těžké zbraně jsou bezpečně uloženy“. Zpráva OSN z roku 2023 však toto tvrzení vyvrací a uvádí, že místní velitelé Tálibánu si mohli ponechat až 20 % zabavených zbraní. Tito velitelé, ačkoli jsou spojeni s hnutím, často působí na svých územích značně autonomně. V takovém kontextu je darování zbraní nebo obchodování s nimi běžně praktikováno s cílem posílit spojenectví nebo upevnit místní kontrolu. V důsledku toho se černý trh stal stálým zdrojem zbraní pro více frakcí. V Kandaháru bývalý místní novinář řekl BBC, že otevřený trh se zbraněmi fungoval téměř rok po převzetí moci Tálibánem, než se přesunul na platformy pro šifrované zprávy, jako je WhatsApp. Prostřednictvím těchto kanálů se nadále obchoduje s nově získanými či použitými zbraněmi původem z USA mezi vůdci milicí i soukromými kupci.

Na straně USA zvláštní generální inspektor pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR) ve svých auditech uvádí nižší počet zbraní, ale ve zprávě z roku 2022 přiznal, že není schopen stanovit přesná čísla. Tento rozpor přičítá složitému a roztříštěnému dodavatelskému řetězci, do něhož bylo zapojeno více federálních agentur, které v průběhu let vybavení financovaly, dodávaly a distribuovaly. SIGAR ostře kritizoval ministerstvo obrany za dlouhodobé problémy s logistickým sledováním a uváděl systémové nedostatky, které přetrvávají více než deset let. Ministerstvo zahraničí bylo rovněž obviněno z předávání neúplných, nepřesných a opožděných údajů – což však oficiálně popřelo.

Psali jsme:Německá druhoválečná samohybná houfnice Hummel

Záležitost rychle získala ve Spojených státech politický význam a podpořila kritiku strategie stahování vojenských sil, kterou provedla Bidenova vláda. Bývalý prezident Donald Trump opakovaně vyjádřil záměr získat opuštěné vybavení zpět. Ve veřejném projevu prohlásil, že bylo zanecháno vojenské vybavení v hodnotě 85 miliard dolarů, a dodal, že Afghánistán se stal „jedním z největších prodejců vojenského vybavení na světě“. Tento široce zpochybňovaný údaj ovšem zahrnuje náklady spojené s výcvikem vojáků, platy a civilní infrastrukturou a neodráží pouze hodnotu zbývajícího vybavení. Afghánistán navíc nefiguruje na seznamu největších světových vývozců zbraní, který sestavil Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru. Trumpova prohlášení nicméně znovu rozvířila politickou debatu o dlouhodobých důsledcích odchodu USA z Afghánistánu.

Tálibán ze své strany vykresluje vlastnictví tohoto vybavení jako symbol vojenského úspěchu. Mluvčí Zabihulláh Mudžáhid afghánské státní televizi řekl, že zbraně byly zabaveny předchozí vládě a budou použity k obraně země. Tálibán tento materiál často předvádí v propagandistických videích, zejména na letišti Bagrám, které kdysi sloužilo jako ústřední centrum vojenských operací USA v Afghánistánu. I když Pentagon v roce 2021 uvedl, že většina zbývajícího vybavení byla před stažením zneškodněna, Tálibánu se přesto podařilo s využitím tohoto materiálu obnovit funkční vojenské síly. Od té doby získal operační převahu nad konkurenčními skupinami, včetně Fronty národního odporu (NRF) a provincie Islámský stát Chorásán (ISKP).

Bývalý afghánský vládní úředník řekl BBC, že stovky vozidel Humvee, MRAP a nepoužívaných vrtulníků Black Hawk jsou stále uloženy ve skladech v Kandaháru. Zatímco Tálibán má problémy s provozem a údržbou složitých systémů kvůli nedostatku vyškolených techniků, úspěšně nasazuje do svých vojenských operací jednodušší vybavení, jako jsou ruční zbraně a taktická vozidla. Na nedávné akci pořádané Afghánským institutem pro strategická studia bývalý ředitel SIGAR John Sopko uvedl, že jakýkoli pokus o znovuzískání opuštěného amerického vybavení by byl zbytečný, protože náklady na jeho obnovu by značně převýšily jeho zůstatkovou hodnotu. Vzhledem k absenci konkrétních opatření zůstává pokračující oběh těchto zbraní a jejich potenciální předávání radikálním skupinám pro mezinárodní společenství vážným problémem.

Kromě logistických selhání situace vyvolává několik kritických a vzájemně propojených otázek. Z bezpečnostního hlediska nekontrolované šíření statisíců moderních střelných zbraní spolu s přístroji pro noční vidění, obrněnými vozidly a dalšími moderními systémy významně zvyšuje palebnou sílu povstaleckých skupin. Posiluje to jejich schopnost provádět koordinované útoky v již tak nestabilních regionech, včetně afghánsko-pákistánské hranice, Střední Asie, Blízkého východu a Afrického rohu. Tyto zbraně se nyní pohybují v rámci nadnárodní válečné ekonomiky, která je do značné míry mimo dosah státní kontroly.

Z politického hlediska krize podkopává důvěryhodnost Spojených států a jejich spojenců tím, že odhaluje hluboké nedostatky v řízení a dohledu nad programy zahraniční vojenské pomoci. Podněcuje širší kritiku amerického stažení z Afghánistánu jako ukvapeného a špatně provedeného. Tento problém se stal také předvolebním tématem, které Donald Trump využívá ke zdůraznění toho, co označuje za oslabení amerického strategického vedení. Z geostrategického hlediska mění posílení vojenských schopností Tálibánu regionální dynamiku. Tím, že se skupina staví do pozice ozbrojeného aktéra se značnými zdroji, upevňuje vnitřní autoritu a zároveň zvyšuje napětí se sousedními zeměmi. Globální černý trh mezitím umožňuje redistribuci tohoto Západem dodaného vybavení do dalších konfliktních oblastí, včetně Jemenu, Libye a Sahelu.

Z průmyslového hlediska neschopnost sledovat a zabezpečit toto vybavení poukazuje na přetrvávající nedostatky v amerických obranných logistických systémech, a to navzdory miliardám dolarů investovaným v průběhu dvou desetiletí. Vyvolává to pochybnosti o spolehlivosti mechanismů sledování konečného použití a mohlo by to vést k přehodnocení mezinárodních standardů pro sledování zbraní. Pro americké výrobce obranné techniky představuje výskyt jejich výrobků v propagandistických materiálech šířených ozbrojenými skupinami riziko pro jejich dobrou pověst a může ovlivnit budoucí vývozní kontrakty.

V neposlední řadě šíření těchto zbraní podkopává mezinárodní úsilí o nešíření zbraní, oslabuje sankční režimy OSN a odhaluje omezení konvenčního řízení zásob po skončení konfliktu. To naznačuje potřebu komplexního přehodnocení způsobu, jakým západní mocnosti distribuují, skladují a v případě potřeby získávají zpět vojenský majetek v zahraničí – včetně nových bezpečnostních opatření, jako jsou možnosti vzdálené deaktivace a smluvní doložky o zpětném získání.

Zdroj: armyrecognition.com, defensemagazine.com