Budoucí příslušník 311. československé bombardovací perutě, Metoděj Šebela, se narodil v obci Bílovice nad Svitavou v okrese Brno-venkov v lednu roku 1915. Vyučil se elektromechanikem a současně v aeroklubu absolvoval pilotní výcvik. V roce 1933 je odveden, kdy narukuje do řad čs. vojenského letectva. Nakonec se stává vojákem z povolání. Za mobilizace, v září 1938, slouží u 8. pozorovací letky leteckého pluku 2. Dr. Edvarda Beneše a pilotuje dvoumístné pozorovací/lehké bombardéry Letov Š. 328. Po demobilizaci se stává od 1. července 1939 příslušníkem Vládního vojska, konkrétně jeho 1. „pražského“ praporu, avšak již tehdy se připravuje na odchod do zahraničního odboje.

22. května 1940 Šebela velmi složitou cestou uprchne přes Maďarsko, Jugoslávii (v Bělehradě se 28. května stává příslušníkem čs. zahraniční armády) a Palestinu, kde je nakrátko jmenován zástupcem velitele 2. čety 1. roty. Jenže letci jsou potřeba jinde. Vydá se tak do Velké Británie, konkrétně do Liverpoolu, kam připluje 25. října 1940. V únoru 1941 se Metoděj Šebela stává příslušníkem 311. československé bombardovací perutě a okamžitě zahajuje náročný výcvik na bombardérech Vickers Wellington Mk. IC, kterými je jednotka vyzbrojena. Ke svému prvnímu bojovému letu Šebela startuje jako druhý pilot dne 1. července 1941 a již o dva měsíce později je mu svěřeno velení vlastní posádky bombardéru.

Foto: Posádka bombardéru Vickers Wellington 311. československé bombardovací perutě RAF | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tajná operace CIA na záchranu ztracené sovětské ponorky

O tom, že Metoděj Šebela patří k nejlepším pilotům "tři sta jedenáctky" svědčí jeho schopnosti, kdy např. hned dvakrát musí se svým Wellingtonem nouzově přistát na "břicho", když je jeho stroj zasažen německým flakem (nad Hannoverem a Hamburkem). Nouzová přistání vždy zvládne a co je důležitější, nikdo z osádky při nich neutrpí vážnější zranění. V noci 7. listopadu 1941 Šebela nad belgickým Roubaix také vymanévruje útoky německého nočního stíhače Bf 110. Jako bombardovací pilot odlétá předepsaný operační turnus 41 misí v trvání 200 hodin. Během této doby je celkem 3x vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

Po předepsaném odpočinku a školení u navigační školy 10. AOS ve skotském Dumfries Šebela znovu nastupuje k 311. československé bombardovací peruti. Jistě stojí za zmínku také fakt, že i během svého "odpočinku" se v květnu 1942 československý pilot zúčastnil v řadách 75. novozélandské bombardovací perutě náletu na Kolín nad Rýnem, tedy první tzv. "tisícovky", kdy bylo za účelem útoku shromážděno na 1 000 bombardérů RAF.

V době návratu ke svému původnímu útvaru, je peruť přeložena k Pobřežnímu velitelství (Coastal Command). Šebela vykoná dalších 15 hlídkových a ofenzivních letů nad Atlantikem. V sobotu 10. dubna 1943 pak zaútočí se svou posádkou na šesti doprovodnými plavidly bráněnou italskou loď Himalaya (6 240 BRT), která se snaží proklouznout spojeneckou námořní blokádou. Přestože intenzivní protiletadlová palba zasáhne jeden z motorů Šebelova Wellingtonu Mk. X, ten pokračuje v útoku a nakonec se mu podaří cílové plavidlo zasáhnout. I přes poškození následně zdárně dovede svůj letoun až na domovskou základnu. Za tuto akci později (v říjnu 1943) obdrží vysoké britské vyznamenání, a to DFC (Distinguished Flying Cross). Je také povýšen do hodnosti Flying Lieutenant.

O necelý měsíc později, 18. listopadu 1943, kdy již pilotuje čtyřmotorový Liberator, se statečný a vynikající pilot Metoděj Šebela společně s jeho posádkou nevrátí z hlídkového protiponorkového letu. Jednou z teorií je, že se jeho bombardér možná stal obětí německých stíhačů nad Biskajským zálivem. Nárok na sestřel Liberatoru nad Biskají toho dne vnesl Paul Puckedorf. Ovšem pravděpodobnější verzí je nouzové přistání bombardéru na vodní hladině, protože Metoděj Šebela celých 13 hodin po startu ze základny v Beaulieu (start ve 23:53 17. listopadu), ve 13:10 následujícího dne radiostanicí odvysílal zprávu, že kvůli nedostatku paliva musí nouzově přistát. Pak se navždy odmlčí.

Psali jsme:Dva poslední německé U-Booty kapitulovaly až po válce v Argentině a přiživily fámy o Hitlerově úniku

Zdroj:  Druhá světová válka