Bitva u ostrova Savo v Šalamounově souostroví proběhla ve dnech 8. a 9. srpna 1942. Střetly se v ní námořní síly Spojených států a Austrálie na jedné a císařského Japonska na druhé straně. Japonci se pokusili napadnout invazní svaz, který vyloďoval americké vojáky a zásoby na Guadalcanalu. V cestě jim stály spojenecké těžké křižníky. Výsledek bitvy byl velkou ranou na prestiži spojeneckých námořnictev – ale ze strategického hlediska způsobili Japonci svou nedůsledností nepříteli kromě ztrát na lodích a na životech vlastně jen malé zdržení a nepohodlí.

Foto: Japonský těžký křižník Čókaj, vlajková loď admirála Mikawy | Wikimedia Commons / Public domain

Savo, Guadalcanal a Florida jsou ostrovy v Šalamounově souostroví v jižním Pacifiku. Nacházejí se relativně blízko Austrálie a z tohoto důvodu se spojenecké vrchní velení obávalo, že pokud bude na Guadalcanalu dokončena japonská letecká základna, Japonci budou moci snadno narušit zásobovací linie do Austrálie. Po květnovém neúspěchu v bitvě v Korálovém moři a odvolání invaze do Port Moresby na Nové Guinei se Japonci pokoušeli o dobytí klíčového přístavu po pevnině. Strategicky se svého snu vstoupit na australskou půdu nevzdávali ani po červnové katastrofě u Midway, a Guadalcanal jim pro takový projekt měl zajistit levý bok. Letouny odsud startující měly znemožnit přísun spojeneckých posil. V srpnu 1942 zdánlivě v jižním Tichomoří stále drželi iniciativu. Pak ale přišla pro ně nečekaná americká invaze. První velké americké vylodění války v Pacifiku.

Psali jsme:Výcvik vojína v obraně (1953)

Bitva o ostrov Savo se odehrála hned na začátku tažení. Americké jednotky se začaly vyloďovat bez japonského odporu 7. srpna. První japonskou akcí byl nálet bombardérů startujících z Rabaulu. Útok byl z velké části neúspěšný a způsobil jen malé škody. Na cestě ale byl svaz admirála Mikawy složený z pěti těžkých křižníků, jednoho lehkého křižníku a jednoho torpédoborce, o kterém spojenecké velení nemělo informace. A tato síla měla rozhodně potenciál do vývoje událostí zásadním způsobem promluvit.

Dopravní lodě chránily spojenecké křižníky. Na východě byly mezi Floridou a Guadalcanalem umístěné čtyři lodě. Další čtyři byly u pobřeží Guadalcanalu v těsné blízkosti dopravních lodí a pět dalších pak střežilo prostor u o ostrova Florida na severu. Západní stranu, odkud nejspíš bylo možné očekávat jakoukoli japonskou protiakci, ale střežily jen torpédoborce USS Blue a USS Ralph Talbot. Celková spojenecká síla byla zdánlivě značná: 15 torpédoborců, dva lehké křižníky a šest těžkých křižníků. Rozhodne moment překvapení a především roztříštěnost americko-australské sestavy.

Japonské křižníky vypluly z Rabaulu 8. srpna a pluly tak, aby do oblasti předpokládaného střetnutí vpluly v noci a vyhnuly se tak riziku napadení ze vzduchu. Byly na cestě ke Guadalcanalu spatřeny americkou ponorkou USS S-38. Její pozorování potvrdily také průzkumné letouny. Varování ovšem přišlo pozdě, bylo nepřesné, a nemělo na přípravy spojeneckých velitelů žádný vliv – k žádnému přeskupení spojeneckých křižníků u Guadalcanalu nedošlo a nebyla přijata žádná opatření. Hlídkující torpédoborce připlouvajícího nepřítele nezaznamenaly, a pak už bylo pozdě. 

Mikawa nejprve zaútočil na jižní spojeneckou sestavu, které způsobil dělostřelbou, ale hlavně skvělými torpédy Typ 93 dramatické škody, poté svůj svaz rozdělil a napadl severní skupinu křižníků. Spojenecké síly přišly o tři těžké křižníky přímo v bitvě. Další těžký křižník utrpěl těžké poškození a byl následně potopen vlastními loděmi. Poškozeny byly také dva torpédoborce. Celkem měly spojenecké síly během bitvy 1077 obětí. Japonci utrpěli pouze lehké poškození tří křižníků. Měli také relativně nízký počet ztrát, odhady se pohybují do 130 mužů.

Psali jsme:Saigonská poprava 1968: Fotka, která pomohla k vítězství komunismu v jihovýchodní Asii

Mezi ztracené lodě patřil australský těžký křižník Canberra, který byl těžce poškozen, hořel a nad ránem posádka dostala rozkaz loď opustit a loď byla potopena torpédoborci USS Selfridge a USS Ellet. K potopení Canberry bylo přitom zapotřebí téměř 300 střel a pěti torpéd. Statečnost spojenecké lodi pak Američané ocenili mj. tím, že jeden z nových křižníků třídy Baltimore pojmenovali Canberra (původně se měl jmenovat Pittsburgh). A další pak ponesou jména ostatních potopených křižníků: Quincy, Vincennes a Astoria.

Fakt, že bitva proběhla v noci, přinesl výhodu spíše Japoncům. Ačkoli jejich lodě nebyly vybaveny radary, mohly se spolehnout na skvělou japonskou optiku a na pečlivý výcvik nočního boje hladinových jednotek. A především na výkonná torpéda poháněná kyslíkem, která rychlostí i dosahem dalece překonávala torpéda americká – spojenečtí kapitáni plující mimo dosah vlastních torpéd je nepovažovali za riziko. Američané svého protivníka po všech stránkách podcenili. Několik minut před bitvou kapitáni řady jejich lodí dokonce spali. Hlídkující torpédoborce navzdory svým radarům nepřítele zprvu vůbec nezaznamenaly. Na obrazovkách radarů totiž japonský svaz splýval s odrazy nedaleké pevniny.

Takticky byla bitva velkým japonským úspěchem. Ze strategického hlediska ale Japoncům nepřinesla prakticky vůbec nic – transportní svaz pro jistotu z oblasti odplul, aniž vyložil veškeré zásoby – což vedlo k nepohodlí prvních vylodivších se jednotek námořní pěchoty, ale bylo to jen dočasné. Mikawa se spokojil s výsledkem střetnutí s doprovodnými loděmi a odplul – svůj hlavní úkol nesplnil. Některé jeho lodě byly poškozené, a především se obával denního světla a zásahu amerických palubních letounů. Předpokládal přítomnost letadlových lodí, a v tomto ohledu se mu nelze divit. Na druhou stranu měl příležitost zničit transportní svaz i cenný materiál, který převážel. Pokud by za cenu možného sebeobětování v útoku pokračoval, úvodní fáze pozemních bojů na ostrově by se zřejmě protáhly a Američané by museli vynaložit mnohem více úsilí, aby se ostrova definitivně zmocnili. Na ofenzívu proti Austrálii již Japonsko ve skutečnosti nemělo zdroje – a celá operace byla tedy z jeho perspektivy vlastně marná. Spojenecké síly ostrov ovládly do května 1943 a zahájily ofenzívní postup jižním Pacifikem.

Zdroj: warhistoryonline.com, britannica