Juan Pujol Garcia sehrál během druhé světové války důležitou roli při oklamání nacistického Německa ohledně místa vylodění v Den D. Nacisté mu za to jako poděkování udělili Železný kříž II. třídy – jedno z německých vyznamenání za statečnost nebo jiné vojenské zásluhy.

Pujol byl Španěl, který nenáviděl komunismus, Francův fašismus i Hitlerův nacismus. Měl zájem o aktivní odpor proti nim a chtěl vstoupit do služeb britských tajných služeb, kde ho ale třikrát odmítli. Neměl v předválečné době snadný život. Narodil se sice v prominentní rodině, která se ovšem během španělské občanské války dostala do nepříznivé finanční situace, což ho donutilo stát se na čas chovatelem kuřat. Nicméně ani to se mu příliš nedařilo. Nenechal se odradit a rozhodl se spolupracovat s Německem, aby upoutal pozornost Britů, a získal jejich důvěru. Předstíral, že je španělský vládní úředník, který sympatizuje s nacisty, a spojil se s německým agentem v Madridu.

Foto: Nafukovací Sherman Pattonovy falešné armádní skupiny | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Erich Hartmann: Nejúspěšnější stíhací eso všech dob „sabotovalo sovětské válečné úsilí“

Britové měli v Evropě účinnou a rozsáhlou špionážní síť, ale německá tajná služba (Abwehr) v Británii žádnou neměla, i když se o to snažila. Vyslala do Británie špióny, ale všichni byli chyceni a buď popraveni, nebo se z nich stali dvojití agenti. Abwehr zoufale potřeboval mít na britské půdě více špionů, a proto přijal Španěla Pujola. Vycvičili ho v základech špionáže, dali mu kódovou knihu, zapsali ho na výplatní listinu, dali mu krycí jméno Arabel, a pak ho poslali do Británie, aby tam verboval další agenty a vybudoval zpravodajskou síť.

Pujol ale místo toho odjel do Lisabonu v Portugalsku, kde se pustil do poněkud jiného druhu práce. Navštěvoval lisabonskou knihovnu a vytvářel falešné zprávy na základě španělského překladu Frommerova průvodce po Anglii (turistické příručky), časopisů, příruček, železničních jízdních řádů, map a kronik. Vymyslel také rozsáhlou síť neexistujících špionů. V době největšího rozmachu jich bylo 27, včetně švýcarského bankéře v Londýně, benátského přístavního dělníka v Glasgow a pilota KLM, který létal na trase mezi Británií a Portugalskem. Posledně jmenovaný vysvětloval, proč Pujolovy zprávy přicházely z Lisabonu – byl to právě pilot, kdo s nimi letěl z Londýna do Portugalska a pak je z místní pošty odeslal Abwehru.

Ačkoli by žádné z těchto hlášení nemohlo při důkladné kontrole a ověřování projít, Abwehr nebyl v tomto případě příliš efektivní a Pujolovy zprávy tak nikdo nezpochybnil. Po válce bývalí agenti Abwehru vysvětlovali, že bylo lepší poslat na ústředí raději více, i když falešných zpráv, než málo nebo vůbec žádné. Při statisticky nízkém výkonu hrozilo odeslání na frontu, a obsahovou užitečnost velkého množství zpráv nebylo snadné vyhodnocovat. Pujol posílal tolik hlášení, že je nakonec zachytili Britové. Agenti v Bletchley Parku (kde Britové zachytávali a dekódovali nepřátelské vysílání) se tímto dozvěděli o německém agentovi v Británii, a začali pátrat – aniž by zprvu tušili, že jejich člověk je na portugalské půdě. Na obhajobu Abwehru je třeba uvést, že ani britskou tajnou službu obsah Pujolových zpráv nevedl k podezření, že jsou falešné.

USA vstoupily do války v roce 1941, a tak se na ně Pujol v únoru 1942 obrátil s nabídkou svých služeb. Američané viděli Pujolův potenciál a doporučili ho Britům, ti však zůstali skeptičtí. Teprve když Pujol de facto poslal německé námořnictvo na honbu za neexistujícím konvojem, vzali ho Britové konečně na vědomí. Pujol byl 24. dubna 1942 převelen do Británie a dostal krycí jméno Garbo. Stále neuměl anglicky. Ve spolupráci s důstojníkem tajné služby Harrisem pokračoval v zasílání zpráv do poštovní schránky v Lisabonu a vyprodukoval jich tolik, že se Abwehr dokonce přestal pokoušet o nábor dalších špionů.

Psali jsme:Kanadský nájezd na Dieppe byl katastrofou, Spojenci však získali zkušenosti k nezaplacení

Zpravodajské informace, které produkovali, byly z velké části smyšlené, ale obsahovaly dostatek pravých materiálů, aby přesvědčily Němce o Pujolově efektivitě. Například 8. listopadu 1942 zahájili Britové a Američané společnou invazi do francouzské severní Afriky nazvanou operace TORCH. Pujol informoval Abwehr o útoku až poté, co k němu došlo, ale Britové dopis opatřili antedatovaným razítkem, takže to vypadalo, že jej odeslal dříve. Po operaci TORCH Němci požadovali rychlejší formu komunikace, a tak Pujol „naverboval“ radiomechanika.

V případech, kdy Pujol neposkytl cenné informace, tvrdil, že odpovědný agent zemřel nebo byl dopaden. Například v roce 1943 vyrazila ze severozápadního pobřeží Anglie velká britská flotila. Na vysvětlenou, proč o tom nemohl podat zprávu, Pujol uvedl, že jeho člověk v Liverpoolu zemřel. Aby tuto historku podpořili, vytvořili Britové pro neexistujícího špiona nekrolog, který zveřejnili v místních novinách.

Na začátku roku 1944 Abwehr Pujolovi sdělil, že očekává rozsáhlou invazi do Francie. Měli pravdu, ale bylo nutné nechat se přesvědčit, že k ní dojde v Pas de Calais místo v Normandii, kde se skutečně spojenci plánovali vylodit. Pujol odvedl tak dobrou práci, že když k invazi 6. června došlo, byl Hitler přesvědčen, že jde o diverzi. Zadržel proto 2 obrněné a 19 pěších divizí u Calais a stále věřil, že hlavní útok přijde odtud. Nelze samozřejmě tvrdit, že vše záviselo na Pujolovi – opatření ke zmatení nepřítele byla přijata celá řada, včetně vytvoření fiktivní armádní skupiny pod velením generála Pattona. Svůj utvrzující vliv ale zprávy dvojitého agenta určitě měly. Aby se ujistil, že do Normandie nepůjdou žádné německé posily, poslal Pujol 9. června další hlášení, v němž podrobně informoval o zmíněné Pattonově skupině, která se chystala zaútočit na Calais. Opět mu bylo uvěřeno, takže německé divize u Calais zůstaly na místě až do srpna. 

Mělo to však svou cenu. Týden po dni D začali Němci odpalovat své nové létající bomby V1 přes kanál La Manche do Británie. Mnohé z nich zasáhly Londýn. Němci požádali Pujola o potvrzení, jestli něco zasáhnou, a aby jim dal souřadnice, aby mohli zpřesnit zaměření bomb. Aby si Pujol udržel krytí, musel jim dát skutečné souřadnice, aby mohli zasáhnout skutečné cíle. I když došlo ke ztrátám a škodám, jeho informace je minimalizovaly na „nezbytnou“ míru.
Navedení místa, kam bomby dopadly, bylo Pujolovým posledním činem. Po válce se vrátil do Madridu, kde mu němečtí agenti oznámili, že byl 29. července 1944 vyznamenán Železným křížem. Dne 25. listopadu téhož roku obdržel od krále Jiřího VI. také vyznamenání Člen Řádu britského impéria. Pujol je tedy jediným, kdo za své zásluhy ve druhé světové válce obdržel ocenění od obou stran.

Zdroj: warhistoryonline.com