Srbsko v posledních letech prochází rozsáhlou modernizací svých ozbrojených sil, přičemž využívá diverzifikovaný přístup k vojenským akvizicím. Cílem Bělehradu je posílit svou obranyschopnost, snížit závislost na jediném dodavateli a zvýšit svou strategickou autonomii. K tomu dochází skrze nákupy moderní vojenské techniky z různých zemí, od Číny a Ruska až po spolupráci se zeměmi EU, Tureckem a vlastním obranným průmyslem. Tento proces je doprovázen výrazným geopolitickým lavírováním mezi tzv. Západem a Východem, které lze rozdělit do několika fází, respektive na takové „pětiletky“.

Foto: Srbsko v posledních letech prochází rozsáhlou modernizací svých ozbrojených sil, přičemž využívá diverzifikovaný přístup k vojenským akvizicím. | Wikimedia Commons / Public domain

2000–2010: Počáteční otevření se Západu

Po pádu režimu Slobodana Miloševiće v roce 2000 Srbsko začalo usilovat o integraci do evropských struktur, což se projevilo i v oblasti obrany. V roce 2006 se Srbsko připojilo k programu NATO „Partnerství pro mír“, čímž signalizovalo ochotu spolupracovat se Západem. Přestože Bělehrad navázal užší kontakty s NATO, zůstávalo jeho letectvo, pozemní vojsko i protivzdušná obrana závislé na sovětské a jugoslávské technice. V tomto období nedošlo k výrazným vojenským akvizicím, protože Srbsko čelilo ekonomickým problémům a mezinárodní izolaci. Obranný rozpočet byl nízký a zaměřoval se spíše na údržbu a modernizaci stávající techniky, než na nákup nového vybavení. Bylo však zahájeno několik programů na modernizaci tanků M-84 a obrněných vozidel, které se vyráběly ještě v bývalé Jugoslávii. I přes tendenci přibližovat se Západu Srbsko se v tomto období neodhodlalo k nákupům západní výzbroje. Místo toho se spoléhalo na údržbu starší sovětské techniky a postupné navazování vztahů s Ruskem, které se v následujících letech stalo klíčovým dodavatelem vojenského materiálu.

Psali jsme:Elitní 1. pluk francouzské Cizinecké legie

2010–2015: Návrat k Rusku a příprava na první významné akvizice

Po roce 2012, kdy se k moci dostal Aleksandar Vučić, začalo Srbsko opět posilovat vztahy s Ruskem. V roce 2013 byla podepsána dohoda o vojensko-technické spolupráci, na jejímž základě Moskva poskytla Bělehradu rozsáhlou vojenskou pomoc. Avšak fakticky se tyto dodávky, pozemní i letecké techniky, uskutečnily až po roce 2015.

2015–2020: Diverzifikace a vstup Číny do hry

V období 2015 až 2020 se Srbsko snažilo diverzifikovat své vojenské dodavatele a modernizovat své ozbrojené síly. V roce 2017 se začalo zajímat o čínskou vojenskou techniku, což vedlo k několika významným akvizicím.

Jedním z klíčových nákupů byl čínský bezpilotní letoun CH-92A. V červenci 2020 Srbsko obdrželo první dodávku šesti těchto dronů spolu s 18 laserem naváděnými střelami FT-8C. Tyto drony mají operační rádius přes 250 km, maximální letovou výšku 5 000 metrů a rychlost kolem 200 km/h. Mohou nést dvě střely FT-8C s dosahem 9 km. Tato akvizice umožnila Srbsku vstoupit do éry dronových operací a byla prvním případem exportu čínské vojenské letecké techniky do evropské země. 

Dalším významným krokem bylo pořízení čínského systému protivzdušné obrany FK-3, což je exportní verze systému HQ-22. V roce 2022 Srbsko obdrželo první baterie tohoto systému, přičemž celkově zakoupilo čtyři baterie, každou se čtyřmi odpalovacími zařízeními a radarem LD-2/JSG100 AESA. Každá baterie FK-3 může zpracovat až 100 cílů a současně útočit na šest z nich. Tento nákup vyvolal znepokojení ve Spojených státech i v NATO, protože posílil vojenské vazby Srbska s Čínou.

Psali jsme:Řecká armáda hodnotí francouzskou nabídku na 370 kolových obrněnců. Říká jim VBCI Filoktétés

Navzdory posilování spolupráce s Čínou pokračovalo Srbsko v akvizicích ruské techniky. Jedním z nejvýznamnějších kroků bylo posílení tankového parku (v roce 2019), kdy Srbsko od Ruska obdrželo 30 tanků T-72B1MS a 30 obrněných transportérů BRDM-2MS, jejichž hodnota se odhadovala přibližně na 100 milionů eur. O tři roky dříve Srbsko získalo první dva vrtulníky Mi-17V-5 a na začátku roku 2019 objednalo tři další. Ve stejném roce armáda převzala čtyři bojové Mi-35 z původních sedmi objednaných. V roce 2016 se Srbsko rozhodlo posílit své stíhací letectvo a přijalo od Ruska dar šesti stíhacích letounů MiG-29. Tyto stroje, i když staršího data výroby, představovaly významný přírůstek do srbského letectva, které se do té doby potýkalo s omezenou bojovou kapacitou. Náklady na jejich modernizaci v ruských továrnách se odhadovaly na 185 milionů eur. Po nechvalně známých událostech z roku 1999 zbyly Srbsku pouze poslední 4 stroje. Další důležitou akvizicí byl nákup protivzdušného systému Pancir-S1, který Srbsko získalo v roce 2019 přibližně za 70 milionů eur. Pořízení Pacirů vyvolal kritiku Západu, protože se jednalo o první moderní ruský systém protivzdušné obrany v arzenálu srbské armády.

2020–2025: Posilování vztahů s NATO a EU při pokračující spolupráci s Východem

V posledních letech se Srbsko snaží vyvážit své vztahy mezi Východem a Západem. Přestože nadále nakupuje ruskou a čínskou techniku, v roce 2023 oznámilo rozšíření spolupráce s evropskými partnery. Významným krokem byl nákup 66 sovětských/ruských obrněných transportérů BTR 80A od Maďarska, kdy jejich cena se pohybovala kolem 20 milionů eur. Jedná se o kolová obrněná vozidla 8x8, vyzbrojená sovětskými/ruskými 30mm automatickými kanóny 2A72 (KPB Tula).

V roce 2024 Srbsko získalo systémy HQ-17AE od Číny jako součást snahy o modernizaci svých ozbrojených sil a diverzifikaci dodavatelů vojenské techniky. Tato akvizice následovala po předchozím nákupu čínských systémů, jako jsou bezpilotní letouny CH-92A a systémy protivzdušné obrany FK-3. Přesný počet zakoupených jednotek HQ-17AE nebyl zveřejněn.

Současně Srbsko posílilo svou spolupráci s Tureckem. V roce 2024 se zapojilo do rozhovorů o společné výrobě vojenských dronů Bayraktar TB2, což naznačuje snahu Bělehradu diverzifikovat své dodavatele a získat moderní technologie. Tato dohoda by mohla mít hodnotu až 100 milionů eur a znamenala by zásadní posun v srbských vojenských kapacitách.

Minulý rok Srbsko přistoupilo na nákup 12 francouzských Rafale od francouzské společnosti Dassault Aviation, která by měla nahradit flotilu letounů MiG-29. Cena nových strojů činí téměř 68 miliard korun, přičemž do této částky nejsou zahrnuty náklady na výzbroj. Předpokládá se, že by francouzské stroje měly být dodány do roku 2029.

Příkladem dodávek zbraní z Izraele může být nákup izraelských raketových systémů PULS a bezpilotních letounů Hermes 900. Systém PULS, vyvinutý izraelskou společností Elbit Systems, umožňuje odpalování různých typů raket s dosahem až 300 km, a výrazně tím posiluje palebnou sílu srbské armády. Bezpilotní letouny Hermes 900 pak rozšiřují schopnosti Srbska v oblasti průzkumu a vzdušného boje, což je klíčové zejména v kontextu rostoucího důrazu na dronové technologie v moderním vedení války. 

Tlak ze strany Západu na Srbsko však sílí, a to zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině. EU i USA vyzývají Bělehrad k přerušení vojenské spolupráce s Ruskem, avšak Srbsko se snaží udržet svoji neutralitu. Ovšem letos se objevily zprávy, že právě spolupráce s Ruskem v obranném sektoru se z důvodů protiruských sankcí komplikuje. Uvedený vývoj událostí potvrdil generál Milan Mojsilović, náčelník generálního štábu srbských ozbrojených sil.

Závěrem

Strategie Srbska v oblasti vojenských akvizic odráží jeho snahu o modernizaci ozbrojených sil a posílení obranyschopnosti země. Zároveň je však tento proces doprovázen složitým geopolitickým lavírováním mezi Západem a Východem. Bělehrad se snaží vyhnout jednostranné orientaci a místo toho usiluje o co nejširší spektrum partnerů, což mu umožňuje flexibilně reagovat na měnící se geopolitické podmínky v regionu. Uvedený výčet vojenských akvizic, které Srbsko realizovalo nebo právě realizuje, není úplný, avšak dobře ilustruje, jak se orientace při nákupu zbraní od zahraničních partnerů měnila v čase. Otázka vstupu Srbska do západních struktur, jako je NATO a EU, je vysoce nepravděpodobná a tudíž se dá předpokládat, že snaha o diverzifikaci zahraničních partnerů bude pro Srbsko i nadále prioritou.