V současné době je 1. pěší pluk dislokován v Aubagne. Před rokem 1963 byl umístěn ve vojenském městě v Sidi-bel-Abbès v Alžírsku. Stejně jako v severní Africe se pluk nachází v kasárnách Viénota, pojmenovaných na počest důstojníka, který zahynul v čele svého pluku během obléhání Sevastopolu 2. května 1855. 

1. pluk (1er régiment étranger – 1er REI) je doyenem mezi pluky francouzské Cizinecké legie, ochráncem tradic a vzorem pro následování. Ten bojoval všude, kde bojovala francouzská Cizinecká legie: u Sevastopolu roku 1855, v Kabýlii v roce 1857, Mexiku roku 1863, v Maroku v letech 1892, 1907 a 1925, i na Dálném východě a Gallipoli v roce 1915.

Foto: Mjr. Daguillon vedle znaku 1. pluku v Aubagne

Psali jsme:Uloupené Kosovo - dokument, který Vás možná ,,zvedne ze židle"

Pluk plní státní a administrativní úkoly. K jeho povinnostem patří péče o Invalidovnu v Puyloubier a Dům legionáře, ale také o vojáky na dovolené v Marseille v rekreačním středisku La Malmousane. Ve správě pluku je Muzeum cizinecké legie, vojenský orchestr a vydávání časopisu Képi blanc (Bílá képi).

Foto: Prapor (vlevo) a odznak 1. pluku

Právě v tomto pluku začíná a končí vojenský život legionáře. Zde je dobrovolník odveden, je zapsán do seznamu útvaru. Za čtyři měsíce po „přijímači“ se sem vrací a dostává první umístění do bojové jednotky. A opět se sem vrací „na rozlučku“, aby získal posudek, doklad o výkonu služby. Je to hlavní dokument legionáře, jenž končí svou službu. Přijde vhod v civilním životě při pracovním zařazení. Na základě tohoto posudku dostane legionář vždy místo v Domě veteránů nebo v Invalidovně, i když opustil Francii na mnoho let. Udržování tradic a zvyklostí legie bylo ještě ve 30. letech 20. století v Sidi-bel-Abbès uloženo 1. pluku, odtud pak i jeho druhý název „otcovský dům“.

Foto: V Aubagne se nachází Památník padlých, který dříve stál v Sidi-bel-Abbès

Psali jsme:Alea iacta est: Úvod do boje v arktických oblastech

Ve třech rotách pluku slouží 430 příslušníků. První rota zajišťuje hospodářské zabezpečení (kuchyně, jídelna, prádelna, dílny). Druhá rota řeší administrativní otázky, zajišťuje spojení, bezpečnost; v její správě je orchestr, muzeum a archivy. Třetí rota odpovídá za práci s příslušníky jednotky mimo legii (za pensionování příslušníků, za vyřazení z důvodu nemoci atd.), ale také za nábor nováčků, umístění nových branců a jejich zabezpečení před odchodem k výcvikovému pluku.

Historie legie, to jsou především příběhy lidí a neobyčejné osudy legionářů. Muzeum cizinecké legie, jež spadá pod správu 1. pluku, je přístupné veřejnosti. Dokumenty, mapy, rozkazy, osobní deníky a kresby jsou uloženy v Centru dokumentace archivu legie. Zde jsou shromážděny knihy a časopisy o legii.

Foto: „Otcovský dům“ v Alžírsku. Sál cti legie počátkem 20. století. Tento interiér se zachoval pouze na fotografii

Časopis legie Képi blanc vychází od roku 1947. Redakce se společně s plukem přestěhovala do Aubagne z Alžírska. Není to obyčejný plukovní tisk a ani moderní „korporativní vydání“. Časopis byl zamýšlen a dodnes existuje jako „rodinné vydání“ pro legionáře a členy jejich rodin. Zajímavé je, že časopis se obejde bez stálých vojenských novinářů, články píší samotní legionáři. Hlavní redaktor je prostě voják z povolání. Nikoliv novinář. A má právo vykonávat toto místo ne více než dva roky. Redaktor není často jmenován, ale vybírán na základě konkurzu.

Aubagne má i své vlastní televizní studio. Jeho spolupracovníci jsou samozřejmě legionáři. Natáčejí a sestavují náměty a dokumentární filmy o každodenním životě pluků a bojových operací.

Foto: Dům důstojníků v Aubagne, měšťanský dům v bývalém panském dvorci dnes slouží armádě

K 1. pluku je přidělen sportovní tým legionářů, který se účastní lehkoatletických závodů v přespolním běhu.
Odznak pluku byl přijat 26. září 1955. Je to bílý kosočtverec se zlatým okrajem, uprostřed je černý orel na pozadí červenozeleného kříže svatého Ondřeje. Orel drží ve spárech zeleného hada a zobákem klove jeho šíji. Znak opakuje symboliku památné medaile expedice v Mexiku, kterou byli vyznamenáváni legionáři v letech 1863–1867.

Foto: Přehlídka 1. pěšího pluku (1er régiment étranger – 1er REI) | FB Légion étrangère

Orel a had jsou rovněž součástí znaku města Mexika a podobný kříž je možno nalézt i ve starobylém aztéckém kalendáři. Hymnou pluku se stala píseň Nous sommes tous des volontaires (My všichni jsme dobrovolníci).

O historii a současnosti útvarů francouzské Cizinecké legie, tradicích a různých aspektech života legionářů také vyšla v nakladatelství Naše vojsko kniha Cizinecká legie (všední život francouzské Cizinecké legie).

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue