Atol Kwajalein je korálový útvar ve tvaru prstence v Republice Marshallovy ostrovy. Největším a nejjižnějším ostrovem atolu je Kwajalein, kde se nachází armádní letiště Bucholz. V držení Spojených států je od druhé světové války po urputné bitvě s japonskými silami. Po vypuknutí první světové války se Japonsko spojilo s Trojdohodou (Původní spojenecké státy tohoto spolku byly Velká Británie, Rusko a France. V první světové válce se pak k původní Trojdohodě přidávaly další státy a Trojdohoda se tak stala základem 25členné válečné koalice nazvané Dohoda). Bez většího odporu se zmocnilo Marshallových ostrovů a v roce 1922 získalo kontrolu nad oblastí v rámci mandátu Společnosti národů pro jižní moře.

Před začátkem války v Tichomoří byl atol Kwajalein osídlen především japonskými obchodníky a jejich rodinami, kteří žili mezi ostrovními domorodci. V návaznosti na japonské koloniální snahy v Koreji byli na Marshallovy ostrovy posíláni také korejští nuceně nasazení dělníci. Předpokládá se, že před válkou jich bylo na ostrovy posláno asi 10 000. Před japonským útokem na Pearl Harbor 7. prosince 1941 byla vojenská obrana Kwajaleinu dosti chabá. Po sérii náletů USS Enterprise (CV-6) na letiště Roi-Namur severně od Kwajaleinu a obchodní lodě v Carlosově průlivu pak bylo vyvinuto úsilí o její posílení.

Foto: Vojáci 7. pěší divize dobývají japonské pozice pomocí plamenometu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Omyl německých bombardérů pomohl změnit průběh 2. světové války. Hitler se dopustil další chyby

Japonci nechali své nuceně nasazené dělníky stavět nová vojenská zařízení po celém atolu. Protože USA pokračovaly v bombardování oblasti, měli tito dělníci za úkol také opravit případné škody. Počátkem roku 1943 byly na Kwajalein vyslány další japonské pozemní a námořní síly z mandžuské fronty. Byly však tvořené převážně mladými a špatně vycvičenými vojáky, což ve spojení s útoky na zásobovací lodě znamenalo, že mnoho z nich zahynulo na podvýživu a tropické nemoci. Kvůli zacházení s nuceně nasazenými a zabíjení válečných zajatců držených v zajateckém táboře se Kwajaleinu začalo říkat "Ostrov poprav". 

V roce 1943 navrhl admirál amerického námořnictva Chester Nimitz, aby ozbrojené síly změnily v Pacifiku svůj přístup. Navrhl, aby USA zahájily sérii obojživelných útoků na vybrané ostrovy držené Japonci – tzv. "island-hopping" – na cestě k Filipínám a později k samotnému Japonsku.

Dne 31. ledna 1944, s využitím zkušeností získaných během smrtící bitvy o Tarawu v listopadu 1943, zahájily americké síly útok na atol Kwajalein, později známý jako bitva o Kwajalein. Sedmá pěší divize v čele se 111. pěším plukem tehdy vedla obojživelný útok na Kwajalein, zatímco 4. divize námořní pěchoty provedla totéž na Roi-Namur. Následujícího dne se Kwajalein stal terčem nejkoncentrovanějšího bombardování války v Tichomoří, kdy na ostrov dopadlo odhadem 36 000 střel z námořních lodí a pozemního dělostřelectva. Letecké bombardování prováděly také letouny B-24 Liberator.

Zatímco Roi se námořní pěchotě podařilo dobýt během prvního dne bojů a Namur do poledne následujícího dne, Kwajalein se podařilo zajistit až po delší době. Teprve 4. února se američtí vojáci cítili jistí, že Japonce opravdu pokořili, a trvalo ještě další dva dny, než si na Kwajalein spolu se zbytkem Marshallových ostrovů mohli Američané činit nárok definitivně.

Psali jsme:Velká sněhová bitva u Fredericksburgu

Po vítězství nad Japonci přeměnila americká armáda Kwajalein na armádní letiště Bucholz a používala jej jako nástupní prostor pro budoucí operace. Atol se nacházel ve strategické poloze, která umožňovala bombardérům útočit na nepřátelské cíle na Marshallových ostrovech, a přispíval k izolaci Japonci držených základen, které byly během kampaně přeskočeny.

V dubnu 1944, po provedení oprav letiště, přesunulo letectvo americké armády (USAAF) na Kwajalein velitelství 7. letecké armády spolu s 11. a 30. bombardovací skupinou a 28. fotografickou průzkumnou perutí. Bojové jednotky USAAF zůstaly na Kwajaleinu až do roku 1944, poté se přesunuly na Mariany a byly přiděleny na letiště na Saipanu a Guamu. Ostrov byl poté využíván jako údržbové a zásobovací středisko.

Po druhé světové válce byl Kwajalein využíván jako hlavní velitelské centrum a přípravná základna pro operaci Crossroads, dvojici testů jaderných zbraní, které byly v roce 1946 provedeny na atolu Bikini. Účelem bylo lépe pochopit účinky jaderných zbraní na válečné lodě. Při těchto testech došlo k potopení USS Pennsylvania (BB-38) a kořistního německého těžkého křižníku Prinz Eugen.

V 50.-60. letech 20. století se Bucholzovo armádní letiště stalo součástí Pacifické testovací oblasti Komise pro atomovou energii. Armáda jej převzala jako součást svého úsilí o Nike Zeus – protiraketový systém (ABM) určený k ničení přilétajících hlavic mezikontinentálních balistických raket ze Sovětského svazu. V roce 1983 byla podepsána smlouva o volném přidružení, která USA svěřila plnou odpovědnost a pravomoc nad obranou Marshallových ostrovů.

Dnes je Kwajalein součástí testovacího střediska protiraketové obrany Ronalda Reagana. Nachází se zde řada sledovacích kamer, radarů, podpůrných systémů a odpalovacích zařízení raket. Je také jednou z pěti pozemních stanic, které řídí provoz navigačního systému GPS.

Kwajalein je také považován za ideální místo pro doplňování paliva během transtichomořských letů. Komerční letadla sice na Kwajaleinu létají, avšak všechny operace musí být povoleny 24 hodin předem a cestující nesmějí z bezpečnostních důvodů z letadla vystoupit.

Zdroj: warhistoryonline