Bitva u Jutska, známá též jako bitva u Skagerraku, byla největší námořní bitvou první světové války a zároveň šlo o jedinou bitvu této války, ve které se vzájemně utkaly hlavní síly britského a německého loďstva. Záměrem německé Hochseeflotte bylo vylákat do léčky a zničit část britské Grand Fleet, neboť Hochseeflotte nebyla dost silná na to, aby se s nadějí na vítězství postavila celé Grand Fleet. To mělo uvolnit britskou námořní blokádu Německa a umožnit operace německého obchodního loďstva. Britská Grand Fleet naopak chtěla zničit celou Hochseeflotte, případně ji zablokovat v přístavech, aby nemohla ohrozit britské zásobovací lodní trasy. Německým plánem bylo použít pět moderních bitevních křižníků průzkumné eskadry viceadmirála Franz von Hippera k vylákání bitevních křižníků viceadmirála Šíra Davida Beattyho před bitevní lodě německého loďstva. Do předpokládané trasy britských lodí měly být rozmístěny ponorky. Britové, že zachyceného radiového provozu usoudili, že se na německé straně chystá velká operace a britská Grand Fleet vyplula ještě předtím, než německé ponorky zaujaly své pozice.

Beatty se dokonale chytil do pasti, bitva trvala celý den a část noci a nakonec dominovala obrovská britská přesila. Vítězství si nakonec nárokovaly obě strany, ale pravda byla někde uprostřed. Mnohem silnější britská flotila (v bitvě nasazeno 151 válečných lodí) ztratila daleko více lodí a co do výtlaku téměř dvakrát více, než Němci (v bitvě nasazeno 99 válečných lodí), ale plán Němců nakonec nevyšel a britskou flotilu nezničili ani nijak výrazně neoslabili. V noci nakonec musel Scheer svým lodím nařídit z bitvy ustoupit, a britská blokáda německých přístavů netratila nic, že své neprodyšnosti. Britové v bitvě ztratili 3 bitevní křižníky (HMS Indefatigable, HMS Queen Mary, HMS Invincible 3 pancéřové křižníky HMS Black Prince, HMS Warrior, HMS Defence,1 vůdčí loď torpédoborců HMS Tipperary, 7 torpédoborců HMS Shark, HMS Sparrowhawk, HMS Turbulent, HMS Ardent, HMS Fortuně, HMS Nomád, HMS Nestor a 6094 mrtvých, 510 zraněných a 177 zajatých námořníků. Němci v bitvě přišli o 1 bitevní křižník SMS Lützow, 1 starou bitevní loď SMS Pommern, 4 lehké křižníky SMS Frauenlob, SMS Elbing, SMS Rostock, SMS Wiesbaden, 5 velkých torpédovek SMS V48, SMS S35, SMS V27, SMS V4 a SMS V29 a 2551 mrtvých a 507 zraněných námořníků. Za jediný den této dosud největší námořní bitvy novověku, s výjimkou bitvy u Lepanta v roce 1571, zahynulo téměř 10 000 lidí a dodnes je na dánských vesnických hřbitovech pohřbena spousta německých a britských námořníků, které moře vyvrhovalo na břeh ještě dlouho po bitvě a jejichž těla našli dánští rybáři.

Foto: Bitva u Skagerraku – největší námořní bitva první světové války  | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Armády NATO nahání ponorky kolem Islandu

Skutečným vítězem bitvy byli němečtí konstruktéři, kterým se podařilo zkonstruovat skvělé bitevní křižníky, který britské protějšky těžko konkurovaly. Katastrofu bitevních křižníků HMS Indefatigable a HMS Queen Mary způsobilo slabší pancéřování dělových věží, přičemž při střelbě z velké vzdálenosti dopadaly německé granáty na britské lodi téměř kolmo, jak na kupole dělových věží, které byly nejzranitelnějším místem lodi, tak na paluby, což mělo za následek obrovské exploze muničních skladů, které dodnes patří mezi největší nejaderné výbuchy. Němci britským granátům odolávali daleko lépe, jelikož ubrali na ráži děl a místo toho posílili pancéřování svých lodí, a zpevnili konstrukci podpalubí a lodních boků silnějším pancéřováním na čáře ponoru. Britové za tyto rozdíly zaplatili nejenom ztrátou 125 000 tun tonáže, ale i 6924 námořníků. Mezi ně se dá počítat i britský ministr války Earl Kitchener, který koncem května nastoupil na palubu lodi Hampshire, aby odplul do Ruska, kde měl na přání čára povznést uvadající morálku ruské armády. 5. června najela jeho loď u Orkejských ostrovů na minu a potopila se. Mina patřila k minám, které před bitvu u Jutska nakladly německé ponorky, aby zdecimovaly Beattyho flotu. Loď se potopila za deset minut a že 150 mužů se zachránilo 14 námořníků. Kitchener nepřežil.

Zdroj: historie válek