Pět set let před začátkem první světové války byli v bitvě u Tannenbergu (jinak známé jako Grunwald) poraženi teutonští rytíři slovanskými a litevskými vojsky. V roce 1914 Němci během pouhých čtyř dnů prakticky zlikvidovali celou ruskou 2. armádu, a to jen několik kilometrů od místa bitvy z roku 1410. Vzhledem k tomu nemohli němečtí představitelé jinak, než pojmenovat místo svého historického vítězství "Tannenberg". 

Německo vstoupilo do Velké války podle Schlieffenova plánu. Jeho autorem byl polní maršál Alfred von Schlieffen a byl opřen o jeho vize rozsáhlé německé invaze do Francie a Belgie. Plán spočíval ve shromáždění německých spojenců a následném postupu přes Nizozemsko směrem k Francii, kde by porazili francouzskou Třetí republiku. Současně by se omezený německý kontingent vydal směrem k Rusku, aby odrazil případné útoky, dokud by nedorazili vítězní vojáci, kteří by posílili jejich počty.

Foto: Ruská armáda pochoduje na frontu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Ohnivý drak M42 Duster hrál ve Vietnamu klíčovou roli – místo letounů ale likvidoval pěchotu

Celá síla německé armády v roce 1914 činila 1191 praporů, z nichž většina byla nasazena ve Francii, zatímco 8. armáda ve Východním Prusku, tvořená pouhými 10 % celé německé armády, se zaměřila na Rusko.
Francie mezitím zorganizovala rychlou mobilizaci svých sil, po níž následoval okamžitý útok s cílem zahnat pronikající Němce zpět. Neutrální Belgie byla po dvou týdnech intenzivních bojů v bitvě u Liège – první oficiální bitvě 1. světové války – poražena. Mezitím Britové a Rusové získali čas na vybudování obrany. Francie čekala, až se k ní připojí britské expediční síly (BEF) a jejich ruští spojenci, a věděla, že Rusku bude trvat delší čas, než se zmobilizuje. Omezená železniční síť země – 75 % ruských železnic bylo stále jednokolejných – znamenala, že trvalo 60 dní, než byl v akci dostatek divizí.

Německá 8. armáda byla zdaleka nejnezkušenějším útvarem v císařské německé armádě. Skládala se ze záložníků a posádkových jednotek a vedl ji generálplukovník Maximilian von Prittwitz, který byl překvapen, že Rusové mobilizovali mnohem rychleji, než předpokládal. 8. armáda brzy zjistila, že ji Rusové porazili ve vlastní hře, a vyslala dvě armády do útoku na Východní Prusko. Německo následně nařídilo von Prittwitzovi zaútočit na ruský 1. armádní sbor během bitvy u Gumbinnen 20. srpna 1914. Obě strany utrpěly těžké ztráty a vzhledem k tomu, že k nim mířily další ruské síly, chtěl von Prittwitz ustoupit – ale jeho nadřízení věděli, že ustoupit není možné.

Von Prittwitze nahradili dva legendární vojevůdci: generál pěchoty Erich Ludendorff a Paul von Hindenberg, slavný polní maršál, který vedl císařskou německou armádu po zbytek války na východní frontě. Nyní pod novým vedením vyrazila 8. armáda do boje proti nepřipraveným Rusům s veškerými výhodami, kterou bylo možné získat.

Příprava na bitvu u Tannenbergu pravděpodobně zpečetila osud ruských vojsk ještě před zahájením bojů. Ruská armáda s malými zkušenostmi udělala obrovskou chybu, pokud jde o radiokomunikaci. Rozkazy byly personálu předávány na otevřených rádiových frekvencích, a přestože byly kódované, Němci zprávy snadno zachytili, rozluštili a využili je ve svůj prospěch. Podle Národní bezpečnostní agentury (NSA) byla bitva u Tannenbergu první v historii lidstva, v níž hrálo rozhodující roli zachycení nepřátelského rádiového provozu. Jedna zpráva odhalila, že 1. armádní sbor nakonec nepronásleduje 8. armádu – místo toho se stáčí na sever směrem na pruský Königsberg a 2. armáda jej následuje v těsném závěsu. Obě armády od sebe dělil padesátikilometrový řetěz Mazurského jezerního pásma, který zpomaloval jejich postup směrem ke Königsbergu.

Psali jsme:Sovětský tank T-28 a jeho problémy při vývoji

Na základě zachycených rádiových zpráv vymyslel Ludendorff, vojenský teoretik, strategii útoku na 2. armádu jižně od Mazurských jezer. Velitele ruské 2. armády, generála jezdectva Alexandra Samsonova, již brzdil pomalý zásobovací řetězec, špatná komunikace a obtížný pohyb velkého vojska s těžkým dělostřelectvem, které se potýkalo s obtížným terénem. Brzy se on a jeho muži ocitli v úplném obklíčení Němců.

Samsonovovi muži byli rozprostřeni na 60kilometrovém úseku, přičemž střed, pravé a levé křídlo byly odděleny – což prakticky vybízelo Němce k útoku na obě křídla. Mezitím ruský 1. armádní sbor, vedený generálem jezdectva Paulem von Rennenkampfem, nijak na pomoc 2. armádě nespěchal. Kvůli výpadku v komunikaci neměl informace, a tedy ani důvod zrychlit tempo a změnit svůj směr z Königsbergu na Mazurská jezera.

Dne 26. srpna 1914 Ludendorff nařídil generálu pěchoty Hermannu von Françoisovi a jeho I. sboru, aby zaútočili a prorazili levé křídlo Rusů. Vrchol bitvy u Tannenbergu nastal 27. srpna, kdy se německá těžká palba soustředila na levé křídlo. Brzy začaly ruské jednotky prchat přes hranici směrem k Neidenburgu a von François nařídil svým mužům, aby drželi silnici k Willenbergu. Vytvořili tím přehradu napříč ruskou ústupovou linií, zatímco ruští vojáci proudili z nedalekého lesa. Němci čelili týlové skupině, která byla vyčerpaná nedostatkem odpočinku a jídla. Hladoví a vyčerpaní muži se smířili s porážkou a vzdávali se Němcům po desítkách tisíc.

Foto: Mrtví ruští vojáci v zákopu | Wikimedia Commons / Public domain

V přívalu ustupujících mužů se ocitl i Samsonov. Nedokázal šílenství zastavit, otočil se a odjel na jih a ztratil se v hustém lese. Jeho nepřítomnost zůstala nepovšimnuta až do časných ranních hodin 30. srpna, kdy se z lesa ozval osamělý výstřel. Než aby přiznal své selhání, Samsonov se raději zastřelil svou důstojnickou pistolí.
Přestože německý kontingent čítající 150 tisíc mužů byl v početní proti Rusům, kteří měli 230 tisíc mužů, v početní nevýhodě, podařilo se mu celou 2. armádu téměř zlikvidovat. Když bylo po všem, vrátilo se do Ruska pouze 10 tisíc vojáků. V bitvě bylo zabito nebo zraněno 30 až 78 tisíc lidí a dalších 92 tisíc padlo do zajetí.

Nadále pokračovaly boje mezi Němci a ruským 1. armádním sborem, který byl rovněž poražen a z větší části zničen. Po ohromujícím úspěchu tažení pojmenoval německý císař Vilém II. bitvu jako Tannenberg, což byla narážka na střetnutí z roku 1410, v němž naopak podlehli němečtí rytíři.

Zdroj: warhistoryonline